4 As 216/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 216/2025- 38 - text  4 As 216/2025-41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: CHEVAK Cheb, a.s., IČO 49787977, se sídlem Tršnická 4/11, Hradiště, Cheb, zast. JUDr. Zdeňkem Horáčkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Kaizlovy sady 434/13, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. ZN/MZP/2022/530/364, č. j. MZP/2023/221/1529, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2025, č. j. 10 Af 1/202447, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. ZN/MZP/2022/530/364, č. j. MZP/2023/221/1529, zamítl odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru Státního fondu životního prostředí ze dne 7. 7. 2022, č. j. SFZP 152306/2022, a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Žalobkyni nebyl dodatečně uznán tvrzený nárok na zproštění se povinnosti hradit poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, který opírala o výklad přechodného ustanovení čl. II bodu 6 zákona č. 113/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „novela č. 113/2018 Sb.“). Zdrojem znečištění je odlehčovací komora čistírny odpadních vod (dále jen „ČOV“) Aš. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 25. 9. 2025, č. j. 10 Af 1/202447, zamítl jako nedůvodnou. [3] Městský soud pro dokreslení kontextu shrnul východiska problematiky poplatkové povinnosti související s vypouštěním odpadních vod do povrchových z odlehčovacích komor vodních děl. Novela č. 113/2018 Sb. zavádí povinnost hradit poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových vyjádřenou v § 89 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“). Cílem úpravy bylo zavést komplexní řešení odpadních vod vypouštěných z odlehčovacích komor. Dřívější znění § 89b písm. f) vodního zákona stanovilo kumulativní podmínky, při jejichž splnění vznikl nárok na osvobození od povinnosti hradit poplatek. Tato úprava se vztahovala na odlehčovací komory, které nepotřebují k vypouštění odpadních vod povolení k nakládání s vodami, neboť chrání stoky jednotné kanalizace před hydraulickým přetížením podle § 8 odst. 3 písm. g) vodního zákona. Žalobkyně zažádala o povolení k nakládání s vodami, je tak nesporné, že tuto podmínku nesplňovala. Druhou podmínkou bylo, že odlehčovací komora splňuje technické požadavky pro její stavbu a provoz stanovené vyhláškou č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 428/2001 Sb.“). Dočasné osvobození od poplatku bylo možné za určitých okolností dovodit z čl. II bodu 6 přechodného ustanovení novely č. 113/2018 Sb. Z jeho znění vyplývá, že podmínka podle § 8 odst. 3 písm. g) vodního zákona odpadá a po přechodné období (do roku 2022 včetně) se odlehčovací komory, které nesplňují technické požadavky, osvobozují od poplatků. [4] Žalobkyně zastávala názor, že se jedná o speciální ustanovení vůči § 89b ve spojení s § 8 odst. 3 písm. g) vodního zákona a musí se použít izolovaně. S tímto názorem se však městský soud neztotožnil. Přechodné ustanovení poskytuje čas k úpravě odlehčovacích komor v souladu s vyhláškou č. 428/2001 Sb. a opačný výklad by byl v rozporu se zásadou racionálního zákonodárství. Zákonodárce pozměňovacím návrhem začlenil do novely vodního zákona v § 89 písm. f) odkaz na § 8 odst. 3 písm. g), čímž projevil vůli osvobodit od hrazení poplatků pouze odlehčovací komory sloužící ke konkrétnímu účelu, totiž k ochraně kanalizačních stok, nikoli čistírny odpadních vod či jiné součásti jednotné kanalizace. Výklad žalobkyně ignoruje podmínky § 8 odst. 3 písm. g) vodního zákona. Pouze při jeho zahrnutí nabývá přechodné ustanovení smysl. [5] Za použití systematického a teleologického výkladu tak dospěl městský soud k názoru, že mohou nastat dvě situace, a sice i) subjekt potřebuje povolení k nakládání s vodami a nesplňuje podmínky § 8 odst. 3 písm. g) vodního zákona; pak ale není důvod zkoumat technické požadavky, neboť i kdyby je splňoval, poplatek platit musí, nebo ii) nepotřebuje povolení k nakládání s