2 As 114/2025 – Nejvyšší správní soud

2 As 114/2025- 81 - text  2 As 114/2025 - 86 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudců Lenky Bursíkové a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Seznam.cz, a. s., se sídlem Radlická 3294/10, Praha 5, zast. Mgr. Matyášem Kuželou, advokátem, se sídlem Truhlářská 1104/13, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalovaného proti výrokům I, II a IV rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2025, č. j. 31 A 83/2024152, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2025, č. j. 31 A 83/2024152, se ve výrocích I, II a IV ruší a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný vedl na základě vnějšího podnětu předběžné šetření, které se týkalo možného zneužití údajného dominantního postavení žalobkyně. V rámci předběžného šetření se žalovaný na žalobkyni obrátil postupně čtyřmi výzvami (dne 26. 9. 2022, 5. 12. 2022, 13. 2. 2023 a 6. 9. 2023) k poskytnutí podkladů a informací, kterým žalobkyně vyhověla. Následně ve dnech 15. 10. 2024 až 17. 10. 2024 provedl žalovaný v obchodních prostorách žalobkyně místní šetření – slovy zákona šetření na místě (§ 21f zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže). [2] Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem se žalobkyně u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhala určení, že místní šetření provedené žalovaným bylo nezákonným zásahem. Současně žádala, aby krajský soud zakázal žalovanému přihlížet k dokumentům zajištěným při místním šetření a vycházet z jejich obsahu a aby uložil žalovanému povinnost protokolárně předat žalobkyni veškeré kopie zajištěných dokumentů, nebo zajistit jejich protokolární smazání. [3] Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem určil, že místní šetření bylo nezákonným zásahem (výrok I), a zakázal žalovanému, aby v rámci své činnosti přihlížel k dokumentům zajištěným při místním šetření a vycházel z jejich obsahu (výrok II). Ve zbytku žalobu zamítl (výrok III). Výrokem IV rozhodl o náhradě nákladů řízení o žalobě. Krajský soud své úvahy založil zejména na tom, že místní šetření lze v rámci předběžného šetření použít přiměřeně, tedy přiměřeně účelu předběžného šetření. Provedení místního šetření v rámci předběžného šetření (před zahájením správního řízení) je nezbytné (vhodné), pokud žalovaný sice disponuje určitými indiciemi o možném protiprávním jednání soutěžitele, které však nepostačují pro zahájení správního řízení, a současně žalovaný nemá jiné možnosti, jak tyto indicie ověřit či doplnit. Nebo sice tyto možnosti má, avšak jejich využití by zmařilo řádné vyšetření možného protisoutěžního jednání. Disponujeli však žalovaný jinými podklady (důkazy), z nichž vyplývá relativně konkrétní podezření ze spáchání protisoutěžního deliktu postačující pro vymezení předmětu řízení, je povinen se soutěžitelem zahájit správní řízení. Pokud takto nepostupuje, setrvává v režimu předběžného šetření a v jeho rámci provede místní šetření, pak takové místní šetření nesplňuje podmínku nezbytnosti, neboť jeho provedení nebylo nutné pro závěr, zda zahájit správní řízení, či nikoliv. [4] Krajský soud konstatoval, že místní šetření provedené u žalobkyně neobstojí v testu vhodnosti. Žalovaný měl před místním šetřením k dispozici stovky dokumentů, jejichž obsah vyhodnotil v úředním záznamu ze dne 10. 10. 2024, a dospěl k závěru („důvodnému podezření“), že žalobkyně při poskytování služby Seznam Newsfeed uplatňuje bez objektivně ospravedlnitelných důvodů praktiky, které znevýhodňují její konkurenty působící v oblasti poskytování online redakčního obsahu a/nebo v oblasti zajišťování a zprostředkování online reklamního obsahu, čímž jim ztěžuje vstup na trh/trhy a expanzi na něm/nich, a to třemi blíže vymezenými způsoby. [5] Podle krajského soudu měl žalovaný nejpozději v tomto okamžiku k dispozici relativně konkrétní podezření o spáchání protisoutěžního deliktu postačující pro vymezení předmětu správního řízení. Chtělli tedy žalovaný pokračovat v šetření věci, bylo na místě zahájit správní řízení. Žalovaný tak ale nepostupoval a provedl u žalobkyně šetření na místě. To ovšem nemůže obstát v testu vhodnosti, neboť jeho provedení nebylo nezbytné pro závěr žalovaného, zda správní řízení zahájí, či nikoliv. Účelem místního šetření v takovém případě zjevně bylo shromažďování důkazů pro konečné rozhodnutí ve správním řízení, aniž by však žalobkyně mohla využít svá práva