4 Azs 209/2025 – Nejvyšší správní soud

4 Azs 209/2025- 38 - text 4 Azs 209/2025-42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: J. K., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2025, č. j. OAM1055/ZAZA11ZA01R32022, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 9. 2025, č. j. 60 Az 1/202528, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 93 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 2. 2023, č. j. OAM-1055/ZA-ZA11-ZA19-2022, rozhodl o žalobcově žádosti ze dne 29. 11. 2022 o udělení mezinárodní ochrany (podané z důvodu tvrzené diskriminace a útoků pro jeho homosexuální orientaci) tak, že tuto v řádné z jejích forem neudělil. Žalobce proti tomuto rozhodnutí brojil žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Ten rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 19 Az 8/2023-26, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení pro nedostatek důvodů rozhodnutí a zároveň s výtkou, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí ohledně dostupnosti účinné ochrany LGBTQI+ osob v Gruzii (zemi žalobcova původu) byl v rozporu se správním spisem. Kasační stížnost žalovaného proti rozsudku městského soudu Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 6. 5. 2024, č. j. 7 Azs 307/2023-34, odmítl pro nepřijatelnost. Žalovaný poté rozhodnutím ze dne 6. 11. 2024, č. j. OAM-1055/ZA-ZA11-ZA01-R2-2022, opětovně žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999, o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neudělil. Toto rozhodnutí k žalobcově žalobě Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 24. 2. 2025, č. j. 60 Az 3/2024-37, zrušil pro nepřezkoumatelnost. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný nezohlednil všechny dostupné informace o zemi žalobcova původu. Žalovanému uložil, aby v dalším řízení především zohlednil informace o situaci v Gruzii, na které žalobce poukázal již v průběhu správního řízení a zohlednil též aktuální informace, které budou v době jeho rozhodnutí k dispozici (zejména ty, které žalobce citoval v replice k vyjádření žalovaného). Žalovaný měl podle krajského soudu rovněž vyhodnotit dopady přijaté gruzínské legislativy směřující k potlačení práv LGBTQI+ osob, a to v kontextu celkové společenské situace včetně případných vyjádření gruzínských politických představitelů, která by mohla negativní postoje společnosti vůči sexuálním menšinám podněcovat. Měl přihlédnout i k celkové situaci v Gruzii, neboť dochází-li tam k celkové erozi ochrany lidských práv a základních svobod, pak tato situace tím spíše dopadá na zranitelné skupiny obyvatelstva, jakými nepochybně jsou i LGBTQI+ osoby. [2] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) opětovně žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu neudělil. Tentokrát dospěl k závěru, že žalobcův azylový příběh je nevěrohodný. II. [3] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u krajského soudu, který shora uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [4] Krajský soud předeslal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nehodnotil intenzitu možné hrozící újmy žalobci při návratu do země původu z důvodu tvrzené homosexuální orientace, neboť dospěl k závěru o nevěrohodnosti žalobcovy výpovědi týkající se jeho sexuální orientace. Dále k ní proto nepřihlížel a nezabýval se jí. Krajský soud tudíž zdůraznil, že podstata posuzované věci spočívá v posouzení věrohodnosti žalobcova azylového příběhu. Přitom zdůraznil, že žalobce konzistentně tvrdí, že zemi původu opustil kvůli své homosexuální orientaci a podmínkám, kterým homosexuálové v Gruzii čelí. [5] Krajský soud poté v napadeném rozsudku podrobně vyložil úvahy, na základě nichž žalovaný zpochybnil věrohodnost žalobcova azylového příběhu se závěrem, že se s nimi neztotožňuje. Krajský soud poukázal na to, že při hodnocení doplněných výpovědí žalobce a paní I. (jeho spolubydlící) je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný v posuzované věci již dvakrát rozhodl nezákonně a vždy tak, aby žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu nevyhověl. Z uvedeného důvodu by bylo pochopitelné, pokud by žalobce i paní I. byli ve svých výpovědích vůči žalovanému opatrní a méně sdílní. [6] Krajský soud se následně v napadeném