3 Afs 117/2025 – Nejvyšší správní soud

3 Afs 117/2025- 60 - text  3 Afs 117/2025 - 66 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: Allegro Retail a.s., U garáží 1611/1, Praha 7, zastoupené advokátem Mgr. Luďkem Šrubařem, U garáží 1611/1, Praha 7, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2022, čj. 11773/22/530021444711275, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2025, čj. 25 Af 14/2022329, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Popis věci a dosavadní průběh řízení [1] Podstatou sporu je v posuzovaném případě otázka dostatečného prokázání vědomého zapojení žalobkyně (stěžovatelky) do podvodu na DPH. Tato skutečnost je totiž stěžejní pro posouzení zákonnosti odepření odpočtu daně a stanovení povinnosti zaplatit daň a penále. [2] Finanční úřad pro Jihočeský kraj provedl u stěžovatelky daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období od května 2015 do června 2017. V tomto období přijala stěžovatelka plnění od společnosti Balao s.r.o. (ve zdaňovacím období květen 2015) a společnosti VAPO INVESTMENT s.r.o. (ve zdaňovacím období červenec 2015, září 2015 až únor 2017 a květen a červen 2017). Na základě kontroly dospěl Specializovaný finanční úřad (správce daně) k závěru, že prodej zboží byl zasažen podvodem na DPH za vědomé účasti stěžovatelky, a rozhodl proto celkem 22 rozhodnutími o doměření daně a o povinnosti uhradit penále. [3] Proti těmto rozhodnutím správce daně se stěžovatelka odvolala. Odvolací finanční ředitelství (žalovaný) v odvolacím řízení doplnilo dokazování a následně změnilo závěr o vědomém zapojení stěžovatelky do daňového podvodu na nedbalostní formu účasti. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný odvolání zamítl a potvrdil platební výměry s výjimkou jediného, o němž rozhodl samostatným rozhodnutím. [4] Stěžovatelka podala proti zamítavému rozhodnutí žalovaného správní žalobu, které Krajský soud v Ostravě (krajský soud) částečně vyhověl, když zrušil výrok I napadeného rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ve zbytku krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 16. 7. 2024, čj. 25 Af 14/2022272. Zrušující výrok rozsudku byl postaven na nedostatečném prokázání vědomého zapojení stěžovatelky do podvodu na DPH při obchodování se společností Balao a zamítavý výrok naopak vycházel z jeho dostatečného prokázání při obchodování se společností VAPO. [5] Proti uvedenému rozsudku podali kasační stížnost oba účastníci řízení: stěžovatelka proti zamítavému a žalovaný proti zrušujícímu výroku. NSS o kasačních stížnostech rozhodl rozsudkem ze dne 6. 3. 2025, čj. 10 Afs 214/202485 (rozsudek Allegro I), kterým kasační stížnosti stěžovatelky nevyhověl a potvrdil tak závěry žalovaného ohledně podvodného jednání při obchodování se společností VAPO. Kasační námitky žalovaného shledal NSS důvodnými a v rozsahu posouzení podvodného jednání při obchodování se společností Balao rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k opětovnému posouzení. [6] Krajský soud nyní napadeným rozsudkem věc opětovně posoudil v rozsahu obchodování stěžovatelky se společností Balao a dospěl k závěru o dostatečném prokázání okolností svědčících o jejím vědomém zapojení do podvodného řetězce. Původní žalobu proto v uvedeném rozsahu zamítl. 2. Kasační stížnost [7] Stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení, pro rozpor skutkových okolností s obsahem správního spisu a pro nepřezkoumatelnost. [8] Stěžovatelka tvrdí, že z napadeného rozsudku není zřejmé, zda krajský soud v částech potvrzených zdejším soudem v rozsudku Allegro I vypořádal veškeré žalobní námitky rovněž ve vztahu ke společnosti Balao. Z procesní opatrnosti proto stěžovatelka zopakovala své procesní námitky – porušení zásady dvojinstančnosti, vady dokazování a nepřezkoumatelnost hodnocení důkazů, nestandardní vedení spisu a vyměření penále bez zákonné výzvy. Další části kasační stížnosti se již zaměřují na otázky, v jejichž rozsahu NSS vrátil věc krajskému soudu k opětovnému posouzení. [9] Stěžovatelka uvádí, že v napadeném rozsudku chybí hlubší úvahy nad okolnostmi, z nichž lze usuzovat o jejím vědomém zapojení do podvodu na DPH. Krajský soud je prý totiž vůbec nehodnotil a pouze přijal závěr v neprospěch stěžovatelky. Stěžovatelka odkazuje na rozsudek NSS ze dne 7. 10. 