22 As 163/2025 – Nejvyšší správní soud

22 As 163/2025- 262 - text 22 As 163/2025 - 268 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Lukáše Pišvejce v právní věci žalobců: a) Mgr. R. B., b) GIYOU s.r.o., se sídlem Saky 3, Třebichovice, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) CETIN a.s., se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, II) obec Třebichovice, se sídlem Třebichovice 89, zast. Mgr. Milanem Schagererem, advokátem se sídlem Plzeňská 276/298, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2024, čj. 128762/2024/KUSK, ve znění usnesení žalovaného o opravě zřejmých nesprávností ze dne 5. 11. 2024, čj. 142610/2024/KUSK, o kasačních stížnostech žalobců a), b) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2025, čj. 41 A 55/2024160, takto: I. Kasační stížnosti se zamítají. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 29. 6. 2018, čj. OŽP/8948/176, vydal Magistrát města Kladna (dále též „magistrát“) osobě zúčastněné na řízení II) (dále též „žadatelka“) povolení k nakládání s povrchovými vodami a dále stavební povolení k vodnímu dílu „Protipovodňové opatření obce Třebichovice – Saky“ na pozemcích p. č. st. XA a p. č. XB, 965/4, 977/2, 977/4, 977/5, 1644, 1670, 1671, 1673, 1674, 1675 a 1676 (dále též „stavební povolení“). Žádný z účastníků uvedeného správního řízení se proti stavebnímu povolení neodvolal. [2] Žalobce a) jako vlastník sousedních nemovitostí požádal dne 23. 12. 2020 o obnovu řízení skončeného vydáním stavebního povolení. Magistrát nejprve rozhodnutím ze dne 10. 1. 2021, čj. OŽP/8894/204, žádost o obnovu řízení zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce a) odvolání, kterému žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 4. 2021, čj. 024890/2021/KUSK, vyhověl a rozhodnutí magistrátu změnil tak, že se obnova řízení povoluje. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2021 napadla žadatelka žalobou u Krajského soudu v Praze. Rozsudkem ze dne 30. 8. 2023, čj. 54 A 28/2021472, krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na základě kasační stížnosti žalobců Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 3. 2024, čj. 8 As 209/2023368, zrušil označený rozsudek krajského soudu, rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2021 i rozhodnutí magistrátu ze dne 10. 1. 2021 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [3] Magistrát posléze žádost o obnovu řízení zamítl rozhodnutím ze dne 27. 5. 2024, čj. SMKL/100487/2024/OVH (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), proti kterému podali žalobci odvolání. V záhlaví uvedeným rozhodnutím následně žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že upravil okruh účastníků řízení podle § 27 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“), ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobců zamítl. [4] Žalobci podali proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Praze (dále též „krajský soud“). Shora označeným rozsudkem krajský soud žalobu zamítl. Předně akcentoval, že v řízení o žádosti o obnovu stavebního, resp. vodoprávního řízení podle § 100 správního řádu se lze zabývat pouze splněním podmínek pro obnovu řízení, a nikoliv zákonností vydaného stavebního povolení, popř. jeho bezvadností. To platí i pro žalovaného, neboť i ten mohl v odvolacím řízení posuzovat pouze námitky vztahující se k obnově řízení, přičemž ty posoudil zcela dostatečně a přezkoumatelně. Podle krajského soudu postupoval žalovaný při obnově řízení zcela v souladu se zákonem. Důkladně se zabýval žalobci předestřenými důvody, na základě kterých dovozovali nutnost obnovení řízení. Správně dovodil, že ty nezakládají důvod pro obnovu řízení. To, co bylo, nebo nebylo součástí stavby, tj. i včetně toho, zda má suchá retenční nádrž odtok a kudy povede, bylo patrné z obsahu projektové dokumentace. Nemohlo se tak jednat o skutečnost zjevně neznámou zakládající důvod pro obnovu řízení, jak se snažili tvrdit žalobci. Důvod pro obnovu řízení nepředstavuje ani namítaná existence dvou verzí projektové dokumentace. Ověřená verze projektové dokumentace byla součástí správního spisu, a žalobci se tak s jejím obsahem mohli seznámit. Ani v postupu žalovaného neshledal krajský soud žádných pochybení. Závěry žalovaného se opíraly o dostatečné