2 Azs 270/2025 – Nejvyšší správní soud

2 Azs 270/2025- 36 - text  2 Azs 270/2025 - 39 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: V. M., zast. Mgr. Marcelem Kmeťem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 857/18, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2025, č. j. OAM858/ZAZA11ZA20R22020, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem  pobočky v Liberci ze dne 18. 11. 2025, č. j. 58 Az 4/202576, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Marcelu Kmeťovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti ve výši 5 070 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Dne 14. 12. 2020 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále jen „žádost“). Uvedl, že se narodil ve městě Tbilisi, má gruzínské státní občanství a je arménské národnosti. Od roku 2007 do roku 2014 byl členem politické strany Sjednocené národní hnutí, poté se nijak politicky neangažoval. Z Gruzie vycestoval dne 12. 9. 2019 na základě českého pracovního víza a o mezinárodní ochranu požádal poté, co již neměl jinou možnost, jak pobývat na území České republiky legálně. Svou žádost odůvodnil tím, že měl v zemi původu problémy politického charakteru. Kvůli předchozím aktivitám svých rodinných příslušníků měl obavu o svůj život, a proto se rozhodl z Gruzie odcestovat. Otec žalobce byl společně s dalšími vojáky arménské národnosti v armádě Svazu sovětských socialistických republik, kteří v roce 1991 bojovali v občanské válce v Abcházii proti Gruzíncům. Otec byl následně gruzínskou vládou označen za zrádce a začal se skrývat. Když byl žalobce ještě dítě, jeho matka mu sdělila, že se na otce soustavně ptají gruzínští vojáci a matce vyhrožují, že je i s bratrem zabijí. Poté se s rodinou schovávali na různých místech. Žalobce viděl svého otce naposledy v roce 2002, o rok později byl otráven. Žalobcova dědu, který žil na hranicích s Jižní Osetií, Gruzínci považovali za separatistu. V roce 1991 přišli na jeho zahradu gruzínští vojáci a pokusili se jej zabít, později se přestěhoval do Ruska. Žalobce byl z těchto důvodů nucen se skrývat a měl strach vyslovit své příjmení. Přesto v Gruzii vystudoval vysokou školu, neboť jen málo lidí znalo jeho minulost. V průběhu studia v roce 2012 žalobci jiný student sdělil, že činy Adolfa Hitlera byly správné. Proti tomu se žalobce ohradil, načež jej tento student fyzicky napadl. Tuto skutečnost žalobce nenahlásil policii, protože nechtěl, aby znala jeho jméno. Situaci vyřešil tím, že změnil obor studia, načež neměl žádné potíže až do roku 2018. V tomto roce žalobce potkal známého z dětství, následně žalobce napadla skupina mladíků, kteří křičeli, že je synem zrádce a proč je naživu. Incident nenahlásil policii, protože se obával, že lidé zjistí, kde se nachází, a hrozila by mu smrt. Ve stejném roce žalobci jeho přítel sdělil, že jej hledaly neznámé osoby, které měly jeho fotografii. Proto se žalobce rozhodl odcestovat do kláštera Davida z Garedži k ázerbajdžánským hranicím, kde žil od dubna do července 2019. V této době vypukl konflikt mezi Gruzií a Ázerbájdžánem. Gruzínská vláda označila všechny osoby, které žily v příhraniční oblasti, za zrádce. Žalobce se obával, že bude vyšetřován a zjistí se, kdo byli jeho předkové. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 3. 2021, č. j. OAM858/ZAZA11ZA202020, zamítl žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Dospěl totiž k závěru, že Gruzii lze považovat za bezpečnou zemi původu. [3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem ze dne 7. 10. 2021, č. j. 57 Az 8/202155. Stěžovatel při jednání uvedl, že skupina mladíků, která jej v roce 2018 napadla, se hlásila k extremistické skupině Gruzínský marš. [4] Proti rozsudku krajského soudu žalobce brojil kasační stížností podanou k Nejvyššímu správnímu soudu (dále jen „NSS“), jenž rozsudkem ze dne 8. 11. 2024, č. j. 5 Azs 324/202157 (dále jen „zrušující rozsudek NSS“), zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze i rozhodnutí žalovaného. Konstatoval, že bezpečná země původu musí splňovat kritéria směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), na celém svém území. Bylo tedy nezbytné posuzovat bezpečnost země i v kontextu separatistických regionů Abcházie a Jižní Osetie. NSS žalovanému uložil, aby pokud nedospěje k závěru, že by i tato území Gruzie mohla být považována za bezpečná, posoudil žádost žalobce v plnohodnotném řízení. [5] Žalovaný dne 30. 