22 As 244/2025 – Nejvyšší správní soud

22 As 244/2025- 41 - text  22 As 244/2025 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Lukáše Pišvejce v právní věci žalobců: a) S. J. a b) L. J., oba zastoupení Mgr. Ing. Pavlem Lvem, advokátem se sídlem Králova 1427, Valašské Meziříčí, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: A. K., zastoupená Mgr. Annou Vlčkovou, advokátkou se sídlem Žižkova 602/2, Nový Jičín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2024, čj. MSK 103056/2024, o kasační stížnosti žalobce a) a žalobkyně b) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2025, čj. 22 A 66/202436, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce a) a žalobkyně b) nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad Kopřivnice, jako příslušný silniční správní úřad dle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), rozhodnutím ze dne 11. 6. 2024, č. j. 50202/2024, rozhodl v řízení o návrhu na určení právního vztahu, který podali žalobci dne 17. 3. 2016. Deklaroval, že na části žalobci vlastněného pozemku parc. č. XA v k. ú. M., která se nachází mezi pozemky parc. č. XB a XC a pozemky parc. č. XD a XE v k. ú. M., se nenachází místní komunikace a nachází se zde veřejně přístupná účelová komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. [2] Žalobci napadli rozhodnutí žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Krajský soud předeslal, že žalobci sporovali naplnění pouze dvou ze čtyř znaků veřejně přístupné účelové komunikace, a to souhlasu s obecným užíváním a nezbytné komunikační potřeby. Ve vztahu k nesouhlasu však žalobci neuvedli nic, čím by rozporovali závěry správních orgánů. Úkolem soudu není domýšlet za žalobce argumentaci. Ve vztahu ke zbývajícím žalobním námitkám krajský soud uvedl, že rozhodnutí nejsou zmatečná ve výroku, neboť výrokem byl vyčerpán celý předmět řízení, jak ho vymezili žalobci svým návrhem. Samotná skutečnost, že se správní orgány zabývaly pokračování veřejně přístupné účelové komunikace za pozemkem žalobců nic nemění na tom, že část této komunikace se na něm nachází. Pokud pak jde o argumentaci proti shledání naplnění podmínky nezbytné komunikační potřeby, krajský soud upozornil, že alternativní cesta, kterou může osoba zúčastněná na řízení využívat k přístupu ke své nemovitosti (rodinný dům č. p. XF), neumožňuje celoroční využití. Zároveň není možné požadovat, aby osoba zúčastněná na řízení vynaložila náklady na vybudování zcela nové zpevněné komunikace. Tvrzení, že osoba zúčastněná na řízení přestala po zahájení řízení účelově využívat alternativní cestu ke své nemovitosti, pak nebylo prokázáno. Rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. II. Kasační stížnost [3] Žalobci (dále též „stěžovatelé“) podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podřaditelných pod § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelé předně dovozují, že v posuzovaném případě chyběl jejich souhlas s obecným užíváním komunikace, který představuje podmínku pro vznik veřejně přístupné účelové komunikace. Souhlas je též podmínkou, aby byl zásah do vlastnického práva bez náhrady ústavně konformní. Není současně pravdou, že stěžovatelé nepředložili argumentaci k tomu, že ve věci není splněna podmínka souhlasu s užíváním. Stěžovatelé předložili řadu podkladů (fotografie, korespondence s žalovaným), ze kterých je zřejmý jejich nesouhlas s užíváním předmětného pozemku. Stěžovatelé se dále domnívají, že napadená rozhodnutí jsou zmatečná, neboť výrok neodpovídá tomu, co bylo v řízení řešeno. V dalším stížním bodě stěžovatelé rozporují závěry krajského soudu ohledně existence nezbytné komunikační potřeby. Dále v kasační stížnosti poukázali na možnou kolizi se zákazem vjezdu přes lesní pozemek dle § 7 zákona o lesích, možné ohrožení kvality vody využíváním brodu a na pasivitu osoby zúčastněné na řízení při budování vlastní přístupové cesty. Z uvedených důvodů stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněná na řízení [4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje se závěry napadeného