22 Afs 250/2025 – Nejvyšší správní soud

22 Afs 250/2025- 43 - text  22 Afs 250/2025-47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: Equity Finance s.r.o., se sídlem Antala Staška 1076/33a, Praha 4, zastoupená Mgr. Jiřím Mašlejem, advokátem se sídlem Říční 456/10, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2024, čj. 29540/24/5200-11432-709204, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2025, čj. 17 Af 1/2025-56, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu [1] Žalobkyně emitovala dne 28. 12. 2012 100 milionů kusů dluhopisů v zaknihované podobě a formě na řad, v hodnotě 1 Kč za kus. Dluhopisy nenabízela veřejně a ani nepožádala o jejich přijetí k obchodování na regulovaném či jiném trhu s cennými papíry. [2] Dne 18. 1. 2016 uzavřela žalobkyně smlouvu o upsání dluhopisů s Miloslavem Marešem, jejímž předmětem byl úpis 74 275 205 ks dluhopisů, a s Ing. Radkem Marešem, jejímž předmětem byl úpis 25 724 795 ks dluhopisů. Upisovatelé se zavázali splatit emisní kurz bezhotovostním převodem. K splacení emisního kurzu však došlo započtením pohledávek, a to na základě dohod o započtení pohledávek ze dne 18. 1. 2016. Mezi žalobkyní a Miloslavem Marešem byly vzájemně započteny tyto pohledávky: na straně žalobkyně pohledávka žalobkyně z emisního kurzu dluhopisů a na straně Miloslava Mareše pohledávky vůči žalobkyni v celkové částce 74 275 205 Kč, které vznikly z titulu postoupení pohledávky vůči společnostem Poliwag, s.r.o. (18 581 819,79 Kč), Západočeská investiční, s.r.o. (39 311 533,79 Kč) a MICRONIX, spol. s r.o. (16 381 851,42 Kč). Mezi žalobkyní a Ing. Radkem Marešem byly vzájemně započteny tyto pohledávky: na straně žalobkyně pohledávka z emisního kurzu dluhopisů; na straně Ing. Radka Mareše pohledávky, které měl Ing. Radek Mareš vůči žalobkyni v celkové částce 25 724 795 Kč z titulu postoupení pohledávek vůči společnostem Poliwag, s.r.o. (20 435 757,50 Kč) a Západočeské investiční, s.r.o. (5 289 037,50 Kč). Tyto pohledávky byly smluvními stranami započteny v plné výši, a proto dnem uzavření dohody zanikly. [3] Dne 5. 4. 2016 se stali jedinými jednateli a společníky žalobkyně Radek a Miloslav Marešovi. [4] Společnost Západočeská investiční, s.r.o. (jejímiž společníky byli v daném období Radek a Miloslav Marešovi) zanikla bez likvidace (fúzí) sloučením s obchodní společností Poliwag, s.r.o. (jejímiž společníky byli v daném období také Radek a Miloslav Marešovi) s rozhodným dnem fúze 1. 5. 2016. Následně na žalobkyni přešlo v důsledku fúze sloučením jmění zanikající společnosti Poliwag, s.r.o. s rozhodným dnem fúze 1. 1. 2017. [5] Pohledávka za společností MICRONIX, spol. s r.o. (jejímiž jednateli byli Miloslav a Radek Marešovi) v celkové částce 16 381 851,42 Kč, kterou žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek s Miloslavem Marešem, byla žalobkyní dále postoupena na společnost MICRONIX GROUP SE, (jediným členem představenstva Ing. Radek Mareš; jediným členem dozorčí rady Miloslav Mareš, společník). Společnost MICRONIX GROUP SE je od 8. 10. 2017 rovněž společníkem MICRONIX, spol. s r.o. [6] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (správce daně) zahájil u žalobkyně dne 12. 12. 2021 kontrolu daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období 2016 až 2020. Na základě výsledků daňové kontroly vydal správce daně dne 30. 3. 2023 dodatečné platební výměry čj. 2486055/23/2004-52526-109907, čj. 2486219/23/2004-52526-109907, čj. 2486369/23/2004-52526-109907, čj. 2486443/23/2004-52526-109907 a čj. 2486551/23/2004-52526-109907, kterými žalobkyni doměřil daň v celkové výši 11 353 830 Kč a stanovil penále v celkové výši 2 270 766 Kč. V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a dodatečné platební výměry potvrdil. [7] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou městský soud neshledal důvodnou a zamítl ji rozsudkem uvedeným v záhlaví. Dodatečné platební výměry, resp. zpráva o daňové kontrole identifikovaly 3 důvody pro doměření daně. Předmětem soudního přezkumu byl však pouze důvod spočívající v neprokázání ekonomicky racionálně odůvodněného smyslu a podstaty emise korunových dluhopisů v roce 