1. 2025 provedl s žalobcem doplňující pohovor. Žalobce v jeho průběhu uvedl, že v roce 2021 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání kvůli událostem na ázerbajdžánských hranicích. Tuto informaci mu poskytl někdy v roce 2022 nebo 2023 jeho přítel advokát, se kterým je v kontaktu. Předmětem stíhání je zřejmě konflikt s ázerbajdžánskými celníky. Během žalobcova pobytu v klášteře přijeli gruzínští aktivisté, kterým žalobce ukazoval cestu na hranice s Ázerbájdžánem. Osobně se do konfliktu s ázerbajdžánskými celníky nezapojil, jen odvedl aktivisty na hranici a incidentu přihlížel. [6] Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 5. 2025, č. j. OAM858/ZAZA11ZA20R22020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), neudělil žalobci mezinárodní ochranu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem  pobočce v Liberci (dále jen „krajský soud“). Krajský soud rozsudkem ze dne 18. 11. 2025, č. j. 58 Az 4/202576, žalobu zamítl. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [7] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody nepodřadil pod jednotlivá písmena uvedená v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [8] Stěžovatel namítl, že napadené rozhodnutí i rozsudek krajského soudu jsou nepřezkoumatelné. Žalovaný si neobstaral dostatečné podklady o zemi původu, a nedostál tak požadavkům plynoucím ze zrušujícího rozsudku NSS. Krajský soud se nevypořádal s jeho žalobními námitkami týkajícími se dostatečnosti a kvality podkladů o zemi původu, přisuzovaného politického názoru, významu jeho rodinné historie, činnosti hnutí Gruzínský marš a důvodů jeho nedůvěry v policii. [9] Kasační stížnost je dle stěžovatele přijatelná, neboť žalovaný ani krajský soud nerespektovali závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku NSS. Žalovaný v novém řízení nedoplnil potřebné aktuální podklady pro rozhodnutí a krajský soud tento nedostatek aproboval. Žalovaný i krajský soud vycházeli jen z omezeného okruhu podkladů odboru azylové a migrační politiky žalovaného (dále jen „OAMP“) a Ministerstva zahraničních věcí České republiky, aniž by zohlednili další nezávislé a renomované zdroje. Situace v Gruzii se v průběhu správního i soudního řízení dále zhoršovala. Stěžovatel poukázal zejména na represivní legislativní vývoj, násilí vůči demonstrantům, tlak na menšiny a obecné oslabení ochrany základních práv. [10] Stěžovatel dále namítl, že krajský soud nesprávně posoudil povahu jím tvrzeného pronásledování. Jeho příčinou nejsou jen etnické konflikty, nýbrž též přisuzovaný politický názor odvozený od jeho rodinné historie a praxe kolektivní viny v gruzínské společnosti. [11] Další okruh námitek se týkal závěru, že stěžovatel nevyužil ochrany v zemi původu. Stěžovatel se neobrátil na policii nikoli z vlastní pasivity, ale z důvodu dlouhodobé nedůvěry ke gruzínským státním orgánům, vycházející z rodinné historie, obavy z odhalení identity a z aktuálních zpráv o policejním násilí a politicky motivovaném stíhání. V této souvislosti stěžovatel zpochybnil i závěry žalovaného a krajského soudu týkající se útoku ze strany skupiny Gruzínský marš a namítl, že se dostatečně nezabývali tím, zda mu v případě pasivity státních orgánů nehrozila vážná újma. [12] Konečně stěžovatel uvedl, že vzhledem k čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice má NSS v posuzované věci provést úplný ex nunc přezkum a zohlednit i aktuální vývoj v zemi původu. Na podporu své argumentace předložil zprávy o situaci v zemi původu, z nichž vyplývá, že Gruzie již neposkytuje účinnou ochranu před pronásledováním a vážnou újmou. [13] Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou, případně zamítl jako nedůvodnou. III. Posouzení kasační stížnosti [14] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Vzhledem k tomu, že v předcházejícím soudním řízení rozhodoval specializovaný samosoudce, musí soud dle § 104a odst. 1 s. ř