rozsudku věnoval jednotlivě každé z úvah, kterou žalovaný poukazoval na existenci partnerského vztahu mezi žalobcem a paní I., které ve svém souhrnu vedly žalovaného k závěru o nevěrohodnosti žalobcova azylového příběhu. Dospěl však k závěru, že žalovaným zjištěné skutečnosti nabízí více možných interpretací a vysvětlení, než jen těch, které vyslovil v napadeném rozhodnutí, a tedy nezbytně nevedou ani k jedinému možnému závěru přijatému žalovaným o tom, že si žalobce svůj azylový příběh vymýšlí, respektive že ve skutečnosti není homosexuál. [7] Krajský soud proto v napadeném rozsudku žalovanému uložil, aby opětovně posoudil podstatu věci v souladu se závěry obsaženými ve zrušujícím rozsudku krajského soudu č. j. 60 Az 3/2024-37. Jelikož v tomto rozsudku shledal krajský soud rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným, přičemž ani nyní napadené rozhodnutí chybějící úvahy neobsahuje (žalovaný napadené rozhodnutí po doplnění dokazování vystavěl na zcela jiném základu), nemohl krajský soud sám posoudit naplnění předpokladů pro udělení mezinárodní ochrany v některé z jejích forem. III. [8] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. (ve znění účinném do 31. 12. 2025; shodně dále). Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [9] Stěžovatel nesouhlasí se závěry krajského soudu ohledně posouzení věrohodnosti žalobcova azylového příběhu, které provedl v napadeném rozhodnutí. Odmítá, že by skutečnosti zjištěné ve správním řízení nabízely více možných vysvětlení a nezbytně nevedly k jedinému závěru, a to, že žalobce není homosexuál. Stěžovatel trvá na tom, že žalobcova výpověď o jeho homosexuální orientaci, o výhrůžkách, kterým kvůli své sexualitě čelil, o vyhození z domu otcem a zadržení v gay clubu je celkově nevěrohodná pro vnitřní a vnější nekonzistenci a nekonkrétnost, neboť fotografie a další důkazní materiál, které stěžovatel ve správním řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí obstaral, jednoznačně svědčí o tom, že žalobce má partnerský vztah s paní I. Nadto stěžovatel připomíná, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až při svém druhém pobytu v České republice po 6 měsících od vstupu do země a v poslední den platnosti výjezdního příkazu. [10] Stěžovatel má za to, že se krajský soud dopustil nezákonnosti spočívající ve zcela svévolném posouzení důkazů shromážděných stěžovatelem. Je přesvědčený o tom, že shromáždil dostatečné důkazy ke zpochybnění věrohodnosti tvrzení ohledně žalobcovy sexuální orientace, tyto ve vzájemné souvislosti vyhodnotil a nemohl dospět k jinému závěru, než že je jeho azylový příběh nevěrohodný. Naopak krajský soud jednotlivá tvrzení a důkazy zjištěné ve správním řízení vytrhl z celého kontextu a posoudil je izolovaně, přičemž z těchto dílčích izolovaných hodnocení dovodil chybnost stěžovatelova úsudku jako celku. Stěžovatel zastává názor, že řádně a úplně zjistil skutkový stav věci, dodržel procesní postupy a pravidla formální logiky a na základě toho kvalifikovaně rozhodl. [11] Stěžovatel poté v kasační stížnosti podrobně rozebírá jednotlivé odstavce napadeného rozsudku a v nich obsažené závěry krajského soudu, vůči nimž se vymezuje. Co se týče nesouhlasu se závěrem krajského soudu ohledně podstaty nynější věci, tedy posouzení věrohodnosti žalobcova azylového příběhu, uvádí stěžovatel následující. Především neshledává nikterak paradoxním svůj závěr o nevěrohodnosti žalobce učiněný poté, co již dvakrát jeho žádosti o mezinárodní ochranu nevyhověl. V nynějším řízení zjistil, že žalobce sdílí domácnost v jednopokojovém bytě se ženou, a tedy přirozeně požadoval objasnění těchto okolností věci. Přitom vyšla najevo nová zjištění měnící dosavadní skutkový stav věci, z něhož stěžovatel vycházel ve svých prvních dvou rozhodnutích. Stěžovatel také odmítá, že by doplněné výpovědi žalobce a paní I. mohly být ovlivněny jeho dřívějším postupem ve věci, kdy dal ve svých předchozích dvou rozhodnutích jasně najevo, že žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu nehodlá vyhovět. Stěžovatel se ohrazuje i proti tomu, že by v minulých řízeních řádně neposuzoval žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu. [12] Stěžovatel dále za alibistické a zkreslující označuje hodnocení krajského soudu týkající