2 Afs 266/2025 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 266/2025- 34 - text  2 Afs 266/2025 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: EKS Factoring s.r.o., se sídlem Mlýnská 22/4, Praha 6, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2025, č. j. 29893/25/770050128110726, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2025, č. j. 10 Af 12/202543, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala. Správce daně odvolací řízení zastavil podle § 112 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, neboť žalobkyně včas neodstranila vady odvolání. [2] Proti rozhodnutí správce daně o zastavení odvolacího řízení se žalobkyně odvolala. Odvolací finanční ředitelství (dále jen „OFŘ“) rozhodnutím ze dne 27. 5. 2024 podle § 116 odst. 1 písm. b) daňového řádu toto rozhodnutí správce daně zrušilo a zastavilo řízení. Následně OFŘ podalo žalovanému podnět, aby nařídil přezkum jeho rozhodnutí ze dne 27. 5. 2024. Žalovaný nařídil přezkoumání rozhodnutí s tím, že OFŘ mělo správně postupovat podle § 116 odst. 3 daňového řádu (tedy vrátit věc správci daně s tím, aby své rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení sám zrušil). Odvolání proti rozhodnutí o nařízení přezkumného řízení Ministerstvo financí zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo. Žalobu proti rozhodnutí Ministerstva financí zamítl Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 4. 11. 2025, č. j. 5 Af 7/202546. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost, kterou projednává Nejvyšší správní soud pod sp. zn. 2 Afs 267/2025. [3] V přezkumném řízení OFŘ rozhodnutím ze dne 13. 12. 2024, č. j. 38103/24/510041456711896, zrušilo své rozhodnutí ze dne 27. 5. 2024. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou podanou k městskému soudu. Tuto žalobu městský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. [4] Městský soud považoval za sporné, zda rozhodnutím podle § 116 odst. 1 písm. b) daňového řádu dojde k zastavení řízení o podaném odvolání, či k zastavení celého daňového řízení. Dospěl k závěru, že tímto postupem dojde k zastavení celého daňového řízení. Takový postup byl zjevně nesprávný. OFŘ mělo postupovat podle § 116 odst. 3 daňového řádu, aby mohl správce daně zrušit své rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení s tím, že by se následně mohlo v odvolacím řízení pokračovat. Z tohoto důvodu žalovaný správně zrušil rozhodnutí OFŘ v přezkumném řízení. [5] Závěr, že rozhodnutím podle § 116 odst. 1 písm. b) daňového řádu dochází k zastavení daňového řízení, vyplývá z odborné literatury i rozsudku NSS ze dne 16. 5. 2017, č. j. 1 Afs 28/201725. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud také uvedl, že daňový řád neumožňuje zrušit napadené rozhodnutí a vrátit věc orgánu I. stupně, a proto je třeba postupem dle § 116 odst. 3 daňového řádu řešit např. procesní pochybení, což Nejvyšší správní soud potvrdil i v rozsudku ze dne 26. 1. 2024, č. j. 10 Afs 157/202227. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [6] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [7] Stěžovatelka nesouhlasí s názorem městského soudu, že rozhodnutím OFŘ ze dne 27. 5. 2024 bylo zastaveno celé nalézací řízení, ale pouze odvolací řízení vedené proti rozhodnutí o zastavení řízení. [8] Závěr, že věc lze řešit nařízením přezkumu, odporuje judikatuře Nejvyššího správního soudu, která tzv. autoremeduru z donucení zapovídá (viz rozsudek ze dne 5. 8. 2016, č. j. 4 Afs 81/201638, č. 3457/2016 Sb. NSS). Z rozsudku NSS ze dne 16. 5. 