21 As 176/2025 – Nejvyšší správní soud

21 As 176/2025- 28 - text  21 As 176/2025 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: Blue Style a. s., se sídlem Jindřišská 873/27, Praha 1, zastoupena Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem Milevská 2094/3, Praha 4, proti žalované: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2025, č. j. 17 A 18/202541, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Česká obchodní inspekce, Inspektorát Středočeský a Hl. m. Praha (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 11. 7. 2024, č. j. ČOI 85560/24/1000 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznala žalobkyni vinnou ze spáchání tří přestupků, za které jí uložila dle § 24 odst. 17 písm. e) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 5. 1. 2023 (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) ve spojení s § 41 odst. 1 a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, úhrnnou pokutu ve výši 400 000 Kč. Konkrétně se jednalo o následující přestupky: I. Jednání v rozporu s požadavky odborné péče, které bylo způsobilé podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, čímž žalobkyně porušila § 4 odst. 1 a 4 zákona o ochraně spotřebitele, což naplnilo skutkovou podstatu přestupku dle § 24 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Toho se žalobkyně konkrétně dopustila tím, že: a. prostřednictvím internetových stránek https://www.bluestyle.cz dne 23. 8. 2022 nabízela zájezd BulharskoBurgasPrimorsko, hotel Cinema, v termínu od 10. 9. 2022 do 13. 9. 2022 (4 dny/3 noci), 1 dospělý, standardní pokoj, se snídaní za cenu 10 190 Kč, přičemž v druhém kroku rezervace tohoto zájezdu se cena změnila na 10 290 Kč, a b. na internetových stránkách https://www.bluestyle.cz dne 11. 1. 2022 při rezervaci zájezdu do Řecka, Samos, hotel Blue Style Resort****, v termínu 31. 5. 2022 – 7. 6. 2022, v ceně 27 580 Kč (dvě osoby), přednastavila v elektronickém formuláři pro rezervaci zájezdu službu „cestovní pojištění BLUECOMFORT SAFE (povinné)“ pro dvě osoby v ceně 2 160 Kč a tato automaticky označená položka byla přidána do rezervace, přičemž automaticky označenou položku – cestovní pojištění nebylo možné ve formuláři zrušit, spotřebitel mohl pouze zvolit „cestovní pojištění BLUECOMFORT (povinné)“ pro dvě osoby v ceně 1 180 Kč. II. Žalobkyně nevydala spotřebitelce L. K. písemné potvrzení o datu uplatnění, obsahu a požadovaném způsobu vyřízení reklamace vad zájezdu (smlouva o zájezdu č. 02361115 – Tunisko, Djerba, hotel Meninx Resort & Aquapark ***+, v termínu 6. 5. 2023 – 13. 5. 2023) ze dne 17. 5. 2023, čímž porušila § 19 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, a naplnila skutkovou podstatu přestupku dle § 24 odst. 7 písm. y) tohoto zákona. [2] Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaná rozhodnutím ze dne 11. 12. 2024, č. j. ČOI 159065/24/O100/Sy/Št (dále jen „rozhodnutí žalované“), zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. [3] Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze. Ten ji zamítl rozsudkem ze dne 25. 7. 2025, č. j. 17 A 18/202541. [4] V první části svého rozsudku se městský soud zabýval přestupkem výše vymezeným pod bodem I. a. (dále také „první přestupek“), který spočíval ve změně ceny zájezdu z původně avizovaných 10 190 Kč na 10 290 Kč. K tomu městský soud konstatoval, že spáchání daného přestupku je zachyceno na snímcích obrazovky (printscreenech, resp. screenshotech) počítačů, na nichž probíhaly kontrolní úkony. Z těchto printscreenů dle městského soudu vyplývala především jejich úzká časová souvislost a také další shody. Jedinou položkou, která se změnila, byla výše ceny zájezdu, která v jednom případě činila 10 190 Kč a ve druhém 10 290 Kč. Právě tato skutečnost byla žalobkyni kladena za vinu. Na základě uvedených skutečností nebylo městskému soudu zřejmé, v jakém faktoru se mohly nakonfigurované parametry zájezdu mezi uvedenými variantami (printscreeny) měnit; žalobkyně toto své tvrzení navíc ani nijak blíže nedoložila. Městský soud se proto ztotožnil s interpretací žalované, tj. že se jednalo o jednu identickou nabídku zájezdu za totožně nakonfigurovaných parametrů, která se lišila pouze výší ceny. Takové jednání bylo podle městského soudu způsobilé klamat spotřebitele, který může učinit rozhodnutí o koupi zájezdu na základě