podklady, přičemž žalobci namítané chybějící části spisu (např. projektová dokumentace či úřední komunikace mezi žalovaným a magistrátem) nemohly ovlivnit zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Rozsudek krajského soudu napadli žalobci (dále též „stěžovatelé“) včasnými kasačními stížnostmi, které následně opakovaně doplňovali. Z hlediska věcného identifikoval Nejvyšší správní soud následující okruhy námitek, které pro přehlednost (podání stěžovatelů jsou velmi rozsáhlá, překrývají se, opakují se – viz dále) uspořádal následovně. V prvním okruhu námitek stěžovatelé dovozovali vady řízení před krajským soudem s vlivem na zákonnost. Zejména pak nepřezkoumatelnost z důvodu nevypořádání všech žalobních námitek a vadnost rozsudku z důvodu nevyhovění důkazním návrhům. V dalším okruhu námitek stěžovatelé poukazovali na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. Správní spis dle jejich názoru neposkytuje oporu pro závěry správních orgánů a je neúplný. Krajský soud pochybil, pokud skutková zjištění správních orgánů považoval za dostatečná. V dalším rozsáhlém okruhu námitek stěžovatelé akcentovali chybné vymezení podmínek pro zahájení obnovy řízení. Podle stěžovatelů došlo k chybné identifikaci skutečností představujících důvody pro zahájení obnovy řízení a návaznému nezákonnému hodnocení. Stěžovatelé za skutečnosti zakládající důvod pro obnovu řízení označili odtokovou cestu na pozemku p. č. 414/2 a existenci kulturní památky Saky 2 (dále též „kulturní památka Saky“). Žalovaný i krajský soud však jako důvody obnovy řízení chybně identifikovali výpusť z retenční nádrže (a nikoliv odtokovou cestu) a opomenuli rovněž i samotnou existenci kulturní památky Saky. Stěžovatelé dodali, že správní orgán I. stupně ve stavebním řízení nezjistil, kudy vede odtoková cesta z retenční nádrže, jakož ani to, že odtokovou cestu chce stavebník vytvořit na cizím pozemku a v blízkosti kulturní památky Saky. V souvislosti s uplatněnými důvody pro zahájení obnovy řízení stěžovatelé poukazovali rovněž na absenci projektové dokumentace ve spise. Dle stěžovatelů měl stavební úřad ve stavebním řízení konkrétně ověřit a posoudit, zda je projektová dokumentace úplná a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu, zda projektová dokumentace je zpracována v souladu s územním rozhodnutím, jaká je podstata a účel stavby apod. Takto však nepostupoval. Podle stěžovatelů je postup krajského soudu a žalovaného ve svém souhrnu protiústavní, porušuje zásady rovnosti, spravedlivého procesu a zásadu vigilantibus iura scripta sunt. Z uvedených důvodů stěžovatelé navrhují zrušení napadeného rozsudku krajského soudu. [6] Ve vyjádření ke kasační stížnosti osoba zúčastněná na řízení II) uvedla, že důvody uváděné stěžovateli nejsou zákonnými důvody pro obnovu stavebního řízení, což stěžovatelům dostatečně vysvětlily správní orgány i krajský soud. Dle jejího názoru je kasačními stížnostmi napadený rozsudek bezvadný a správný. Navrhla proto zamítnutí kasačních stížností a požádala o přiznání náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti. [7] Na vyjádření osoby zúčastněné na řízení II) reagovali stěžovatelé dalším podáním, ve kterém setrvali na svých předchozích tvrzeních, která shrnuli a dále rozvedli. Závěry žalovaného i krajského soudu považují za nezákonné. Stěžovateli předestřené důvody měly vést k obnově řízení. Nesouhlasili s přiznáním náhrady nákladů řízení osobě zúčastněné na řízení II. [8] K argumentaci stěžovatelů se vyjádřil rovněž žalovaný, který uvedl, že tvrzení stěžovatelů nenaplňují důvody pro obnovu řízení. Žalovaný setrval na svém předchozím názoru, že údajná absence informace v projektové dokumentaci nemůže představovat neznámou skutečnost, kterou lze zhojit obnovou řízení, ale vadu rozhodnutí. K námitce stěžovatelů, že správní spis byl neúplný, resp. že v něm chybělo celkem 26 příloh, konstatoval žalovaný, že tyto přílohy se míjely s předmětem řízení, a jejich případné doplnění do spisu by tak nemělo žádný vliv na výsledek rozhodnutí. Žalovaný k těmto podkladům při vydání rozhodnutí vůbec nepřihlížel, protože nebyly navrženy k prokázání skutečností, které jsou pro obnovu řízení zjevně relevantní. Požadavek stěžovatelů na doplnění spisu proto žalovaný shledal zcela nedůvodným. [9] V reakci