účastníka řízení a práva obviněného. Porušení těchto práv podle krajského soudu dokresluje skutečnost, že žalovaný ani po provedeném místním šetření správní řízení nezahájil a když žalobkyně požádala o nahlédnutí do spisu, požadoval po ní prokázání právního zájmu. [6] Argument žalovaného, že místní šetření bylo nezbytné kvůli „momentu překvapení“, podle krajského soudu neobstojí, neboť žalobkyně s žalovaným v průběhu předběžného šetření plně spolupracovala (předložila mu požadované informace a podklady) a žalovaný jí vyjevil předmět svého šetření. Krajský soud zohlednil též medializaci místního šetření ze strany žalovaného v jeho průběhu. Z tiskových zpráv žalovaného za poslední rok plyne, že sice o místních šetřeních informuje, avšak nesděluje podrobnosti ani názvy šetřených soutěžitelů a tiskovou zprávu vydává až po skončení předběžného šetření (nikdy v jeho průběhu). Žalovaný při jednání soudu nevysvětlil, proč v tomto případě postupoval jinak. II. Kasační stížnost [7] Žalovaný (dále „stěžovatel“) brojí proti výrokům I, II a IV rozsudku krajského soudu kasační stížností. Uvádí, že práva a povinnosti subjektu, v jehož obchodních prostorách je prováděno místní šetření, se nijak neliší v závislosti na tom, zda je místní šetření provedeno v zahájeném správním řízení, či nikoli. Při místním šetření je šetřenému soutěžiteli vždy zachován vysoký standard právní ochrany bez ohledu na to, v jakém typu řízení/šetření je tento nástroj využit. Představa, že by šetřený soutěžitel v okamžiku místního šetření současně využíval práva účastníka správního řízení (například nahlížel do spisu), je iluzorní. [8] Krajský soud hovoří o zkrácení práv žalobkyně jako subjektu, který je prošetřován v rámci předběžného šetření. To ale nebylo předmětem zásahové žaloby. Případné zkrácení práv žalobkyně vedením předběžného šetření automaticky neznamená (i) nezákonnost místního šetření. Nelze proto konstatovat, že provedením místního šetření stěžovatel porušil právo žalobkyně na spravedlivý proces. Krajský soud nesprávně dává rovnítko mezi zákonnost předběžného šetření a místního šetření. To jsou ale dvě samostatné právní otázky a na každou z nich může být různá odpověď. [9] Podle stěžovatele je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Celým rozsudkem prostupuje myšlenka, že vedení předběžného šetření bylo nezákonné. Na tu navazuje závěr, že místní šetření provedené v rámci předběžného šetření bylo nezákonné, neboť neobstojí v testu vhodnosti. Krajský soud směšuje dvě zcela odlišné činnosti stěžovatele (místní a předběžné šetření) a možnou nezákonnost předběžného šetření se snažil „přenést“ na místní šetření, které probíhalo v jeho rámci. Krajský soud tak de facto rozhodoval o zcela jiném petitu. Napadený rozsudek je proto vnitřně rozporný. [10] Stěžovatel byl poškozen na svých procesních právech, neboť vzhledem k petitu žaloby nemohl vědět, že se předmětem soudního přezkumu ve skutečnosti stane jiný zásah (předběžné šetření). Kdyby žaloba směřovala proti předběžnému šetření, nabídl by stěžovatel krajskému soudu adekvátní odůvodnění jednotlivých kroků v rámci předběžného šetření včetně toho, proč v dané době nezahájil správní řízení. Napadený rozsudek je pro stěžovatele překvapivý. [11] Otázka medializace místního šetření (která byla fakticky hlavním bodem jednání před krajským soudem) je ve vztahu k posouzení jeho zákonnosti irelevantní. S průběhem místního šetření tato skutečnost nesouvisela. Krajský soud ji však evidentně vzal v potaz, byť ne jako rozhodující důvod. I zde tak krajský soud odůvodnění vystavěl na skutečnosti „ležící mimo žalobní petit“. [12] Krajský soud nadto neumožnil stěžovateli, aby se k otázce medializace dostatečně vyjádřil. Přesto jí krajský soud věnoval dost pozornosti a prováděl k ní dokazování. To stěžovatel považuje za nepřípustné. Dokazování se nemá provádět k otázce, která není předmětem žaloby, ale ke „zjištění stavu věci“. S krajským soudem lze souhlasit, že informování o průběhu místního šetření nebylo zcela shodné jako v jiných případech. Důvodem jsou specifické okolnosti případu. Média se začala sama aktivně zajímat o místní šetření záhy po jeho zahájení, a to ve velkém množství. Proto stěžovatel přistoupil k vydání stručné tiskové zprávy den po jeho zahájení, která byla uvozena tím, že je vydána „na základě četných dotazů médií“, neboť stěžovatelův tiskový mluvčí byl „zaplaven“ telefonáty od řady médií. Novinové články