první uvedené ceny, přičemž v dalších krocích nemusí případné zvýšení ceny zaznamenat. V tom se městský soud ztotožnil se závěry žalované. [5] Na závěru o nekalosti uvedené obchodní praktiky podle městského soudu nezmění nic ani tvrzení žalobkyně o případné dynamické změně ceny v důsledku různých faktorů. Za prvé není zřejmé, že by mezi jednotlivými kroky kontrolního úkonu byly provedeny změny jako např. počet cestujících či jejich věk (pak by případná změna ceny nemusela být nekalou obchodní praktikou). Za druhé, jestliže žalobkyně uvádí v rámci své webové prezentace nabídky zájezdů s cenou od určité částky, pak v kontextu ochrany spotřebitele musí také být možné za tuto nabízenou cenu zájezd za určité konfigurace i objednat, a to bez ohledu na eventuální dynamické faktory při cenotvorbě. Jsouli náklady žalobkyně ovlivněny tvrzenými dynamickými faktory, které nemůže předem předvídat (např. kapacita letu či hotelu), pak musí svou webovou prezentaci technicky upravit tak, aby tyto změny ceny mohly být zohledněny již v nabídkových systémech. Mimoto není zřejmé, jakým způsobem se v tomto případě mohlo jednat o namítaný offline nabídkový systém, neboť kontrolní úkon byl činěn v rámci online webové prezentace žalobkyně; tudíž k rozporu v nabídkové ceně došlo u online systémů. Námitka by mohla mít relevanci, pokud by kontrolující inspektor vycházel z nabídkové ceny uvedené ve vytištěném letáku, který mohl v důsledku plynutí času a případného vykoupení zájezdů zastarat, ovšem to nebyl zde řešený případ. [6] V další části rozsudku městský soud posuzoval otázku přestupku výše specifikovaného pod bodem I. b. (dále také „druhý přestupek“), který spočíval v automatickém přidávání cestovního pojištění k zájezdům objednávaným prostřednictvím internetových stránek. Zde městský soud vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2023, č. j. 9 As 236/202140, který se týkal přímo žalobkyně, a ve kterém kasační soud v automatickém přidání služby cestovního pojištění shledal nekalou obchodní praktiku. Podle městského soudu byla rovněž naplněna společenská škodlivost předmětného protiprávního jednání, což konstatovala i žalovaná. [7] V poslední části rozsudku se městský soud zabýval přestupkem shora vymezeným pod bodem II. (dále také „třetí přestupek“). Ten spočíval v nevydání potvrzení o podané reklamaci spotřebitelce L. K. v návaznosti na její podání ze dne 17. 5. 2023. Zatímco dle žalobkyně se jednalo toliko o doplnění stávající reklamace, kterou uvedená spotřebitelka uplatnila již 11. 5. 2023, tak podle žalované šlo zčásti o novou reklamaci, ke které měla žalobkyně vystavit nové potvrzení dle § 19 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele. Podle městského soudu je žalobkyně povinna přistupovat k podaným reklamacím vždy z hlediska jejich obsahu, nikoli z hlediska jejich formy. Obsahově vzato tudíž měla žalobkyně identifikovat jednotlivé vytknuté vady a zajistit, aby ve vztahu ke všem těmto vadám spotřebitelka obdržela písemné potvrzení o reklamaci dle § 19 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele. Jestliže spotřebitel zašle žalobkyni nové podání, které se sice týká téže věci či služby, ale v reklamaci vytkne nové vady, jež v prvotní reklamaci zmíněny nebyly (tak tomu bylo právě v posuzované věci), jedná se v tomto rozsahu podle městského soudu o novou reklamaci, a to s novým během lhůty pro vyřízení reklamace a novou povinností vystavit potvrzení o podané reklamaci. Uvedené opomenutí žalobkyně navíc podle městského soudu nebylo možné považovat jen za formální chybu, neboť absence potvrzení výrazně ztěžuje postavení spotřebitele, pokud by se ten později rozhodl svá práva z vadného plnění vymáhat soudní cestou. Na rozdíl od reklamací, u nichž bylo potvrzení vydáno, je v takových případech totiž sporné, jaké vady byly reklamovány, kdy k tomu došlo a z jakého důvodu. I zde tedy městský soud dospěl k závěru o spáchání uvedeného přestupku. [8] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále stěžovatelka) kasační stížnost. Tu opřela o kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Městský soud podle stěžovatelky věc nesprávně právně posoudil a jeho rozsudek je rovněž nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, přičemž správní orgány vycházely z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, což