2 As 244/2025 – Nejvyšší správní soud

2 As 244/2025- 22 - text  2 As 244/2025 - 24 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: M. M., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 3. 2025, č. j. 10.01000008/240006, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2025, č. j. 17 A 52/202526, takto: Kasační stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce podal žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí žalované k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. [2] Městský soud žádost o osvobození od soudních poplatků i návrh na ustanovení zástupce zamítl usnesením ze dne 2. 10. 2025, č. j. 17 A 52/202526. Stěžovatel totiž ani přes opakované výzvy neposkytl soudu ucelený a věrohodný obraz o svých majetkových a finančních poměrech. Za stěžejní považoval zejména nevyjasnění povahy vztahu stěžovatele s partnerkou, která podle jeho tvrzení dlouhodobě hradí jeho životní potřeby, a nedoložení tvrzení, že spolu nežijí ve společné domácnosti. Vzhledem k této nejasné ekonomické provázanosti a odmítnutí sdělit údaje umožňující její ověření dospěl městský soud k závěru, že stěžovatel neunesl břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke své tvrzené nemajetnosti. II. Obsah kasační stížnosti [3] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody nepodřadil pod jednotlivá písmena § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že městský soud účelově označil jeho vztah s partnerkou za soužití, ačkoli spolu nežijí ve společné domácnosti. Údaje o bydlišti a majetkových poměrech partnerky jsou pro posouzení jeho žádosti irelevantní. Adresu bydliště partnerky ani další údaje o ní soudu nesdělil, neboť si to partnerka nepřála. Městský soud pochybil, když k této její vůli nepřihlédl. [4] Stěžovatel odmítl závěr městského soudu, podle něhož stěžovatel partnerku do řízení s orgány veřejné moci sám aktivně zapojil, a to jak předkládáním výpisů z jejího bankovního účtu, tak opakovaným zahajováním soudních řízení, v nichž žádá o osvobození od soudních poplatků. Tyto závěry městského soudu jsou tendenční. Kdyby nedoložil výpisy z bankovního účtu své partnerky, pak by městský soud zamítl jeho žádost z důvodu chybějících podkladů. Poskytnutí výpisů z účtu, na rozdíl od údajů o bydlišti, bylo pro partnerku akceptovatelné. Nebyla to však snaha stěžovatele svou partnerku do posuzované věci jakkoliv zapojovat, nýbrž jen „nutné zlo“. Stěžovatel se neztotožnil s názorem městského soudu, že míra expozice partnerky do jeho osobních i finančních záležitostí je taková, že je další případné omezení jejího soukromí v posuzovaném řízení legitimní. [5] Stěžovatel dále brojil proti závěru městského soudu, podle něhož nebylo zcela zřejmé, zda jím předložená vyúčtování elektřiny představují jeho vlastní náklady, či náklady jeho otce. [6] Stěžovatel dále namítl, že byl v jiných věcech osvobozen od soudních poplatků. Městský soud v odůvodnění usnesení neuvedl, z jakých důvodů se odchýlil od rozhodovací praxe jiných senátů městského soudu a jiných krajských soudů. [7] Pokud jde o návrh na ustanovení zástupce, městský soud by jej mohl zamítnout pouze v případě, pokud by měl důkazy o tom, že je schopen se svých práv opravdu účinně domoci. K tomuto závěru by soud mohl dospět na základě skutečnosti, že se stěžovatel úspěšně v předcházejících řízeních domohl zrušení napadených správních rozhodnutí, a to i bez ustanovení zástupce. Stěžovatel však v předešlých řízeních, v nichž mu nebyl ustanoven zástupce, nebyl úspěšný. Opakovaně narazil na svou neznalost procesního práva. Městský soud k tomuto nepřihlédl a nezohlednil ani skutečnost, že je v posuzované věci žalovanou Česká advokátní komora, která má větší právní erudici než stěžovatel. [8] Stěžovatel dále uvedl, že jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši přibližně 10 500 Kč měsíčně, přičemž ostatní životní náklady jsou mu hrazeny jeho partnerkou formou „půjčky“. Partnerka ovšem odmítá ze svých prostředků hradit soudní poplatky za řízení, jež stěžovatel