4 Azs 228/2025 – Nejvyšší správní soud

4 Azs 228/2025- 36 - text  4 Azs 228/2025-38 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: H. S., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2025, č. j. OAM1590/ZAZA11ZA062023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 9. 2025, č. j. 17 Az 15/202556, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 2. 2025, č. j. OAM1590/ZAZA11ZA062023, neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). [2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 8. 9. 2025, č. j. 17 Az 15/202556, zamítl jako nedůvodnou. [3] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) blanketní kasační stížnost. V jejím doplnění učiněném na výzvu soudu navrhl zrušení napadeného rozsudku i žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí, případně odmítnutí pro nepřijatelnost. [4] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla včetně jejího doplnění podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zastoupen advokátem. [5] Kasační stížnost byla podána ve věci, v níž před krajským soudem rozhodovala specializovaná samosoudkyně, a proto se musel Nejvyšší správní soud dále zabývat otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, jinak by ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou. [6] O přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, ve světle odstavce 52 usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS). [7] Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Podle stěžovatele se krajský soud nezabýval tím, že závěry žalovaného ohledně hrozícího pronásledování v zemi původu nekorespondují s obsahem správního spisu. Zejména poukazuje na to, že žalovaný přistupoval formalisticky ke článkům „Vyšetřovací výbor vyhrožuje účastníkům akcí v zahraničí: trestní řízení a konfiskace majetku“ a „Cílem je zastrašit i v zahraničí. Bělorusové žijící v zahraničí sdílejí, jak bezpečnostní složky na sociálních sítích požadují, aby se vrátili domů“. [8] K tomu Nejvyšší správní soud upozorňuje, že je třeba vycházet z uplatněné žalobní argumentace. Stěžovatel v žalobě totiž namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav v rámci azylového řízení, když tvrdil že žalovaný „nedostatečně posoudil předložený důkazní materiál. Žalobce na podporu svých tvrzení předložil žalovanému řadu podkladů, které se vztahují k jeho konkrétní situaci, jakož i ke společenským a politickým poměrům a stavu lidských práv v zemi. Mezi těmito důkazy předložil žalobce správnímu orgánu mj. fotografie dokazující jeho účast na výše zmíněných pražských protestech proti Lukašenkově režimu. Dále doložil záznam chatové komunikace s členem Pluku Kalinovského a úryvky běloruského zákona o vojenské službě. Žalobce se domnívá, že tyto důkazy jsou v jeho případě relevantní a měly by proto být žalovaným v rámci napadeného rozhodnutí posouzeny.“ V této souvislosti je třeba připomenout, že krajský soud nemá povinnost vypořádat se s každým dílčím tvrzením či argumentem, postavíli proti tvrzení účastníka řízení ucelenou argumentaci, z níž vyplývá, že jeho námitky jako celek neobstojí (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/201738, bod 16, ze dne 11. 5. 2023, č. j. 6 Afs 34/202231, bod 11, nebo ze dne 13. 9. 2023, č. j. 7 Afs 69/202233, bod 12). Naopak úkolem správního soudu je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace, tj. se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v určitých případech obsáhnout i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/201319, ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/201333, nebo ze dne 23. 8. 2024, č. j. 4 Azs 20/202417, bod 15). S ohledem na formulaci žalobní argumentace krajský soud nepochybil, jestliže se nezabýval explicitně obsahem výše uvedených článků ve vztahu k obsahu správního spisu a posuzované věci, ale podrobně se zaobíral zejména stěžovatelem v žalobě akcentovaných rozporů. Za těchto okolností je proto zcela dostatečné, pokud v odstavci 31 napadeného rozsudku krajský soud konstatoval, že „neshledal důvodnou ani žalobní námitku, podle níž žalovaný nedostál povinnosti zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, přičemž měl žalovaný bagatelizovat důkazy předkládané žalobcem (tj. fotografie dokazující jeho účast na pražských protestech proti Lukašenkově režimu v roce 2020, záznam chatové komunikace s členem z Pluku Kalinovského a úryvky z běloruského zákona o vojenské službě, odkazy na články). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je podle názoru soudu jednoznačně zřejmé, že se žalovaný zabýval všemi předloženými důkazy jednotlivě i v jejich souvislostech a zhodnotil informace, které z nich vyplývají. Závěry žalovaného jsou v tomto směru přezkoumatelné a logické.“ Z uvedené pasáže je přitom zřejmé, že krajský soud posoudil soulad zjištěného skutkového stavu a obsahu správního spisu také ve vztahu ke stěžovatelem doloženým článkům. [9] Krajský soud i žalovaný rovněž správně posoudili otázku možného pronásledování v zemi původu stěžovatele ve vztahu k jeho politickým postojům. Vycházeli mimo jiné ze skutečnosti, že se stěžovatel účastnil celkem tří protestů v roce 2020. Nejvyšší správní soud se již v minulosti vyjádřil k ojedinělé účasti na politickém shromáždění tak, že ani „[o]jedinělý krok směřující k uplatňování politických práv (v daném případě jedna tvrzená účast na demonstraci) nelze považovat za natolik intenzivní postoj, který by bylo možno považovat za uplatnění zákonného důvodu pro udělení azylu spočívajícího v pronásledování za uplatňování politických práv a svobod.“ (srov. rozsudek ze dne 15. 2. 2006, č. j. 3 Azs 442/200461, obdobně též např. rozsudky z 20. 4. 2004, č. j. 3 Azs 64/200458, č. 642/2005 Sb. NSS, a ze dne 27. 3. 2014, č. j. 7 Azs 35/201429). Rovněž se zabýval situací protestujících proti současnému režimu v Bělorusku. V usnesení ze dne 22. 2. 2024, č. j. 2 Azs 350/202327, posuzoval případ stěžovatelky, která se zúčastnila protestů přímo v Bělorusku, přičemž konstatoval, že „stěžovatelčina kasační stížnost vychází z předpokladu, že krajský soud zamítl její žalobu pouze z důvodu, že nemá dostatečně významné postavení v rámci protirežimní opozice (resp. že není vůbec její součástí). Jinými slovy namítá, že krajský soud dostatečně nezohlednil pravděpodobnost toho, že bude v zemi původu z azylově relevantních důvodů pronásledována.“ Nejvyšší správní soud následně v tomto rozhodnutí shrnul závěry relevantní judikatury (z níž vycházel i krajský soud v nyní projednávané věci), podle které, ačkoli je Bělorusko autoritářským, nedemokratickým státem, nelze žadateli udělit mezinárodní ochranu automaticky, a to ani po posledních prezidentských volbách, napadení Ukrajiny Ruskem či po uvalení sankcí ze strany Evropské unie. Z azylového příběhu žadatele musí vyplývat, že jemu osobně pravděpodobně hrozí nebezpečí pronásledová