Z rozhodnutí: Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. F. B., zast. JUDr. Františkem Sochorem, advokátem, se sídlem Průmyslová 206, Třebíč, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: město Moravs…
5 As 23/2026- 45 - text
5 As 23/2026 - 48
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. F. B., zast. JUDr. Františkem Sochorem, advokátem, se sídlem Průmyslová 206, Třebíč, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: město Moravské Budějovice, se sídlem na Náměstí Míru 31, Moravské Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2025, č. j. 29 A 59/2023139,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému advokátovi JUDr. Františku Sochorovi se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 5 070 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal dne 6. 2. 2026 kasační stížnost, kterou se domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2023, č. j. ZKI BRO39/731/202314.; tímto žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště M. B. (dále jen „katastrální úřad“), ze dne 11. 7. 2023, č. j. OR46/2023741, jímž katastrální úřad nevyhověl nesouhlasu stěžovatele s neprovedením opravy chyby v katastrálním operátu k. ú. M. B., týkající se evidovaných výměr parcel č. XA, XB, XC a obnovení původních hranic těchto pozemků v terénu, evidence vlastnického práva k pozemkům p. č. 2741/1, 2741/2, 4209/3, 4230/3 a evidovaného druhu pozemku u pozemků p. č. 2741/2, 4209/3 a 4230/3, neboť dle něj nejde o chybu v katastrálním operátu podle § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“).
[2] Stěžovatel podal dne 3. 2. 2023 „Opakovaný návrh na opravu chyby v katastrálním operátu“ týkající se úbytku v součtu výměr pozemků p. č. XA, XB a XC164 m2 a dále požadovaný zápis vlastnictví k pozemkům p. č. 4230/3, 4209/3, 2741/1 a 2741/2, současně ve vlastnictví města M. B. Katastrální úřad nesouhlasu stěžovatele s neprovedením opravy v katastrálním operátu k. ú. M. B. nevyhověl, stěžovatel posléze podal odvolání, které bylo žalovaným zamítnuto a rozhodnutí katastrálního úřadu bylo potvrzeno.
[3] V žalobě podané proti rozhodnutí žalovaného stěžovatel namítal, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu s obsahem správního spisu a odvoláním; popsal celou historii evidence pozemků; tvrdil důvody k podávání opakovaných návrhů na opravu chyby: od roku 1987 mu jakožto dědici není potvrzeno nabytí dědictví k pozemkům, které zesnulý otec prokazatelně vlastnil; doposud nebyly obnoveny původní hranice pozemků p. č. XA, XB, XC. Dále tvrdil, že důkazy ve správním spisu a v odvolání dokazují, že středisko geodézie (SG) v Třebíči realizovalo změnu v evidenci nemovitostí u majetku rodičů bez vědomí a souhlasu rodičů, stěžovatel v archivu geodézie v Třebíči nenašel protokol (s podpisy rodičů) jako důkaz, že změna v evidenci nemovitostí byla provedena s vědomím rodičů tak, jak to vyžadovaly tehdy účinné zákony. Důkazy ve správním spise a odvolání dle něj dokazují, že v 60. letech rodiče zemědělské pozemky p. č. XD, XE, 4209/3 a p. č. 4230/3 zakoupili a stěžovatel je stále využívá; nebyl zjištěn dokument dokazující, že rodiče užívali pozemky jako nájemníci či neoprávněně. Město Moravské Budějovice požaduje po něm zaplacení nájemného za užívaní pozemků, přičemž důkazy dokazují nezákonný správní akt provedený SG Třebíč v roce 1987. Stěžovatel požaduje nápravu po právním nástupci SG Třebíč. Bylo porušeno právo zesnulých rodičů zaručené čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalovaný dle stěžovatele nepřihlédl k důkazům, které dokazují, že je oprávněným vlastníkem, své právo vlastnit majetek opírá o čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a požaduje nápravu podle čl. 13 Úmluvy. Stěžovatele nelze zbavit práva užívat majetek nabytý děděním postupem správního úřadu, který provedl změnu v evidenci nemovitostí na návrh Města Moravské Budějovice v roce 1995.
