2 Azs 238/2025 – Nejvyšší správní soud

2 Azs 238/2025- 39 - text  2 Azs 238/2025 - 41 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: S. U., zastoupená Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 50, Sušice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2024, čj. OAM1268/ZAZA11ZA212024, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2025, čj. 33 Az 37/202459, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. et Mgr. Václavu Klepšovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti ve výši 6 134,70 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně podala žádost o mezinárodní ochranu. Žalovaný ji v záhlaví označeným rozhodnutím neudělil. Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou, kterou Krajský soud v Brně zamítl. Žalobkyně podle krajského soudu ve své azylové žádosti neuvedla, že by byla ve vlasti vystavena dlouhodobému či intenzivnímu domácímu násilí. Jako hlavní důvod žádosti označila přání zůstat v České republice a obtíže, jimž kvůli rozvodu čelila v Uzbekistánu, zejména v pracovním prostředí. Její azylový příběh tak spočívá především v negativních postojích okolí k jejímu osobnímu stavu. [2] Tvrzení o fyzickém napadení ze strany otce a bratra zaznělo až okrajově v samém závěru azylového pohovoru, aniž by je žalobkyně jakkoli rozvedla. Žalovaný jí přitom poskytl dostatečný prostor k popsání všech problémů, kterým ve vlasti čelila. Za této situace působí žalobní tvrzení o dlouhodobém násilí účelově a nevěrohodně. Pokud by bylo domácí násilí v intenzitě nelidského nebo ponižujícího zacházení skutečné, bylo by přirozené, aby je žalobkyně uvedla již v samotné žádosti a s odpovídajícím důrazem. [3] Krajský soud proto považuje žalobní argumentaci, nově zdůrazňující údajné dlouhodobé násilí v rodině, za účelový pokus dodatečně vystupňovat původně neúspěšný azylový příběh, aby odpovídal kritériím pro udělení mezinárodní ochrany. Tyto pochybnosti dále prohlubuje výpověď žalobkyně, podle níž požádala o mezinárodní ochranu na radu okolí jako o prostředek ke zvrácení účinků pravomocného správního vyhoštění, uloženého jí i jejímu partnerovi v roce 2022. Tento kontext považoval krajský soud pro posouzení věci za určující. [4] Žalovaný proto nepochybil, pokud žalobkyni nepovažoval za oběť domácího násilí, protože její výpověď k tomu neposkytla dostatečné opěrné body. Správně vyhodnotil, že skutečným důvodem žádosti je zhoršené postavení žalobkyně v tradiční uzbecké společnosti po rozvodu. Jelikož domácí násilí nepředstavovalo žalobkyní tvrzený důvod žádosti, žalovaný neměl povinnost shromažďovat k této oblasti další podkladové informace. [5] Urážky a nevhodné poznámky směřované k žalobkyni v souvislosti s jejím rozvodem samy o sobě nenaplňují znaky pronásledování. Pronásledování musí dosahovat značné intenzity, popř. mít systematický charakter, a současně musí být státními orgány přímo pácháno nebo alespoň trpěno. Náhodné slovní útoky jednotlivců tyto parametry nesplňují. Ani jejich vyšší četnost by nepostačovala, pokud by nešlo o jev vyplývající ze státní politiky nebo státní mocí vědomě tolerovaný. Totéž platí i pro potíže na pracovišti, které intenzity pronásledování zjevně nedosahují. Žalobkyně navíc mohla svým kolegům prokázat uzavření nového církevního sňatku se současným partnerem, případně uzavřít i sňatek civilní, čímž mohla obtíže odstranit či zmírnit. Krajský soud dodal, že institut azylu neslouží jako prostředek řešení jakýchkoli problémů (osobních, rodinných či ekonomických) v domovském státě. [6] Krajský soud se ztotožnil i se závěrem žalovaného, který žalobkyni neudělil azyl podle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Samotný návrat do země původu, spojený s kontaktem s rodinnými příslušníky, které v minulosti zklamala, by nebyl mimořádný či nehumánní. Stejně tak jí nenáleží doplňková ochrana, neboť jí v případě návratu nehrozí skutečné nebezpečí vážné újmy; ta musí být nejen intenzivní, ale také bezprostřední a reálná. Pouhé zhoršení životních