2017, č. j. 1 Afs 28/201725, kterým argumentoval městský soud, vyplývá, že rozhodnutím podle § 116 odst. 1 písm. b) daňového řádu dojde k zastavení obnovy řízení. Neznamená to ale, že by se mělo zastavovat celé nalézací řízení, které by v té době mohlo rovněž probíhat. Kromě toho první senát aproboval použití autoremedury z donucení. V této části je tedy rozsudek prvního senátu v rozporu s rozsudkem čtvrtého senátu. Ohledně posouzení této otázky je tedy dán důvod pro předložení věci rozšířenému senátu. [9] Odkazované doktrinální závěry jsou v jádru správné, ale nezohledňují procesní okolnosti této věci. To je patrné z citace komentářové literatury v bodě 25 napadeného rozsudku: „nezastavuje se řízení odvolací, ale řízení, v němž bylo vydáno odvoláním napadené rozhodnutí, např. řízení vyměřovací“. Přeneseno na věc stěžovatelky to znamená, že se má zastavit řízení o zastavení řízení, resp. to řízení, které bylo vydáním zastavujícího rozhodnutí samo zahájeno. Stejný názor mělo ostatně i OFŘ, neboť po vydání svého rozhodnutí ze dne 27. 5. 2024 provedlo svědecké výslechy a standardně pokračovalo v odvolacím řízení. [10] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Ztotožnil se s argumentací městského soudu. Dodal, že argumentace stěžovatelky směřuje pouze k důvodům, pro které bylo přezkumné řízení nařízeno. V tomto řízení však jde o výsledek přezkumného řízení, nikoliv o důvody pro jeho zahájení. Nejvyšší správní soud by se tedy v tomto řízení neměl důvody pro nařízení přezkumného řízení vůbec zabývat. III. Posouzení kasační stížnosti [11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem. Poté Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Úvodem je třeba připomenout, že stěžovatelka napadla samostatnými žalobami jak rozhodnutí o nařízení přezkoumání rozhodnutí OFŘ ze dne 27. 5. 2024, tak rozhodnutí, kterým bylo v přezkumném řízení toto rozhodnutí OFŘ zrušeno. V obou řízeních přitom stěžovatelka uplatnila shodné žalobní námitky, na které rovněž městský soud reagoval totožně. Oba rozsudky napadla stěžovatelka kasačními stížnostmi, v nichž taktéž uplatnila totožnou argumentaci. V této věci jde o výsledek přezkumného řízení, nařízení přezkumného řízení je předmětem řízení, které je vedeno u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 Afs 267/2025. [14] Žalovaný v této souvislosti uvádí, že by se Nejvyšší správní soud neměl zabývat tím, zda přezkumné řízení mělo, či nemělo být nařízeno. To je totiž předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 2 Afs 267/2025. V této věci by měla stěžovatelka brojit proti výsledku přezkumného řízení, což ovšem žádnou námitkou nečiní. [15] Podle § 121 odst. 1 daňového řádu správce daně z moci úřední nařídí přezkoumání rozhodnutí, jestliže po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, se nepřihlíží. [16] Podle § 123 odst. 2 daňového řádu (přezkumné) řízení je zahájeno vydáním rozhodnutí o nařízení přezkoumání rozhodnutí. [17] Podle § 123 odst. 3 daňového řádu správce daně je při řízení vázán důvody, pro které bylo nařízeno, a právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí o nařízení přezkoumání rozhodnutí; ve stejném rozsahu může řízení doplňovat a odstraňovat jeho vady. [18] Podle § 123 odst. 5 daňového řádu jestliže správce daně po zahájení přezkumného řízení zjistí, že byly naplněny podmínky podle § 121 odst. 1, vydá rozhodnutí, kterým se původní rozhodnutí zruší nebo změní. V opačném případě přezkumné řízení zastaví. [19] Přezkumné řízení je dozorčím prostředkem. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 12. 2017, č. j. 1 Afs 198/201662, vyložil, že řízení o přezkoumání rozhodnutí se rozpadá do dvou fází: v první dochází k iniciaci (vyvolání) přezkumného řízení; v následující k samotnému přezkumu rozhodnutí. Řízení se zahajuje z moci úřední, zpravidla však na podnět, který může podat kterýkoliv správce daně či jakákoliv osoba zúčastněná na správě daní. V rámci první fáze přezkumného řízení dochází k předběžnému posouzení zákonnosti rozhodnutí  zjištění (ne)souladu s právními předpisy. Dospějeli nadřízený správce daně k závěru,