3 As 99/2025 – Nejvyšší správní soud

3 As 99/2025- 41 - text  3 As 99/2025 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lukáše Pišvejce v právní věci navrhovatele: Ing. B. K., zastoupený Mgr. Davidem Urubou, advokátem se sídlem Nerudova 330/4, Holešov, proti odpůrkyni: obec Lešany, se sídlem Lešany 111, zastoupená JUDr. Zdeňkou Rekovou, advokátkou se sídlem Komenského 23, Prostějov, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2025, č. j. 64 A 3/2025  89, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6 134,70 Kč k rukám její zástupkyně JUDr. Zdeňky Rekové, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Navrhovatel je výlučným vlastníkem pozemků p. č. XA, XB a XC v katastrálním území L. Dne 4. 12. 2024 schválilo zastupitelstvo odpůrkyně opatření obecné povahy – územní plán Lešany. [2] Navrhovatel podal dne 3. 3. 2025 u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) návrh na zrušení části opatření obecné povahy, konkrétně jeho textové a grafické části ve vztahu k pozemkům p. č. XA, XB a XC, plochám PU.202, PU.203 a PU.204, a vymezeným veřejně prospěšným stavbám VD.1 (v části plochy PU.202), VD.2 a VD.3. Namítl v něm, že územní plán ponechává pozemky p. č. XA a XB bez racionálního využití a u pozemku p. č. XC neumožňuje jeho využití pro bydlení či pro výrobu, ačkoliv pozemek sousedí s plochami průmyslové výroby a navazuje na komunikaci. Současně poukázal na to, že územní plán zatěžuje všechny pozemky veřejným prostranstvím pro vedení cyklostezek, aniž by se vypořádal s existujícími alternativami, a označuje dané plochy jako veřejně prospěšné stavby, čímž vytváří předpoklad pro budoucí vyvlastnění. Dále uvedl, že územní plán vykazuje prvky diskriminačního přístupu ve prospěch pozemků osob spřízněných s odpůrkyní (zastupitelstvem). Tvrdil i nepřezkoumatelnost územního plánu, zejména stran zamýšlených cyklostezek. [3] Krajský soud zrušil územní plán v rozsahu ploch PU.203 a PU.204 a v rozsahu vymezujícím veřejně prospěšné stavby VD.1 v části plochy PU.202, VD.2 a VD.3 (pro realizaci cyklostezek). Ve zbytku návrh zamítl. Ve vztahu k plochám PU.203 a PU.204 uvedl, že nelze z příslušných částí územního plánu zjistit uspokojivé důvody, které vedly ke zvolení daného řešení. Není zřejmé ani konkrétní vypořádání námitky navrhovatele směřující vůči tomuto řešení včetně toho, z jakého důvodu jsou například potřeba dvě cyklostezky pro spojení odpůrkyně s obcí Ohrozim (vedoucí přes pozemky navrhovatele). Ačkoliv bylo zvažováno alternativní řešení vedení cyklostezky, není v územním plánu ani v připojené dokumentaci přezkoumatelně vysvětleno, pro jaký konkrétní důvod bylo zvoleno právě řešení zasahující do vlastnických práv navrhovatele. Ve vztahu k ploše PU.202 soud konstatoval, že územní plán neobsahuje žádné zdůvodnění této podstatné změny vůči dosavadnímu stavu tak, aby bylo možné vyloučit zneužití práva či svévoli. [4] Naopak krajský soud neshledal důvodnými námitky týkající se nezastavitelnosti pozemků navrhovatele. Co se týče namítané nepřezkoumatelnosti vypořádání jeho námitek, krajský soud uvedl, že odpůrkyně reagovala na námitky týkající se pozemků p. č. XA a XB dostatečně. V případě pozemku p. č. XC sice na námitku v odůvodnění o nevyhovění nereagovala. Z vypořádání připomínky obdobného znění je nicméně zřejmé, že požadavek na jeho využití pro výstavbu bydlení je rozporný s koncepcí územního plánu spočívající v rozvíjení kompaktního sídla, neboť by došlo ke vzniku odloučené enklávy bydlení. Pokud jde o nezařazení tohoto pozemku do ploch smíšených výrobních, je důvodem jeho vzdálenost od zastavěného území s tím, že výstavba podle příjezdových cest mimo zastavěné území je nežádoucím jevem, neboť pouze využívá existující silnici k vlastní obsluze, další veřejná infrastruktura zde