2 Afs 7/2026 – Nejvyšší správní soud

2 Afs 7/2026- 42 - text 2 Afs 7/2026 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Václava Štencla a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: obec Předslavice, se sídlem Předslavice 17, zastoupená JUDr. Lubošem Průšou, advokátem se sídlem tř. Národní svobody 32/11, Písek, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2024, č. j. 41213/24/770060501101251, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2025, č. j. 9 Af 17/202430, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Platebním výměrem ze dne 30. 11. 2022 byl žalobkyni stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 2.260.473 Kč. Následně byl dne 4. 9. 2023 vydán platební výměr i na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 11. 11. 2014 do 9. 8. 2023 ve výši 2.254.473 Kč. Odvolání proti oběma platebním výměrům Odvolací finanční ředitelství zamítlo rozhodnutími ze dne 24. 7. 2023, č. j. 22791/23/500010612713127, a ze dne 14. 3. 2024, č. j. 7612/24/500010612712396. Žalobkyně následně podala žádost o prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně a žádost o prominutí penále za pozdní odvod za porušení rozpočtové kázně. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím obě tyto žádosti zamítl. [2] Proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně brojila žalobou, kterou Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Dospěl k závěru, že žalobkyně neuvedla žádné důvody, které by odpovídaly důvodům předestřeným v pokynu Generálního finančního ředitelství D46 (dále „pokyn GFŘ D46“), ani jiné důvody naplňující znaky neurčitého právního pojmu důvody hodné zvláštního zřetele. Neztotožnil se s tvrzením žalobkyně, že mělo být přihlédnuto k závěru uvedenému v protokolu z kontroly provedené poskytovatelem dotace. Zároveň uzavřel, že ani živelná nebo jiná pohroma nemůže být důvodem pro prominutí odvodu a penále. Povodeň byla důvodem po poskytnutí dotace, nezapříčinila však odvod za porušení rozpočtové kázně. Jestliže žalobkyně neoprávněně rozdělila zakázku, nelze hovořit o marginálním pochybení ve smyslu pokynu GFŘ D46. Ohledně tvrzeného likvidačního účinku městský soud konstatoval, že tak ničivý efekt placení vyměřených částek na žalobkyni nemá. Uvedl, že nepříznivá finanční situace dle pokynu GFŘ D46 je důvodem pro prominutí odvodu a penále pouze v případě fyzických osob. Zároveň však připustil, že žalovaný není při rozhodování o žádostech vázán toliko pravidly nastíněnými v pokynu GFŘ D46. Důvody pro prominutí však v daném případě neshledal. II. Argumentace účastníků řízení [3] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Namítá, že městský soud zaměnil neurčitý právní pojem a volné správní uvážení ve vztahu k pojmu důvody hodné zvláštního zřetele dle § 44a odst. 12 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Tím si nezákonně zúžil rozsah přezkumu. Městský soud také nezákonně normativizoval interní pokyn GFŘ D46, tj. svázal správní uvážení interní normou. Stěžovatelka dále namítá logicky vadnou argumentační linii městského soudu a chybnou právní kvalifikaci objektivních důvodů ve vztahu k povodni jako mimořádné okolnosti. Argumentace přijatá městským soudem ve vztahu k tvrzenému likvidačnímu dopadu odvodu a penále založila diskriminaci právnických osob. Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný z důvodu absence odůvodnění závěru ohledně likvidačního efektu odvodu, nevypořádání se s kontrolním protokolem Ministerstva pro místní rozvoj a nevypořádání se s argumentací stavem judikatury v roce 2013. Na závěr stěžovatelka brojí proti porušení principu legitimního očekávání, směšování zákonnosti odvodu s důvody pro prominutí a mechanické aplikaci standardu potenciality ovlivnění výsledku zadávacího řízení v důsledku rozdělení zakázky. [4] Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. Ztotožňuje se se závěry městského soudu. Souhlasí s tím, že může přistoupit i na důvody, které ve výčtu v pokynu GFŘ D46 nejsou uvedeny. Jasně však v rozhodnutí specifikoval, proč důvody uváděné stěžovatelkou neshledal jako důvody hodné zvláštního zřetele pro prominutí vyměřených částek. Ve vztahu k existenci povodně uvádí, že řada jiných obcí byla ve srovnatelné situaci. Dle informace od správce daně má stěžovatelka povolen