22 As 23/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 23/2025- 55 - text  22 As 23/2025-61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: městys Čestice, se sídlem Čestice 1, Čestice, zastoupen JUDr. Zdeňkem Horáčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Kaizlovy sady 434/13, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Povodí Vltavy, státní podnik, se sídlem Holečkova 3178/8, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2024, čj. KUJCK 96433/2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 2025, čj. 63 A 31/2024-71, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad rozhodnutím z 31. 1. 2024, čj. MUST/005526/2024/ŽP/Před, změnil své rozhodnutí z 12. 12. 2013, čj. MUST/057421/2013/ŽP/Ško, o povolení vypouštění odpadních vod z čističky odpadních vod (dále „ČOV“) Čestice do vod povrchových. Vypouštění nyní žalobci povolil na období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2032. Postupem podle § 12 odst. 3 písm. a) ve spojení s odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), však z moci úřední nově stanovil limity též pro vypouštění celkového fosforu (Pcelk): přechodně do 31. 12. 2024 na hodnotu průměru 5 mg/l, maximální hodnotu 8 mg/l a maximální množství 0,550 t/rok. Poté hodnotu průměru 2 mg/l, maximální hodnotu 5 mg/l a maximální množství 0,220 t/rok [pozn. NSS: hodnota průměru vyjadřuje aritmetický průměr koncentrace za kalendářní rok, jenž nesmí být překročen, a maximální hodnota (m) vyjadřuje maximální, nepřekročitelnou koncentraci, a to dle poznámek k tabulkám 1a a 1b přílohy č. 1 nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech (dále „nařízení o vodách“)]. [2] Tyto limity stanovil městský úřad i přesto, že nařízení o vodách nepožaduje odbourávání celkového fosforu u ČOV v kategorii do 500 EO (ekvivalentních obyvatel), což je případ i ČOV Čestice. Městský úřad totiž dovodil, že limity uvedené v nařízení o vodách jsou zastaralé. Poukázal na § 38 odst. 12 vodního zákona, ve znění do 31. 12. 2023, dle nějž lze pro naplnění cílů, které pro ochranu vod stanovují plány povodí (dále „cíle plánu povodí“), zde plán dílčího povodí Horní Vltavy, stanovit i přísnější limity, než jaké stanovuje § 38 odst. 10 tohoto zákona a tam odkazované nařízení o vodách. Městský úřad tak stanovil výše uvedené limity navzdory tomu, že nařízení o vodách pro ČOV Čestice žádné limitní hodnoty nestanoví [pozn. NSS: Krajský soud v Českých Budějovicích v bodu 2 napadeného rozsudku uvedl, že tyto limity stanovil městský úřad na základě stanoviska Povodí Vltavy, zde osoby zúčastněné na řízení (dále „Povodí Vltavy“). To však ve svém stanovisku z 11. 7. 2023 požadovalo jiné limity pro celkový fosfor (průměr 3 mg/l, m 5 mg/l), než které nakonec stanovil městský úřad (poslední odstavec na str. 2 rozhodnutí městského úřadu]. [3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Žalovaný dovodil, že § 38 odst. 10 a 12 vodního zákona rozlišuje mezi nejlepšími dostupnými technologiemi, které vyplývají z vodního zákona a nařízení o vodách, na jedné straně (dále „technologie“ – množné číslo), a nejlepšími dostupnými technikami, které vyplývají ze zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), na straně druhé (dále „techniky“). Dle žalovaného jsou tyto pojmy odlišné, přičemž technologie, resp. s nimi spojené emisní standardy a limity uvedené v nařízení o vodách jsou již zastaralé. Jde-li o techniky, tak zákon o integrované prevenci nestanovuje konkrétní emisní limity. Žalovaný proto mj. vyšel z prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2016/902 z 30. 5. 