21 As 212/2025 – Nejvyšší správní soud

21 As 212/2025- 29 - text  21 As 212/2025-32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Radovana Havelce v právní věci navrhovatelů: a) Z. H., b) J. H., oba zastoupeni JUDr. Františkem Scholzem, advokátem se sídlem Na Příkopě 583/15, Praha 1, proti odpůrkyni: obec Ráječko, se sídlem nám. 1. máje 250, Ráječko, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2025, č. j. 64 A 6/2025-85, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Dne 24. 7. 2025 podali navrhovatelé u Krajského soudu v Brně žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 6. 6. 2025, č. j. JMK 84333/2025. Jím krajský úřad zamítl jejich odvolání vůči rozhodnutí Městského úřadu Blansko ze dne 27. 12. 2023, č. j. SÚ ZM 141/2023 – MBK 64453/2023/Ša. Tímto rozhodnutím městský úřad zamítl žádost navrhovatelů o dodatečné povolení stavby s názvem „stáj a zázemí chovatele pro chov koní v Ráječku“ na pozemcích parc. č. XA a XB v k. ú. R.. Toto řízení bylo vedeno u krajského soudu pod sp. zn. 30 A 60/2025. Společně se žalobou podali navrhovatelé i návrh na zrušení části opatření obecné povahy ze dne 14. 7. 2010, č. j. ÚP 1/2010 – územního plánu Ráječko. [2] Návrh navrhovatelů na zrušení části územního plánu obce Ráječko krajský soud usnesením ze dne 28. 7. 2025, č. j. 30 A 60/2025-65, vyloučil k samostatnému projednání a toto řízení pak bylo vedeno pod sp. zn. 64 A 6/2025. [3] Uvedený návrh na zrušení části územního plánu obce Ráječko následně krajský soud odmítl usnesením uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku. Návrh krajský soud odmítl proto, že řízení o žalobě proti rozhodnutí, se kterou navrhovatelé původně spojili i návrh na zrušení části územního plánu, krajský soud usnesením ze dne 11. 9. 2025, č. j. 30 A 60/2025-93, zastavil z důvodu opožděného zaplacení soudního poplatku. Přitom návrh na zrušení části územního plánu, související se žalobou proti rozhodnutí, představoval návrh na zahájení tzv. incidenčního přezkumu opatření obecné povahy ve smyslu § 101a odst. 1 věty druhé soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“) ve znění účinném do 31. 12. 2025. Daný návrh byl „pevně svázaný“ s žalobou proti rozhodnutí, a proto po zastavení řízení o žalobě proti rozhodnutí krajský soud uvedený návrh odmítl. K tomu krajský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu i komentářovou literaturu. Z nich podle krajského soudu vyplývá, že jakmile je neprojednatelná žaloba, s níž je incidenční návrh spojen, je neprojednatelný i samotný incidenční návrh. Krajský soud proto návrh odmítl pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. [4] Proti usnesení krajského soudu podali navrhovatelé (nyní stěžovatelé) kasační stížnost, kterou podřadili pod důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Namítli jednak chybný postup krajského soudu v souvisejícím řízení o žalobě proti rozhodnutí a jednak nezákonnost usnesení krajského soudu o odmítnutí jejich návrhu na zrušení části územního plánu. [5] V kasační stížnosti stěžovatelé v prvé řadě uvedli, že soudní poplatek v řízení o žalobě proti rozhodnutí zaplatili po uplynutí stanovené lhůty z objektivních, vážných a omluvitelných důvodů. Krajskému soudu doložili zdravotní indispozici stěžovatelky b) i pracovní vytížení stěžovatele a), který je mezinárodním dopravcem strategických surovin a musí dodržovat přísná bezpečnostní opatření; v důsledku toho nemá při práci přístup k telefonu a internetu. Krajský soud pochybil, pokud vyloučil návrh na zrušení části územního plánu obce Ráječko k samostatnému řízení. Stěžovatelé uhradili soudní poplatek za návrh na zrušení opatření obecné povahy i za žalobu proti rozhodnutí žalovaného ve lhůtě stanovené k zaplacení soudního poplatku za návrh na zrušení opatření obecné povahy. Pokud by tedy krajský soud projednával celou věc v jednom řízení, nedošlo by k opožděné úhradě soudního poplatku za žalobu proti rozhodnutí. Zároveň stěžovatelé nesouhlasí s odůvodněním vyloučení návrhu na zrušení opatření obecné povahy k samostatnému řízení; krajský soud v tomto ohledu argumentoval