vodami, neboť odlehčovací komora chrání stoky jednotné kanalizace; pak je nutné zkoumat splnění technických požadavků prováděcí vyhlášky. Jestliže jsou splněny, je subjekt osvobozen od poplatků podle § 89b písm. f) vodního zákona. Pokud nikoli, má podle čl. II bodu 6 novely vodního zákona přechodné období k tomu, aby uvedl odlehčovací komory do patřičného technického stavu. V souladu s judikaturou kasačního soudu vzal žalovaný v úvahu relevantní souvislosti hovořící ve prospěch i v neprospěch žalobkyně. [6] Za použití teleologické a systematické metody výkladu je podle městského soudu možné argumentovat rovněž zněním důvodové zprávy k zákonu č. 113/2018 Sb. Vůlí zákonodárce bylo zúžit okruh případů, na které se osvobození od poplatků vztahuje, nikoli jeho rozšíření. Stejně tak je z dikce § 8 zřejmé, že si zákonodárce uvědomuje rozdíly mezi jednotlivými součástmi jednotné kanalizace. Při výkladu smyslu a účelu novely č. 113/2018 Sb. lze vycházet také ze sdělení odboru ochrany vod a odboru legislativního Ministerstva životního prostředí k vypouštění odpadních vod z odlehčovacích komor po novelizaci vodního zákona určené vodoprávním úřadům, České inspekci životního prostředí a Státnímu fondu životního prostředí (dále jen „sdělení MŽP“). Toto sdělení popisuje důsledky přijetí zákona č. 544/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „novela č. 544/2020 Sb.“). Obsahuje mimo jiné informaci, aby subjekty v případě pochybností, zda se u konkrétního objektu jedná o odlehčovací komoru, kontaktovaly Ministerstvo zemědělství. Tím pravomoci ministerstva ve vztahu k projednávané věci končí. Předmětem sporu není, zda je ČOV Aš skutečně odlehčovací komorou. Fakt, zda se jedná o odlehčovací komoru, je pouze dílčí podmínkou osvobození od poplatku. Druhou podmínkou, včleněnou pozměňovacím návrhem, je účel odlehčení, kterým je ochrana kanalizační stoky. Účelem postupu ministerstva podle sdělení MŽP je určit definiční parametry kanalizačních objektů splňujících znaky odlehčovacích komor pro účely novely č. 544/2020 Sb., která plošně osvobozuje od poplatků veškeré odlehčovací komory, tedy na rozdíl od předchozí úpravy bez ohledu na to, co chrání. Ve smyslu této úpravy postačí naplnit definiční znaky odlehčovací komory, a jsouli splněny, konstatovat při splnění technických podmínek osvobození od poplatkové povinnosti, resp. využít přechodné období k uvedení objektu do patřičného technického stavu. Sdělení obsahuje odkaz na přechodné ustanovení novely č. 113/2018 Sb., nicméně novelou č. 544/2020 Sb. došlo k rozšíření významu přechodného ustanovení od roku 2019, a to od účinnosti novely, tedy k 1. 2. 2021. Ministerstvo zemědělství nebylo příslušné na základě sdělení MŽP posoudit charakter odlehčovací komory ČOV Aš v souvislosti s § 8 odst. 3 písm. g) novely č. 113/2018 Sb., ale až v souvislosti s novelou č. 544/2020 Sb. [7] Žalovaný si podle městského soudu vyžádal rovněž technickou dokumentaci a provozní řády odlehčovací komory ČOV Aš, aby mohl sám posoudit účel odlehčovací komory. Dospěl k závěru, že odlehčovací komora chrání jinou část jednotné kanalizace, tedy ČOV, nikoli kanalizační stoky. Z tohoto důvodu nebylo možné z v této době účinné právní úpravy dovodit osvobození od poplatkové povinnosti. Podle názoru městského soudu žalovaný posoudil případ ve všech souvislostech a věcně správně, vypořádal veškeré námitky žalobkyně a dostatečně odůvodnil své závěry. Jeho rozhodnutí tak jako celek obstojí. I kdyby Ministerstvo zemědělství shledalo, že odlehčovací komora ČOV splňuje potřebné technické podmínky, neznamenalo by to automatické osvobození od poplatkové povinnosti, která byla v té době definována v § 8 odst. 3 písm. g) novely č. 113/2018 Sb. Přechodné ustanovení čl. II bodu 6 novely č. 113/2018 Sb. nelze vykládat jako plošné osvobození veškerých odlehčovacích komor nesplňujících technické požadavky od poplatkové povinnosti. Jeho smyslem bylo poskytnout dočasnou úlevu těm odlehčovacím komorám, které povolení k nakládání s vodami nep