většinou chybí a je nutné ji doplnit. Samotné důvody odpůrkyně pak krajský soud neshledal ve vztahu k navrhovateli nepřiměřenými ani diskriminačními. Vyzdvihl vůli odpůrkyně vymezit jako zastavitelné jen ty plochy, které jsou vhodné pro realizaci kompaktní zástavby, či bezprostředně navazují na stávající zástavbu rodinnými domy. Tento požadavek na hospodárné využití zastavěného území přitom podle krajského soudu nedopadá na pozemky navrhovatele. Tyto se nachází mimo kompaktní sídlo a jsou nesouměřitelné se srovnávanými zastavitelnými pozemky. II. Kasační stížnost a vyjádření odpůrkyně [5] Navrhovatel (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost s odkazem na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). V ní namítá, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný, neboť se omezuje na pouhá konstatování a rekapitulaci tvrzení účastníků. Zejména ve vztahu ke stěžejní námitce diskriminace v něm není obsažena vlastní úvaha, proč jsou pozemky, u nichž stěžovatel provedl srovnání se svými, nesouměřitelné. Tento závěr je přitom v rozporu s předloženými mapovými podklady. Pozemky stěžovatele se totiž ve vztahu ke kompaktnímu sídlu nacházejí ve srovnatelné, neli lepší, pozici než pozemky, které se staly zastavitelnými a vlastní je osoby spřízněné se zastupiteli odpůrkyně (obce). Závěry soudu o tom, že plocha SV.014 „bezprostředně navazuje na zástavbu rodinnými domy“ a plocha SV.083 „doplňuje kompaktní zástavbu obce“ nemají oporu ve spisovém materiálu. Soud rovněž selektivně aplikoval princip kontinuity územního plánování, když nezohlednil skutečnost, že obec u tvorby územního plánu začíná tzv. „s čistým stolem“ a řešení území (i přebírané) musí být odůvodněno. V daném případě přitom odpůrkyně aplikovala stejná kritéria (nová urbanistická koncepce) na srovnatelné situace odlišně (v neprospěch pozemků stěžovatele), bez přezkoumatelné úvahy. Dále stěžovatel poukazuje na to, že krajský soud pominul vnitřní rozpornost odůvodnění nezastavitelnosti pozemku p. č. XC v rozhodnutí odpůrkyně, a jal se ji překlenout dotvořením odůvodnění. Tím, že tuto vadu akceptoval, a sám se ji pokusil napravit, nesprávně posoudil právní otázku požadavků na odůvodnění opatření obecné povahy a mezí soudního přezkumu. Krajský soud se navíc nezabýval podstatou dané námitky, tedy že pro výrobu je odloučenost pozemku p. č. XC naopak výhodou, zejména navazujeli tento pozemek na již existující výrobní areál. Pro výše uvedené stěžovatel navrhuje zrušit rozsudek krajského soudu ve výroku II. a III. a vrátit mu věc v tomto rozsahu k dalšímu řízení. [6] Odpůrkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že krajský soud hodnotil všechny podstatné skutečnosti obsažené v žalobě. Základem rozhodnutí odpůrkyně ve vztahu k stěžovateli je to, že se jeho pozemky nachází mimo zastavěné území obce, ve značné vzdálenosti od stávající zástavby, bez možnosti napojení na dodávky spojené s faktickým fungováním staveb, tedy že by požadovanou změnou vznikly odloučené enklávy. To je zcela zřejmé z textové i grafické části územního plánu, jak správně konstatoval krajský soud. Závěr o rozporu požadavku zastavitelnosti pozemku p. č. XC s koncepcí rozvíjení kompaktního sídla obce pak vyplývá přímo z odůvodnění územního plánu, bodů G 24 a G 25. Krajský soud se tak nedopustil dotváření rozhodnutí. Odpůrkyně proto navrhla zamítnout kasační stížnost a požádala o přiznání nákladů řízení. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkami poukazujícími na nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle označeného ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohlali mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Podle ustálené judikatury platí, že máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, ze dne 1. 6. 2005,