splátkový kalendář se splátkami 1x ročně a splácení odvodu a penále je zajištěno z výnosů daní. Ve svém rozhodnutí žalovaný zdůvodnil absenci likvidačního efektu vyměřených částek. Argumentace týkající se závěrů uvedených v kontrolním protokolu ze strany poskytovatele dotace je nepřípadná. K namítanému nevypořádání se se stavem judikatury v roce 2013 odkazuje žalovaný na stanovisko městského soudu s tím, že pokud neměla stěžovatelka dostatečné zkušenosti, mohla využít služeb odborných poradců a firem. Nedostatek zkušeností či nedostatečná znalost právní úpravy nemůže ospravedlnit porušení zákonných podmínek. Ohledně námitky týkající se legitimního očekávání žalovaný uvedl, že v předchozím rozhodnutí užitou formulaci není možné vykládat jako příslib kladného vyřízení žádosti o prominutí. Žalovaný zároveň vyjádřil nesouhlas s tím, že městský soud směšoval dvě samostatná řízení. Z napadeného rozsudku neplyne, že by žádné porušení zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, nemohlo být nikdy kvalifikováno jako marginální. Městský soud pouze ozřejmil, proč nemůže být za marginální považováno porušení, kterého se dopustila stěžovatelka. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [5] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. III.1 Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku [6] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Případná nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu (ať už pro jeho nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) by totiž bránila jeho věcnému přezkumu. [7] Konstatování nepřezkoumatelnosti by mělo být v soudní praxi spíše výjimečné, „neníli z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu vůbec patrno, jak soud hodnotil podstatné důvody či skutečnosti uplatněné v rámci žalobních bodů. Naopak nelze považovat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí krajského soudu, z jehož odůvodnění lze (byť i zohledněním celkového kontextu důvodů uvedených v odůvodnění) seznat, jaký názor krajský soud zaujal vůči důležitým skutkovým a právním otázkám podstatným pro rozhodnutí projednávané věci. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů nemůže být založena tím, že odůvodnění krajského soudu je pouze stručné či argumentačně chudé, popř. že krajský soud nevyvracel každý dílčí argument uplatněný účastníky.“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016123, č. 3668/2018 Sb. NSS, bod [29]). „Přezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu přitom není hodnotou sama o sobě. Zrušení rozhodnutí krajských soudů zpravidla pro účastníky/osoby zúčastněné na řízení, včetně toho, který podává kasační stížnost, neznamená žádný přínos. Výsledkem je naopak pravidelně prodloužení a prodražení soudního řízení. Je tak nutné k aplikaci kasačního důvodu spočívajícího v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů přistupovat krajně zdrženlivě.“ (tamtéž, bod [30]). Nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (viz např. rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/201624). Žádnou takovou objektivní překážku však Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci neshledal. [8] Stěžovatelka nejprve namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku z důvodu, že městský soud k likvidačnímu efektu odvodu (i) neuvedl žádné konkrétní parametry (výše splátek, doba splácení, poměr k rozpočtu obce, dopad na provozní a kapitálové výdaje), (ii) nevypořádal se s jejími rozpočtovými podklady (kopie rozpočtů na roky 2022 a 2023) a (iii) použil „pseudoargument“ spočívající v tom, že stěžovatelka nerozporovala tvrzení žalovaného. [9] Městský soud konkrétně na žalobní námitku likvidačního charakteru odvodu reagoval v bodu 70 napadeného rozsudku a nepřímo také dalšími úvahami týkajícími se rozsahu soudního přezkumu správního uvážení a neurčitého právního pojmu. Toto vypořádání považuje Nejvyšší správní soud sice za velmi stručné, ale přiměřené tomu, jak byla námitka uplatněna ve správní žalobě. V ní totiž stěžovatelka toliko zrekapitulovala svou dříve uplatněnou argumentaci poukazující na její příjmy a výdaje za roky 2022 a 2023. Dále uvedla, že výše odvodu přesahuje polovinu všech ročních příjmů obce a splacení odvodu a penále znemožní jakýkoliv rozvoj obce a investiční činnost na dob