odlišným režimem soudního přezkumu a odlišným okruhem účastníků v těchto řízeních. Stěžovatelé však mají za to, že řízení o žalobě proti rozhodnutí a s ní spojenému (incidenčnímu) návrhu na zrušení opatření obecné povahy je třeba vést společně. S rozdělením řízení jsou spojeny problematické důsledky, např. nutnost duplikování podání a účasti na jednání soudu, placení dvojího soudního poplatku a celková nepřehlednost řízení. Naopak vedení společného řízení je vhodné a hospodárné a nebrání mu ani odlišné vymezení účastníků řízení. [6] Krajský soud byl dále dle stěžovatelů povinen vyhovět jejich žádosti o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku ve věci sp. zn. 64 A 6/2025. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, totiž nevylučuje postup podle § 40 odst. 5 s. ř. s., tj. prominutí zmeškání lhůty (zde stěžovatelé odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2012, č. j. 7 As 69/2012-20, a usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. II. ÚS 2125/24). Stěžovatelé zdůraznili, že požádali o prominutí zmeškání lhůty ještě před zastavením řízení. Zároveň v této souvislosti zmínili nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20. [7] Stěžovatelé závěrem konstatovali, že krajský soud z výše uvedených důvodů zastavil řízení o jejich žalobě proti rozhodnutí krajského úřadu („hlavní řízení“) v rozporu se zákonem. Proto je v rozporu se zákonem i odmítnutí s věcí spojeného návrhu na zrušení části územního plánu. [8] Odpůrkyně v řízení o kasační stížnosti zaslala toliko spisovou dokumentaci k předmětnému územnímu plánu a stručný nesouhlas s argumenty stěžovatelů. [9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatuje, že byla podána včas, osobami oprávněnými proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelé jsou v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupeni advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že bylo-li krajským soudem rozhodnuto o odmítnutí návrhu, přichází pojmově v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. jako zvláštní ustanovení ve vztahu k ostatním důvodům podle § 103 odst. 1 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004-98, č. 625/2005 Sb. NSS). Nezákonnost rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí návrhu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) může obecně spočívat v nesprávném posouzení procesněprávní otázky soudem, nebo také v nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek, že došlo k odmítnutí návrhu, a tím i k odmítnutí soudní ochrany, ač pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 6 As 2/2015-128). Nejvyššímu správnímu soudu tak přísluší zabývat se v dané věci pouze tím, zda bylo namístě návrh stěžovatelů na zrušení části územního plánu obce Ráječko odmítnout pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. [12] Z výše podané rekapitulace sporu se navíc podává, že zákonnost postupu krajského soudu v nynější věci je úzce provázána se zákonností jeho postupu v řízení o žalobě stěžovatelů proti rozhodnutí krajského úřadu, s níž stěžovatelé spojili návrh na zrušení části územního plánu obce Ráječko. Řízení o žalobě krajský soud zastavil pro opožděné zaplacení soudního poplatku. Této skutečnosti si jsou vědomi i sami stěžovatelé, kteří v kasační stížnosti upozornili na kasační řízení, které bylo vedeno u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 As 211/2025, a ve kterém zdejší soud posuzoval právě zákonnost zastavení řízení ve věci uvedené žaloby proti rozhodnutí. Vzájemné provázanosti obou řízení navíc odpovídá i formulace nyní posuzované kasační stížnosti, v níž stěžovatelé doslovně opakují námitky, které uvedli právě v řízení vedeném pod sp. zn. 4 As 211/2025. V něm svou kasační stížnost koncipují tak, že z důvodu nezákonného postupu krajského soudu při zastavení řízení o žalobě proti rozhodnutí bylo dle jejich názoru nezákonné i následné odmítnutí jejich návrhu na zrušení části územního plánu. [13] Řízení vedené pod sp. zn. 4 As 211/2025 již bylo skončeno rozsudkem ze dne 6. 3. 2026, č. j. 4 As 211/2025-27. Jím Nejvyšší správn