2022, čj. 5 Afs 55/202091 (rozsudek Internet Mall), který je pro posuzovanou věc klíčový údajně už jen proto, že v něm jako dodavatel figuruje společnost Balao a v obdobných případech má být rozhodováno obdobně. Stěžovatelka upozorňuje, že NSS v rozsudku Allegro I upozornil na skutkové okolnosti věci Internet Mall, které však v posuzovaném případě nenastaly (personální propojenost a nesrovnalosti v IMEI kódech). Jelikož jsou okolnosti rozdílné, nelze vyloučit aplikovatelnost rozsudku Internet Mall. Následně stěžovatelka rozebírá jednotlivé pasáže rozsudku, které soudy v posuzované věci nezákonně pominuly (výskyt nesrovnalostí pouze u zlomku transakcí, závěry ohledně absence písemné rámcové smlouvy a význam obvyklé obchodní praxe při obchodování s elektronikou). Závěrem cituje rozsudek NSS, dle kterého se při vyvrácení části argumentace žalovaného stává vratkou celá konstrukce vědomého zapojení do podvodu na DPH (rozsudek ze dne 13. 10. 2022, čj. 2 Afs 246/2020101). Právě taková situace nastala i v této věci. [10] Stěžovatelka prochází jednotlivé objektivní okolnosti a poukazuje na jejich údajný rozpor se závěry rozsudku Internet Mall. Nejprve upozorňuje, že dle rozsudku Internet Mall není pevný disk rizikovou komoditou a takový závěr o povaze obchodovaného zboží nevyplývá ani ze správního spisu. Krajský soud a žalovaný nesprávně kladli stěžovatelce k tíži, že si svědci nepamatovali přesné okolnosti prověření společnosti Balao. Z výpovědí přitom jasně vyplývala existence funkčního systému prověření obchodních partnerů a s ohledem na časový odstup a množství obchodních partnerů nelze po zaměstnancích požadovat, aby si detaily transakce pamatovali. Objektivní okolnosti je povinen prokázat žalovaný a skutečnost, že si detaily svědci nepamatují, ještě nemůže sama o sobě svědčit o vědomém zapojení do podvodu. K absenci písemné smlouvy stěžovatelka upozorňuje, že v rozsudku Internet Mall zdejší soud konstatoval, že absence písemné smlouvy není apriori podezřelá, a pochybení shledal v tom, že nebyla prokazována běžná obchodní praxe ohledně uzavírání smluv v odvětví obchodování s elektronikou. Je také přesvědčena, že by písemnost nemohla podvodu na DPH zabránit. Stěžovatelka též popírá, že by v obchodním vztahu s Balao náhle změnila obchodované zboží. I v době obchodování s mobilními telefony totiž odebírala od společnosti různé druhy elektrotechniky. Stěžovatelka je podnikatelkou a její chování na trhu proto lze bezpochyby vysvětlit i jinak než časovou souvislostí se zavedením režimu přenesené odpovědnosti na mobilní telefony. K tvrzenému nesouladu mezi fakturací a dodáním stěžovatelka opět odkazuje na rozsudek Internet Mall, v němž NSS označil platbu předem za součást prověření dodavatele. Upozorňuje též, že nesrovnalosti se v této věci týkaly pouze malé části celkových dodávek. Krajský soud prý pochybil, když vůbec nevysvětlil, proč delegaci úkolů v obchodním řetězci přikládá automaticky podezřelý význam svědčící o podvodném jednání. [11] Závěrem se stěžovatelka zaměřuje na otázku dostatečného prověření společnosti Balao. Tvrdí, že ze správního spisu jednoznačně vyplývá existence systému prověření, do nějž byla vložena i společnost Balao. Nesouhlasí s argumentací prověřením z veřejných rejstříků, jelikož by z nich stejně nemohla zjistit indicii o daňovém riziku. Popírá rovněž bezmeznou důvěru na základě předchozí obchodní spolupráce a vyzdvihuje, že díky ní získávala informace o obchodním partnerovi. Stěžovatelka se dále ohrazuje proti tvrzení, že zahájila s Balao obchodní spolupráci, přestože nesplňovala její interní zásady. Naplnění pravidel totiž bylo posuzováno ve svém souhrnu a nesplnění pouhého jednoho kritéria společnost automaticky nediskvalifikovalo. Stěžovatelka opakuje, že ověření Balao proběhlo standardně a rovněž z výpovědí vyplývá, že společnosti byly do systému vloženy až při doložení veškerých potřebných podkladů. Její obezřetnost vyplývá rovněž ze školení a pravidelných konzultací otázek daňových podvodů s externími odborníky. Kritika žalovaného je neurčitá, jelikož z ní není zřejmé, jak jinak měla postupovat, aby si počínala dostatečně obezřetně. Napadený rozsudek k této otázce neuvedl žádnou konkrétní úvahu a prakticky pouze konstatoval nedostatečnost prověřování. 3. Vyjádření žalovaného [12] Žalovaný upozorňuje na omezen