22 Ads 123/2025 — Nejvyšší správní soud

22 Ads 123/2025- 61 - text  22 Ads 123/2025 - 67 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: Mgr. P. H., zastoupený prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem se sídlem Kaprova 15/11, Praha 1 (dříve Revoluční 1546/24, Praha 1), proti žalovanému: Nejvyšší státní tajemník, se sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2024, čj. MV829042/SR2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2025, čj. 10 Ad 15/202460, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce byl 15. 1. 2022 na základě rozhodnutí služebního orgánu z 11. 1. 2022, čj. MV189164-26/OKV-2021, přijat do služebního poměru a současně zařazen na služební místo vrchního ministerského rady v oddělení koordinace státní služby odboru koordinace státní služby a vzdělávání sekce pro státní službu v Ministerstvu vnitra, v oborech služby Legislativa a právní činnost a Organizační věci státní služby a správa služebních vztahů státních zaměstnanců. [2] Státní zaměstnanec podléhá služebnímu hodnocení, jež provede jeho bezprostředně nadřízený představený v součinnosti se služebním orgánem (§ 155 odst. 1 a § 156 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě). Služební hodnocení žalobce prováděla vedoucí oddělení koordinace státní služby (dále „hodnotitelka“) v součinnosti s personální ředitelkou sekce pro státní službu (dále „prvostupňový služební orgán“). [3] Za období od 15. 1. 2022 do 15. 5. 2022 bylo podle § 155 odst. 6 zákona o státní službě provedeno první služební hodnocení žalobce z 31. 5. 2022, čj. MV-17959-15/PR-2022 (dále jen „první služební hodnocení“), se kterým byl žalobce téhož dne seznámen. Celkový výsledek služebního hodnocení žalobce vyjádřený bodovou klasifikací činil 2 body. Žalobce tak podle § 5 písm. c) nařízení vlády č. 36/2019 Sb., o podrobnostech služebního hodnocení státních zaměstnanců a vazbě osobního příplatku státního zaměstnance na výsledek služebního hodnocení a o změně nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění do 31. 12. 2024 (dále „nařízení vlády o podrobnostech služebního hodnocení“) dosahoval za hodnocené období dobrých výsledků. V návaznosti na první služební hodnocení prvostupňový služební orgán rozhodnutím z 31. 5. 2022, čj. MV-17959-16/PR-2022, zvýšil osobní příplatek žalobce na 4 500 Kč. [4] Dne 12. 9. 2023, pod čj. MV-17959-35/PR-2022, bylo provedeno další služební hodnocení žalobce za následující období od 16. 5. 2022 do 12. 9. 2023 (dále „druhé služební hodnocení“ či „první nevyhovující služební hodnocení“). Celkový výsledek druhého služebního hodnocení žalobce vyjádřený bodovou klasifikací činil 0,2 bodů se závěrem, že žalobce dosahoval v hodnoceném období nevyhovujících výsledků ve smyslu § 5 písm. e) nařízení vlády o podrobnostech služebního hodnocení. Druhé služební hodnocení si žalobce převzal dne 18. 9. 2023. V návaznosti na toto služební hodnocení prvostupňový služební orgán rozhodnutím z 19. 9. 2023, čj. MV-17959-36/PR-2022 (dále „prvostupňové rozhodnutí o platu“), odejmul žalobci osobní příplatek ve výši 4 500 Kč. Odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím z 23. 11. 2023, čj. MV-176605-2/SR-2023 (dále „rozhodnutí žalovaného o platu“), zamítnul a prvostupňové rozhodnutí o platu potvrdil. Žalobce si jej osobně převzal 27. 11. 2023. V rámci odvolacího přezkumu žalovaný přezkoumal také druhé služební hodnocení. [5] Dne 13. 3. 2024, pod čj. MV-17959-46/PR-2022, bylo podle § 155 odst. 9 zákona o státní službě provedeno služební hodnocení žalobce za navazující období od 13. 9. 2023 do 12. 3. 2024 (dále „třetí služební hodnocení“ či „druhé nevyhovující služební hodnocení“). Celkový výsledek třetího služebního hodnocení žalobce vyjádřený bodovou klasifikací činil opět 0,2 bodů se závěrem, že žalobce dosahoval v hodnoceném období nevyhovujících výsledků. Se třetím služebním hodnocením se žalobce seznámil 25. 3. 2024. Námitky proti tomuto služebnímu hodnocení ve smyslu § 156a zákona o státní službě, podané žalobcem 9. 4. 2024, žalovaný zamítl přípisem z 2. 5. 2024, čj. MV-17959-49/PR-2022, jejž si žalobce týž den převzal. [6] Dne 25. 3. 2024 prvostupňový služební orgán po shromáždění podkladů doručil žalobci pod čj. MV-49269-1/PR-2024 oznámení o zahájení řízení o skončení služebního poměru a současně jej poučil o jeho právu dle § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce tohoto práva nevyužil. [7] Rozhodnutím z 2. 