4 As 167/2025 – Nejvyšší správní soud

4 As 167/2025- 33 - text 4 As 167/2025-37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: AL INVEST Břidličná, a.s., IČ 27376184, se sídlem Bruntálská 167, Břidličná, zast. Mgr. Janem Roznerem, advokátem, se sídlem Seifertova 823/9, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 32, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2024, č. j. MPO 91041/2024, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2025, č. j. 9 A 20/2025-36, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 12. 2024, č. j. MPO 91041/2024, rozhodl o žádosti žalobkyně ze dne 30. 9. 2024 tak, že jí poskytl kompenzaci nepřímých nákladů ve snížené výši 9.445.421 Kč, namísto žalobkyní požadovaných 41.062.531 Kč, a to z důvodu kumulace s jinou veřejnou podporou v podobě zastropování cen elektrické energie. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 26. 6. 2025, č. j. 9 A 20/2025-36, zamítl jako nedůvodnou. [3] Městský soud zdůraznil, že pro posouzení veřejné podpory a její případné kumulace s jinou veřejnou podporou je rozhodná její ekonomická podstata a účinky, nikoli deklarovaný účel. Obě veřejné podpory (kompenzace nepřímých nákladů a zastropování cen elektrické energie) vedou k totožnému ekonomickému důsledku, a to snížení nákladů podniku na odběr elektrické energie v určitém období, přičemž se tyto náklady odvíjejí od spotřeby dané energie. Z tohoto důvodu dochází k překryvu těchto podpor a je nutné uplatnit pravidla pro jejich kumulaci. Námitkám žalobkyně týkajícím se nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, porušení legitimního očekávání či retroaktivity městský soud nepřisvědčil. Podmínky pro krácení podpory byly účinné ještě před započetím předmětného období a žalobkyně neprokázala existenci jakékoli správní praxe, která by zakládala její legitimní očekávání. Závěry žalovaného byly podle městského soudu logické a přezkoumatelné. II. Obsah kasační stížnosti a dalších vyjádření účastníků [4] Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost z důvodů, které podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka navrhla napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [5] V kasační stížnosti stěžovatelka namítla, že jak žalovaný, tak městský soud nesprávně dovodili, že programy veřejné podpory je třeba posuzovat podle jejich ekonomických důsledků, nikoli podle jejich účelu. Městský soud nesprávně nahradil zákonný test „stejně způsobilých nákladů“ testem ekonomického účinku veřejné podpory. Namísto systematického porovnání vymezení způsobilých nákladů v jednotlivých notifikačních režimech se omezil na posouzení jejich hospodářského účinku. Stěžovatelka dále namítla, že městský soud zatížil svůj rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti, neboť přijal obecné tvrzení žalovaného, podle kterého dochází ke krácení celé kompenzace nepřímých nákladů, aniž by prověřil, zda ke skutečnému překryvu způsobilých nákladů v celém rozsahu došlo. Městský soud se dále nevypořádal s podstatnou námitkou, že výše kompenzace nepřímých nákladů není odvozena od skutečně zaplacené ceny elektřiny a na této ceně vůbec nezávisí, neboť je určována pevným vzorcem, který pracuje s emisním faktorem, cenou povolenek, referenční účinností a spotřebou elektřiny, nikoli s její tržní či účtovanou cenou. [6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti shrnul a popsal podstatu obou veřejných podpor. Částečný překryv nákladů mezi kompenzací nepřímých nákladů a zastropováním cen elektřiny je prokázán. Jakmile obě podpory dopadají na stejnou nákladovou základnu, byť jen z části, musí dojít k aktivaci pravidel kumulace k zabránění nadměrné kompenzace. Překryv lze identifikovat i prostřednictvím ekonomického motivu příjemce, který je v obou veřejných podporách stejný, a to snížení nákladů na elektřinu. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [7] V replice k vyjádření žalovaného stěžovatelka uvedla, že žalovaný ve svém vyjádření pouze opakuje tvrzení, která uplatnil již v rámci správního řízení a následně v řízení před městským soudem. Žalovaný se nijak nevypořádává s kasačními námitkami. Zejména nereaguje na výhradu, že městský soud nahradil zákonný test „týchž způsobilých nákladů“ testem „ekonomického účinku“, a to v rozporu s právní úpravou i notifikačními rozhodnutími Evropské komise. Žalovaný rovněž pomíjí námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. III. Posouzení kasační stížnosti [8] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatelka v kasační stížnosti podřadila své námitky pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [9] Podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s, kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s, kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. [10] V prvé řadě se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Vlastní přezkum rozsudku je totiž možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti, tedy že je srozumitelný a vychází z důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku jeho rozhodnutí. [11] Ve své judikatuře se Nejvyšší správní soud opakovaně podrobně zabýval nepřezkoumatelností rozhodnutí pro nedostatek důvodů (viz např. rozsudky ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, publ. pod č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 29/2007-64, a ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005-245). Z nich se podává, že rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže například není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu; dále z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci v žalobě; proč považuje žalobní námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, či proč subsumoval skutkový stav pod zvolené právní normy. Dalším důvodem nepřezkoumatelnosti rozhodnutí může být případ, kdy soud opomněl přezkoumat některou ze žalobních námitek včas uplatněných, či obsahuje-li odůvodnění rozsudku toliko převzaté pasáže z publikovaného judikátu v jiné, skutkově i právně odlišné věci, aniž dále rozvádí dopad převzatých závěrů na konkrétní souzený případ a na samotné rozhodnutí ve věci. [12] Konkrétně se podle stěžovatelky městský soud nevypořádal s její argumentací ohledně rozsahu, ve kterém veřejná podpora v podobě zastropení cen elektrické energie skutečně snížila část ceny elektrické energie, která odpovídá nepřímým nákladům na emisní povolenky. Stěžovatelka v žalobě požadovala, aby žalovaný ukázal, jaká přesná část „stropové“ podpory kompenzuje náklady na povolenky. Městský soud však bez dalšího převzal obecné tvrzení žalovaného, podle kterého dochází ke krácení celé kompenzace nepřímých nákladů, aniž by prověřil, zda ke skutečnému překryvu způsobilých nákladů v celém rozsahu došlo. [13] Ze spisu městského soudu vyplývá, že stěžovatelka v bodě 25 žaloby namítala, že předpoklad žalovaného, podle něhož jakékoli snížení ceny elektřiny automaticky snižuje i nepřímé náklady na emisní povolenky, je chybný. Nesprávnost tohoto závěru spatřovala žalobkyně ve třech důvodech. Zaprvé, že náklady na emisní povolenky zůstávají součástí cen elektřiny i v případě zastropovaného režimu. Zadruhé, že podíl emisních povolenek na celkové ceně nebyl snížen odděleně, ale byl zahrnut v zastropované ceně. Zatřetí, že žalovaný nijak neprokázal, jakým způsobem zastropování cen elektřiny snížilo právě tu část ceny, která odpovídá emisním povolenkám, a namísto toho se opíral pouze o obecné tvrzení o propojení obou podpor. [14] Z žalobní argumentace stěžovatelky vyplývá, že k případnému snížení mělo dojít pouze ve vztahu té části ceny elektřiny, která odpovídá emisním povolenkám, a tvoří tak nepřímé náklady, které jsou p