rozsudku. Skutečnost, že předmětná cesta končí u brodu, nic nemění na skutečnosti, že zajišťuje nezbytnou komunikační potřebu pro osobu zúčastněnou na řízení, přičemž na cestu navazuje lávka pro pěší a cyklisty. Zdali je lávka černou stavbou nebylo předmětem posouzení v daném řízení, nadto se jedná o pouhou spekulaci. Žalovaný souhlasí i s tím, že stěžovatelé v žalobě neuvedli argumentaci proti závěru o neexistenci souhlasu. Krajský soud nemohl vycházet z podkladů, které stěžovatelé nezakomponovali do své žaloby. Žalovaný navrhnul, aby byla kasační stížnost zamítnuta. [5] Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti shrnula historii dané věci. Stěžovatelé nabyli pozemky v roce 1994, ale aktivně se bránit veřejnému užívání cesty začali až v roce 2008. Právní předchůdci stěžovatelů přitom nikdy neuplatňovali námitky proti využívání předmětné cesty. Stěžovatelé přehlížejí, že souhlas může být dán i právním předchůdcem stěžovatelů, a to i konkludentně. Osoba zúčastněná na řízení nesouhlasí rovněž s tím, že by krajský soud aproboval zmatečný výrok. Argumentace stěžovatelů ohledně vodoprávních souvislostí věci a režimu stavby je mimoběžná, neboť nemůže zpochybnit závěr o existenci účelové komunikace. Osoba zúčastněná na řízení proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení postupem dle § 60 odst. 5 s. ř. s., neboť kasační stížnost je dalším článkem v dlouhodobém sporu, ve kterém je opakovaně nucena obhajovat právo na přístup ke svému domu. IV. Replika stěžovatelů [6] Stěžovatelé v replice k vyjádření osoby zúčastněné na řízení setrvali na svých závěrech, že nelze omezit vlastnické právo ve prospěch jedné fyzické osoby, která má přístup ke své nemovitosti zajištěn přes vlastní pozemek. Stěžovatelé opakují, že cesta má vést přes černou stavbu, přičemž osoba zúčastněná na řízení měla možnost vybudovat vlastní přístupovou cestu, na tu však rezignovala, a to ve zjevném účelu omezit vlastnické právo stěžovatelů. Nad rámec kasační stížnosti předestřeli další argumentaci: o technické nezpůsobilosti lávky k přejezdu nákladních vozidel; o tom, že nový územní plán nepočítá s předmětnou cestou jako s místní komunikací, resp. že tato pozbyla status místní komunikace; o nesplnění podmínky spojení nemovitostí dle § 7 zákona o pozemních komunikacích. Stěžovatelé vyslovili nesouhlas s návrhem osoby zúčastněné na řízení na přiznání náhrady nákladů řízení. V. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou. [8] Nejvyšší správní soud předně souhlasí s krajským soudem v tom, že žalobci námitky stran nesplnění znaku souhlasu s obecným užíváním uplatnili pouze v obecné rovině. [9] V žalobě (na straně třetí) uvedli toliko: „Žalobci jsou přesvědčeni, že […] došlo k nesprávnému a účelovému vypořádání se s třetím znakem, resp. podmínkou, pro závěr, že se může jednat o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, a taktéž s čtvrtým znakem (podmínkou). Konkrétně mají žalobci na mysli závěry, týkající se vyhodnocení souhlasu vlastníků s obecným užíváním a nutností komunikační potřeby. Ještě předtím, než se žalobci podrobně vypořádají se závěry silničních správních orgánů obou stupňů ohledně nutné komunikační potřeby majitelky RD čp. XF a souhlasu vlastníků či jejich právního předchůdce s obecným užíváním cesty, chtějí na tomto místě uvést, co je vedlo k tomu, aby dne 17. 3. 2016 podali […], svůj návrh na zahájení řízení o určení existence komunikace.“ [10] Soudem podtržené pasáže jsou jediná místa, ve kterých je v žalobě zmíněn znak souhlasu s obecným užíváním. Zbytek žaloby se poměrně podrobně věnuje domnělé zmatečnosti výroku napadeného rozhodnutí a úvahám o alternativní trase, ale konkrétní argumentace, kterou by stěžovatelé brojili proti závěrům správních orgánů o souhlasu s obecným užíváním, se v ní nenachází. Krajský soud tedy postupoval správně, pokud v bodě 12 svého rozsudku uvedl, že se uvedeným znakem „blíže nezabýval, neboť absentoval podklad (konkrétní žalobní námitka), jehož optikou by krajský soud mohl závěry správních orgánů blíže přezkoumat.“ Jak též správně poukázal k