22 As 31/2026 — Nejvyšší správní soud

22 As 31/2026- 44 - text 22 As 31/2026 - 47 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: MASTER IT Technologies, a. s., se sídlem Výstavní 1928/9, Ostrava, zastoupená Mgr. Markem Šimkou, advokátem se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2026, čj. 29 Af 42/2025107, takto: Návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření ze dne 15. 2. 2026, jímž by se zadavateli a vybranému dodavateli „Společnosti Telematika pro Ostravu 2024“ zakázalo při plnění „Smlouvy o zvýšení propustnosti křižovatek – rozšíření telematických systémů a o poskytování služeb“ uzavřené dne 10. 4. 2025 se zadavatelem, statutárním městem Ostrava, provádět jakékoli úkony, které by mohly vést k nevratným zásahům do stávajících zařízení a majetku zadavatele, zejména odpojování, demontáž nebo jiné odstranění jakéhokoli stávajícího světelně signalizačního zařízení, včetně jeho řadičů a související infrastruktury a jakékoli s tím související stavební práce, se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V tomto usnesení se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda lze v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o předběžném opatření podle § 272b zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, rozhodnout o předběžném opatření. [2] Žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Brně, kterým zamítl její návrh na předběžné opatření v následujícím znění: „Vybranému dodavateli, „Společnosti Telematika pro Ostravu 2024“ se zakazuje při plnění „Smlouvy o zvýšení propustnosti křižovatek – rozšíření telematických systémů a o poskytování služeb uzavřené dne 10. 4. 2025 se zadavatelem, statutárním městem Ostrava, provádět jakékoli úkony, které by mohly vést k nevratným zásahům do stávajících zařízení a majetku zadavatele, zejména odpojování, demontáž nebo jiné odstranění jakéhokoli stávajícího světelně signalizačního zařízení, včetně jeho řadičů a související infrastruktury a jakékoli s tím související stavební práce“. [3] Spolu s kasační stížností podala stěžovatelka návrh na nařízení téhož předběžného opatření Nejvyšším správním soudem, a to přinejmenším do doby, než o kasační stížnosti rozhodne. Svůj návrh odůvodnila odkazem na věcné důvody, pro které podala kasační stížnost. [4] Žalovaný namítl, že nadává smysl, aby Nejvyšší správní soud na jedné straně rozhodoval o tom, zda krajský soud správně vyhodnotil předpoklady pro nařízení předběžného opatření, a na straně druhé sám předběžné opatření nařizoval. Podle jeho názoru je tak návrh třeba zamítnout, jelikož nařízení předběžného opatření v této fázi řízení náleží pouze krajskému soudu. II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [5] Nejvyšší správní soud na úvod uvádí, že dle § 272b odst. 4 zákona o zadávání veřejných zakázek lze proti usnesení krajského soudu o předběžném opatření podat kasační stížnost. [6] Předpoklady pro nařízení předběžného opatření jsou stanoveny obecně v § 38 odst. 1 soudního řádu správního. Zvláštní úpravu pro předběžná opatření správních soudů ve věcech veřejných zakázek poté obsahuje § 272b zákona o zadávání veřejných zakázek. II. A Příslušnost k rozhodnutí o předběžném opatření [7] Ještě před posouzením věcných předpokladů je nicméně nutné zodpovědět otázku, zda v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o předběžném opatření může Nejvyšší správní soud sám nařídit předběžné opatření. [8] Podle názoru Nejvyššího správního soudu je odpověď na tuto otázku záporná. Nejvyšší správní soud není v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o předběžném opatření příslušný k tomu, aby předběžné opatření sám nařídil. Po dobu trvání řízení o žalobě je k nařízení předběžného opatření příslušný pouze krajský soud, který toto řízení vede. Příslušnost Nejvyššího správního soudu je omezena jen na rozhodování o kasační stížnosti proti takovému procesnímu rozhodnutí. K tomuto závěru vedou Nejvyšší správní soud tyto důvody. [9] Za prvé, Nejvyšší správní soud již v minulosti dospěl k závěru, že není příslušný rozhodovat o návrhu na vydání předběžného opatření v rámci řízení o kasační stížnosti směřující pouze proti usnesení krajského soudu o ustanovení advokáta. Ve svém usnesení ze dne 7. 11. 