vede. Povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 3 000 Kč pro stěžovatele představuje nepřekonatelnou překážku. III. Posouzení kasační stížnosti [9] Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Poté NSS zkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [10] Kasační stížnost brojí proti usnesení, jímž městský soud zamítl stěžovatelovu žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým dopadem povinnosti uhradit soudní poplatek. Podmínky, za nichž může být účastník osvobozen od soudních poplatků, jsou stanoveny v § 36 odst. 3 s. ř. s. Podle něj účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsouli pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. [11] Z citovaného ustanovení vyplývá, že pro přiznání (částečného či plného) osvobození od soudních poplatků musí účastník doložit, že nemá dostatečné prostředky. Je tedy výlučně na něm, aby své poměry soudu dostatečně konkrétně popsal a předložil doklady osvědčující jeho tvrzení o osobních poměrech, příjmech, výdajích a majetku, zejména majetku vyšší hodnoty. Jinak řečeno, břemeno tvrzení i důkazní ohledně prokázání důvodů pro osvobození od soudních poplatků nese samotný účastník řízení (viz rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Aps 2/201211). Pokud účastník řízení tuto povinnost nesplní, soud informace sám z úřední povinnosti zpravidla nezjišťuje a žádost zamítne (viz rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/200450, č. 537/2005 Sb. NSS). Stejně tak ji zamítne, jsouli údaje sdělené účastníkem řízení neúplné, nepravdivé nebo nevěrohodné (viz rozsudky NSS ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/200988, č. 1962/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 4. 7. 2017, č. j. 6 As 180/201710). [12] Městský soud nepostavil napadené usnesení na závěru, že stěžovatel má dostatek finančních prostředků k zaplacení soudních poplatků, nýbrž na tom, že jím sdělené údaje nepovažoval za úplné a poskytující ucelený přehled o jeho osobní, majetkové a finanční situaci. Tento postup byl správný. [13] Městský soud stěžovatele opakovaně vyzval k doplnění tvrzení a podkladů k jeho žádosti, zejména k objasnění finanční podpory ze strany partnerky a k doložení tvrzení, že spolu nežijí ve společné domácnosti. V této souvislosti požadoval také sdělit adresu jejího bydliště. Stěžovatel uvedl, že partnerce předává celý svůj invalidní důchod, což je jeho jediný příjem, přičemž partnerka hradí ze svého účtu jeho výdaje na bydlení (především zálohy na elektřinu) a rovněž jeho běžné výdaje (partnerka mu předala platební kartu k účtu, kterou používá). Nekonkretizoval však rozsah této finanční podpory a odmítl sdělit adresu jejího bydliště s poukazem na její vůli, čímž soudu neposkytl ucelený a ověřitelný obraz svých majetkových poměrů. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel neprokázal městským soudem požadované skutečnosti k objasnění finanční závislosti na své partnerce. [14] Jinými slovy řečeno, stěžovatel za účelem vysvětlení skutečnosti, že jeho jediný příjem nepostačuje ani k úhradě všech jeho nákladů na živobytí, uvedl, že mu s jejich úhradou vypomáhá jeho partnerka. Příjmy své partnerky ovšem nesdělil s tím, že spolu nesdílí domácnost, pouze se navštěvují. Z předložených částečných výpisů z účtu partnerky (obsahují pouze odchozí platby, nikoliv příchozí platby ani zůstatky účtu) vyplývá, že z něj jsou ve prospěch stěžovatele prováděny platby záloh na elektřinu, dále platby za telefon (odchozí platba ve prospěch společnosti Vodafone zahrnuje dle poznámky stěžovatele i část vztahující se k jím využívaným službám), platby za nákup potravin, dopravu a jednorázové platby na úhradu exekucí (platby dosahují řádu desetitisíců korun). Z toho plyne, že stěžovatel spolu se svojí partnerkou sdílejí své příjmy, které používají na úhradu základních životních potřeb. Z výpisů se nepodává, že by z účtu byly prováděny platby související s užíváním jiného domu či bytu než domu užívaného stěžovatelem. Za této situace je zcela poch