2012, vyhodnocené jako zneužití práva za účelem získání daňového zvýhodnění v rozporu se zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), v důsledku čehož došlo v souladu s § 23 odst. 3 písm. a) bod 2 ZDP ke zvýšení základu daně o vyplacené nákladové úroky. [8] Městský soud se ztotožnil s posouzením žalovaného, že byla naplněna jak objektivní, tak i subjektivní stránka zneužití práva, na čemž nemůžou nic změnit ani žalobkyní akcentované skutečnosti. I podle městského soudu Miloslav a Radek Marešovi získali dluhopisy, aniž museli reálně vynaložit finanční prostředky, a v důsledku toho ani žalobkyně prodejem dluhopisů žádné reálné finanční prostředky nezískala. Tento závěr nemohlo zvrátit to, že společníci žalobkyně disponovali pohledávkami již 4 roky před tím, než je postoupili na žalobkyni, ani to, že úroková sazba byla stanovena v souladu s principem tržního odstupu. Městský soud upozornil, že některé smlouvy o úvěru byly uzavřeny těsně před úpisem dluhopisů, aby byla dotvořena celková částka započtení. Zvýšení úrokové sazby krátce před úpisem je dále nutné považovat spíše za indicii o nestandardnosti úpisu dluhopisů. Žalobkyně dále namítala, že pouze na personálním propojení ekonomických subjektů nelze založit závěr o naplnění subjektivní stránky. Dle žalobkyně naopak taková propojenost musí hovořit v její prospěch, neboť je součástí holdingu. To městský soud odmítl a konstatoval, že posouzení subjektivní stránky se odvíjí zejm. od objektivní stránky zneužití práva, kdy musí dojít i k posouzení kapitálového či jediného propojení osob. Toto spojení pak může vypovídat o koordinaci postupů za účelem získání neoprávněné daňového výhody. Městský soud též upozornil na další aspekty transakcí (nepřehlednost a časová náročnost transakcí, vznik některých úvěrů těsně před úpisem), k nimiž se žalobkyně nijak nevyjádřila. Závěrem městský soud konstatoval, že neshledal žádná procesní pochybení správních orgánů. Sám odmítl provést některé navržené důkazy pro nadbytečnost. Část žalobní argumentace (zejména o souvislosti mezi oprávněním nákladů a zneužitím práva) označil za nepřípustnou, neboť ji žalobkyně poprvé vznesla až při ústním jednání, tedy opožděně. Rozsudek městského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. II. Důvody kasační stížnosti [9] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podřaditelných pod § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem správních orgánů a městského soudu, že došlo ke zneužití práva. Stěžovatelka úvodem shrnula situaci, která vedla její společníky ke změně struktury holdingu prostřednictvím majetkové účasti ve stěžovatelce a úpisu jejích dluhopisů. Účelem úpisu předmětných dluhopisů nebylo primárně získat nové finanční prostředky, ale přesvědčit upisovatele, aby své finanční prostředky nadále ponechali v holdingové struktuře. V další části kasační stížnosti pak stěžovatelka nesouhlasí se závěrem správních orgánů a krajského soudu, že byl naplněn jak objektivní, tak i subjektivní prvek zneužití práva. S ohledem na stěžovatelkou akcentované skutečnosti nebylo lze takový závěr učinit. Nesprávný je i argument o naplnění subjektivního prvku zneužití práva na základě personálního propojení aktérů transakce. Stěžovatelka v kasační stížnosti dále zevrubně popisuje alternativní způsoby financování a zvolené dluhopisové financování považuje za legitimní nástroj. Byla prokázána souvislost vynaložených úrokových nákladů se zdanitelnými příjmy, pročež musela být prokázána i skutečná ekonomická podstata transakce. V této souvislosti stěžovatelka dále nesouhlasí s tím, že městský soud označil podobně koncipovanou žalobní námitku za nepřípustnou. Není pravdou, že byla poprvé vznesena až na ústním jednání, její zárodek byl už v žalobě. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek, jakož i rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného [10] Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil s posouzením městského soudu. Podle jeho názoru bylo jednoznačně prokázáno, že byl naplněn jak subjektivní, tak i objektivní znak zneužití práva. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako ned