2012, čj. 3 As 97/201212, konkrétně vysvětlil: „nelze pominout, že kasační stížností je napadeno pouze procesní, nikoliv meritorní rozhodnutí krajského soudu, a že řízení o žalobě nadále trvá. Za této situace ovšem není Nejvyšší správní soud věcně ani funkčně příslušným k tomu, aby o návrhu na předběžné opatření rozhodl, příslušným k tomuto je podle § 7 odst. 1 s. ř. s. krajský soud“. [10] Tyto závěry dopadají shodně i na řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o předběžném opatření. Rovněž v tomto případě je kasační stížností napadeno pouze procesní rozhodnutí, nikoli meritorní rozhodnutí krajského soudu, a řízení o žalobě nadále trvá. [11] Za druhé, tento závěr dále podporuje fakt, že Nejvyšší správní soud může rozhodovat pouze v rámci předmětu svého řízení. Pokud kasační stížnost míří proti usnesení krajského soudu o předběžném opatření, tvoří předmět řízení před Nejvyšším správním soudem právě toto procesní rozhodnutí (usnesení NSS ze dne 31. 10. 2024, čj. 2 As 199/202456, č. 4655/2025 Sb. NSS, body 6 až 8). Takto vymezený předmět řízení nemůže Nejvyšší správní soud při svém rozhodování překročit (§ 102 a § 109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního). To znamená, že Nejvyššímu správnímu soudu přísluší přezkoumat pouze zákonnost procesního rozhodnutí krajského soudu o předběžném opatření. Jak vysvětlil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, výsledkem řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutím o procesních návrzích není nic jiného než jen konečné rozhodnutí o dané otázce v rámci žalobního řízení, které i v době rozhodování Nejvyššího správního soudu stále běží (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/201419, č. 3271/2015 Sb. NSS, bod 27). Nejvyššímu správnímu soudu tak v řízení o kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu nepřísluší hodnotit jiné věcné otázky ani upravovat hmotněprávní poměry. Dokud není řízení o žalobě skončeno, je k posouzení věcných otázek, včetně prozatímní úpravy poměrů účastníků či třetích osob prostřednictvím institutu předběžného opatření, nadále věcně příslušný pouze krajský soud. [12] Právě uvedené znamená, že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o předběžném opatření lze z procesních návrhů uplatnit například návrh na přiznání odkladného účinku. Takový návrh se totiž vztahuje k pozastavení účinků kasační stížností napadeného rozhodnutí krajského soudu. Proto například Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, kterým krajský soud zrušil své předchozí rozhodnutí o nařízení předběžného opatření a návrh nově zamítl (usnesení ze dne 25. 2. 2025, čj. 6 As 13/202529). Takové rozhodnutí spadá do předmětu řízení o kasační stížnosti, byť podané proti procesnímu rozhodnutí. Nejvyšší správní soud však v takovém řízení již nemůže rozhodovat o nařízení předběžného opatření, neboť k tomu je stále příslušný krajský soud, který rozhoduje o žalobě. [13] Za třetí, role Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu o předběžném opatření ve veřejných zakázkách je přezkumná. To odpovídá rozhodnutí zákonodárce umožnit podat proti takovému rozhodnutí kasační stížnost (§ 272b odst. 4 zákona o zadávání veřejných zakázek). Pokud má tedy po dobu, po kterou běží řízení o žalobě před krajským soudem, Nejvyšší správní soud přezkoumávat procesní rozhodnutí o předběžném opatření, nedává smysl, aby (vedle toho) rozhodoval sám i o návrzích na předběžné opatření v prvním stupni. Tím by popřel svoji přezkumnou roli, která mu po dobu řízení o žalobě před krajským soudem přísluší. Svým rozhodnutím o návrhu na předběžné opatření, ačkoli řízení o žalobě ještě neskončilo, by navíc Nejvyšší správní soud účastníkům řízení upřel možnost podat proti jeho rozhodnutí opravný prostředek, ačkoli jej výslovně předpokládá § 272b odst. 4 zákona o zadávání veřejných zakázek. Je proto účelné, aby příslušnost Nejvyššího správního soudu byla po dobu řízení o žalobě omezena pouze na rozhodování o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů o předběžném opatření. [14] Za čtvrté, věcné posouzení důvodnosti kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o předběžném opatření a důvodů (předpokladů) pro nařízení předběžného opatření se může překrývat (za podmínky, že návrh na nařízení předběžného opatření a samotná kasační stížnost se opírá o totožné důvody, jako je tomu v nyní projednávané věci). Není tedy ani účelné, aby v takové situaci Nejvyšší