5. 2024, čj. MV-17959-50/PR-2022 (dále „prvostupňové rozhodnutí o skončení služebního poměru“), prvostupňový služební orgán podle § 72 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě ve znění účinném do 31. 12. 2024 [od 1. 1. 2025 jde o písm. a)] rozhodl o skončení služebního poměru žalobce. Toto rozhodnutí si žalobce převzal téhož dne a 17. 5. 2024 proti němu podal odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. [8] Žalobu podanou žalobcem proti rozhodnutí žalovaného Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. [9] Důvodnou neshledal námitku, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné proto, že žalovaný stran přezkumu prvního nevyhovujícího služebního hodnocení toliko odkázal na své dřívější rozhodnutí o platu. Městský soud uvedl, že žalovaný první nevyhovující služební hodnocení již dostatečným způsobem přezkoumal v rámci svého dříve vydaného rozhodnutí o platu. Obsah tohoto rozhodnutí byl žalobci znám a je součástí správního spisu. Městský soud sice připustil, že žalovaný ve svém rozhodnutí o skončení služebního poměru nepochybně mohl k odvolacím námitkám alespoň shrnout své dřívější závěry ohledně přezkumu prvního nevyhovujícího služebního hodnocení. Jejich neuvedení však nebrání soudnímu přezkumu napadeného rozhodnutí, jelikož z něj plyne neměnný postoj žalovaného k tomuto služebnímu hodnocení, resp. k námitkám žalobce vůči němu. To však nebrání tomu, aby první nevyhovující služební hodnocení přezkoumal městský soud jako podkladový správní akt dle § 75 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2025. Městský soud též poukázal na to, že rozhodnutí žalovaného o platu nabylo právní moci 28. 11. 2023 a od tohoto okamžiku je podle § 73 odst. 2 správního řádu závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Byl jím tedy vázán i sám žalovaný, navíc toto rozhodnutí žalobce nenapadl správní žalobou. [10] Městský soud se neztotožnil ani s tím, že druhé a třetí služební hodnocení byla pro žalobce překvapivá. K tomu odkázal na obsah služebních hodnocení a jejich příloh, podle nichž byla dlouhodobá kvalita výkonu žalobcových služebních povinností hodnocena jako nevyhovující. Ze zpětné vazby hodnotitelky na práci žalobce, která obsahovala velké množství oprav a doplnění, lze dle městského soudu jednoduše dospět k závěru, že žalobcem odevzdávané výstupy nedosahovaly dostatečné kvality. Žalobce si proto musel být vědom konkrétních vytýkaných nedostatků. [11] Podle městského soudu hodnotitelka ve druhém služebním hodnocení dostatečně přihlédla k prvnímu služebnímu hodnocení, a to jednak v rámci hodnocení kritéria Znalost právních předpisů, stanovených postupů, nároků a pravidel potřebných pro výkon státní služby a jednak v příloze č. 1 druhého služebního hodnocení. Implicitně přihlédla též ke služebním úkolům, včetně individuálního služebního cíle, i odměnám za jejich splnění, jelikož vyšla z toho, že v druhé části hodnoceného období (od listopadu 2022 do 12. 9. 2023) žalobci již nebyla přiznána žádná odměna. Složení zvláštní části úřednické zkoušky sice nebylo ve druhém služebním hodnocení výslovně zohledněno, hodnotitelka k němu však přihlédla v rámci úvahy, podle níž je žalobce ochoten si průběžně doplňovat svou odbornost. Výstup průběžného hodnocení sice nebyl zachycen ve formalizované podobě, jak předpokládá služební předpis náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 1/2019 z 27. 2. 2019, čj. MV-13508-19/OSK-2019, kterým se stanoví postup při provádění služebního hodnocení státních zaměstnanců, ve znění účinném do 31. 7. 2024 (dále „služební předpis č. 1/2019“). Nicméně, podkladem obou nevyhovujících služebních hodnocení jsou výstupy k plnění služebních úkolů, z nichž vyplývá, jak průběžně žalobce plnil své služební úkoly, a že hodnotitelka k nim měla výhrady, popř. doplňující požadavky. Hodnotitelka plnění služebních úkolů žalobcem tedy průběžně hodnotila a později z těchto průběžných závěrů sestavila výsledné služební hodnocení. [12] Nedůvodnými městský soud shledal i další žalobní námitky, jež se týkaly vadného a opakovaného podřazení (týchž) výtek v rámci různých kritérií služebních hodnocení a nedostatečného odůvodnění služebních hodnocení. Žalobce však proti jejich vypořádání v kasační stížnosti nebrojil. Nejvyšší správní soud je tedy nerekapituloval, jelikož