podmínek nelze za vážnou újmu považovat, protože takové znevýhodnění doprovází návrat většiny žadatelů o mezinárodní ochranu. [7] Nad rámec věci krajský soud dodal, že vážnou újmu by nepředstavovala ani případná nutnost opětovného soužití s rodinou, byť se ta měla v minulosti zachovat hrubě. Z výpovědi žalobkyně plyne, že šlo o jednorázový incident z roku 2017 či 2018, nikoli o dlouhodobé domácí násilí, u něhož by byla pravděpodobnost opakování. Žalobkyně navíc Uzbekistán opustila až v roce 2020, přičemž i po incidentu nadále bydlela v rodinném domě a vracela se tam i po pobytech v zahraničí. Naposledy tak učinila kvůli svatbě svého bratra, který ji dříve údajně zbil, což svědčí o alespoň částečné obnově rodinných vztahů. Sama také připustila určité zlepšení vztahu s otcem po uzavření církevního sňatku se současným partnerem. Za daných okolností nelze v uvedeném incidentu spatřovat důvod pro poskytnutí mezinárodní ochrany. Krajský soud uzavírá, že žalovaný vedl pohovor adekvátně a žalobkyni umožnil uvést všechny důvody žádosti o mezinárodní ochranu. II. Argumentace účastníků řízení Kasační stížnost žalobkyně [8] Žalobkyně (stěžovatelka) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřadila pod § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Stěžovatelka spatřuje přijatelnost kasační stížnosti v zásadním pochybení krajského soudu s dopadem do svého hmotněprávního postavení. Krajský soud nesprávně posoudil rozsah a intenzitu domácího násilí, kterému byla stěžovatelka vystavena ze strany rodiny, a mylně jej označil za okrajový incident. Opomněl také, že toto násilí bylo jedním z důvodů jejího odchodu ze země původu. [9] Stěžovatelka zopakovala, že žalovaný o domácím násilí věděl. Nejprve čelila úmyslnému vystavení infekční žloutence ze strany manžela, poté fyzickému napadení rodiči a bratrem. Krajský soud zároveň nezohlednil, že k manželství byla donucena rodinou. Tyto skutečnosti tvoří ucelený azylový příběh, který měl být posouzen ex nunc, s případným doplněním dokazování. [10] Závěr krajského soudu o nedostatečném popisu domácího násilí přehlíží, že obětem se o tom obtížně hovoří a prožité události popisují často až s časovým odstupem. Stěžovatelka násilí při pohovoru zmínila, avšak žalovaný se na podrobnosti dále nedotazoval, vedení pohovoru proto nebylo adekvátní. To, že se o násilí zmínila až na konci pohovoru, nevylučuje jeho souvislost s žádostí. Popsala navíc nejen jednorázové napadení, ale i dlouhodobé problémy. Rodina ji vinila z rozvodu, urážela ji a fyzicky napadala, takže rodinné prostředí pro ni nebylo bezpečné. K tomu se přidaly i pracovní obtíže v podobě ústrků kolegů. [11] Krajský soud pochybil i tím, že považoval skutkový stav za dostatečně zjištěný, ačkoli žalovaný neopatřil informace o situaci obětí domácího násilí v zemi původu, a soud tento nedostatek nenapravil. Nezabýval se ani tím, zda stěžovatelka mohla hledat ochranu u tamních úřadů, přestože v žalobě doložila, že problematika domácího násilí je v zemi původu dlouhodobě přehlížena. Nesprávné zlehčení intenzity násilí vedlo k tomu, že soud tyto námitky pominul. [12] Skutečnost, že stěžovatelce přátelé poradili podat žádost o mezinárodní ochranu, sama o sobě nesvědčí o její účelovosti. Stěžovatelka byla v tíživé situaci, ve finanční nouzi a čelila řízení o správním vyhoštění. Podání žádosti, jeli věcně odůvodněné, je v takové situaci logickým krokem. Okolnosti, za nichž se o této možnosti dozvěděla, nepředjímají, zda jí má být ochrana udělena. Vyjádření žalovaného [13] Žalovaný zdůrazňuje, že postupoval v souladu se zákonem, shromáždil dostatek podkladů. Na základě toho neshledal tvrzení stěžovatelky za azylově relevantní. Trvá na správnosti svého rozhodnutí a odkazuje na své vyjádření k žalobě. Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [14] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. [15] Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko, v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Dovodil, že o přijatel