2016, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro společné systémy čištění odpadních vod a odpadních plynů a nakládání s nimi v odvětví chemického průmyslu (dále „prováděcí rozhodnutí Komise“). To stanovuje roční průměrný limit vypouštění celkového fosforu na 0,50 – 3,0 mg/l při překročení množství 0,3 t/rok. Rozsudek krajského soudu [4] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou krajský soud zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Krajský soud vyšel z jazykového výkladu § 38 odst. 10 a 12 vodního zákona a dovodil, že vodoprávní úřady by měly vycházet jak z technologií, které jsou stanoveny nařízením o vodách, tak i z technik v oblasti čištění odpadních vod (tzv. BAT – Best Available Techniques). Z § 2 písm. e) zákona o integrované prevenci pak dle krajského soudu vyplývá, že technologie lze podřadit pod pojem techniky, neboť techniky jsou širším pojmem, který zahrnuje jak technologie, tak i všechna související zařízení, opatření a postupy. Odlišnost těchto pojmů plyne i z důvodové zprávy k zákonu č. 113/2018 Sb., kterým se mění zákon o vodách a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 113/2018 Sb.“) [sněmovní tisk č. 45/0, důvodová zpráva, II. Zvláštní část, k bodu 30 až 32 - § 38 odst. 10, k § 28, 8. volební období (2017-2021), digitální repozitář Poslanecké sněmovny Parlamentu, www.psp.cz]. Po této novele obsahuje vodní zákon nově i pojem techniky, přičemž zákonodárce v důvodové zprávě vysvětlil, že cílem této novely je zpřesnění způsobu stanovování emisních limitů. Dle krajského soudu tedy nařízení o vodách stanovuje technologie, ne však techniky. Správní orgány proto nemusely ani nesměly vycházet jen z nařízení o vodách (tj. z technologií), ale musely přihlédnout také k technikám. [5] Zatímco ty emisní limity, kterých lze dosáhnout za pomocí technologií, jsou stanoveny v nařízení o vodách, tak naopak ty emisní limity, kterých lze dosáhnout za pomocí technik, takto stanoveny nejsou. Krajský soud uvedl, že odůvodnění rozhodnutí městského úřadu mohlo v této otázce vyvolávat pochybnosti, nicméně žalovaný stanovené emisní limity již řádně odůvodnil. Vzhledem k zásadě jednoty správních rozhodnutí tak odůvodnění napadených správních rozhodnutí, dle krajského soudu, obstojí. Žalovaný v tomto ohledu analogicky vyšel z prováděcího rozhodnutí Komise, které se sice nevztahuje na městské odpadní vody, nicméně stanovuje přísnější limity, než jaké nyní stanovily správní orgány. Žalovaný dále vyšel z přílohy č. 7 nařízení o vodách, která pro ČOV v kategorii 2 000 až 10 000 EO také stanovuje přísnější limity, než jaké jsou ty nyní posuzované. Vyšel také ze závěrů opatření č. HVL30700123 – Omezení obsahu fosforu v povodí nádrže Orlík II, které bylo vypracováno pro vodní útvar Peklov v rámci dílčího povodí Horní Vltavy (dále „opatření“) [pozn NSS: voda z ČOV Čestice se vlévá do toku Peklov]. Toto opatření, jako nástroj k dosažení cílů plánu povodí (§ 24 odst. 8 ve spojení s § 26 odst. 1 vodního zákona), pokládá limity podle nařízení o vodách za nedostatečné, a proto také využilo možnosti podle § 38 odst. 10 vodního zákona a stanovilo přísnější emisní limity celkového fosforu než nařízení o vodách. [6] Krajský soud se s tímto analogickým využitím emisních limitů ztotožnil. Pokud tyto limity nejsou stanoveny zákonem, pak je vodoprávní úřad musí určit tak, aby odpovídaly smyslu a účelu právní úpravy (e ratione legis). Tímto cílem je prevence, snižování či úplné zabránění znečištění povrchových vod. Dle krajského soudu je známo, že zvýšené množství fosforu vede k poškození ekosystémů. Hodnoty celkového fosforu v lokalitě Peklov byly nadprůměrné a opatření pro tuto lokalitu bylo vypracováno v souladu s prováděcím rozhodnutím Komise i nařízením o vodách. Krajský soud tedy považuje za legitimní, aby limity celkového fosforu byly stanoveny i pro nízkokapacitní ČOV. Byť se prováděcí rozhodnutí Komise vztahuje na emise z chemického průmyslu, tak z něj dle krajského soudu lze podpůrně vycházet i nyní. Emisní rámec, který je tímto rozhodnutím stanoven, lze v kombinaci s dalšími ukazateli použít jako porovnatelnou hodnotu pro stanovení limitů u městských odpadních vod. To mj. plyne i z žalovaným odkazovaného metodického dokumentu z 15. 4. 2014, čj. /ENV/14 (dále „metodický dokument“), který je publikován v informačním systému integrované prevence. Krajský soud uzavřel, že ČOV Čestice již je vybavena řízeným dávkováním roztoku hlinité nebo železité soli k chemickému srážení fosforu, což jsou nejlepší dostupn