[4] Krajský soud posuzoval stěžejní otázku, zda měl katastrální úřad na návrh žalobce provést opravu chyby v katastrálním operátu. Odkázal podrobně na relevantní právní úpravu a ustálenou judikaturu týkající se (ne)provedení oprav a zápisů v katastru nemovitostí a žalobu zamítl, neboť ji neshledal důvodnou. Dospěl shodně s žalovaným k závěru, že se nejedná o chybu v katastrálním operátu, napadené rozhodnutí netrpí vadami namítanými v žalobě a závěry žalovaného jsou dostatečně podepřeny podklady správního spisu.
[5] Krajský soud předně podotkl, že žalobní námitky se v mnohém neliší od námitek uplatněných v odvolání, přičemž žalovaný je dostatečně vypořádal. Krajský soud podotkl, že v nynějším řízení nepřezkoumává ani nemůže přezkoumat správnost postupu SG Třebíč. Námitky směřující proti postupu tohoto orgánu tak nejsou v tomto řízení relevantní, neboť se v nynějším řízení jedná o návrh na opravu chyby v katastrálním operátu podaný dne 3. 2. 2023. Krajský soud se neztotožnil s námitkou, že by skutkový stav, jejž vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, byl v rozporu se správním spisem a odvoláním. Žalovaný se k historii pozemků patřících městu Moravské Budějovice (vlastníku dotčených pozemků), jakož i dřívějším neúspěšným řízením stěžovatele, vyjádřil dostatečně. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou, že důkazy v soudním spise nasvědčují porušení mezinárodních úmluv o lidských právech stran ochrany vlastnického práva. Žalobce nebyl zbaven práva užívat majetek nabytý děděním postupem správního úřadu, neboť tento dostatečně zjistil a prokázal, že skutečným vlastníkem pozemků byla Česká republika, a posléze město Moravské Budějovice. Nedošlo k žádnému nezákonnému zásahu ve formě odebrání půdy a vlastnictví k ní, jak se žalobce domnívá.
[6] Krajský soud konstatoval, že stěžovatel se domáhal opravy chyby, přestože katastrální operát v předmětné části žádné chyby nevykazoval (naopak, evidence je vnitřně souladná) a sám stěžovatel žádné jiné listiny (ohledně vlastnictví) nepředložil. Krajský soud uvedl, že již několikrát v předchozích řízeních stěžovatele upozornil na skutečnost, že podstatou jeho námitek je spor o vlastnické právo k nemovitostem; tento typ sporu ovšem nenáleží do kompetence katastrálnímu úřadu ani krajskému soudu ve správním soudnictví cestou opravy chyby v katastrálním operátu, ale náleží do kompetence soudu v občanském soudním řízení.
[7] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, v níž opakovaně vznáší odvolací, resp. žalobní námitky. K důvodům kasační stížnosti uvádí vadu řízení před správním orgánem podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tvrdí, že skutkový stav, ze kterého správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech.
[8] Stěžovatel opět zmiňuje dědické řízení po zesnulém otci, v roce 1987 při projednávání dědictví zjistil, že majetek rodičů je špatně evidován v evidenci nemovitostí u středisek geodezie Třebíč a Znojmo, nyní u katastrálních úřadů. Ve znaleckém posudku byly ze sedmi zemědělských pozemků v katastrální území (k. ú.) M. B. jako majetek zesnulého otce uvedeny pouze dva pozemky (p. č. XB a p. č. XC) s nižší výměrou, než jaká je uvedená v kupní smlouvě. Střediskem geodezie bylo stěžovateli sděleno, že změna v evidenci nemovitostí u pozemků p. č. XA, XB, XC, XD, XE, 4209/3 a p. č. 4230/3 v k. ú. M. B. byla provedena na základě obnovy operátu (písemné i grafické části evidence nemovitostí) novým mapováním v katastrálním území Moravské Budějovice v roce 1987.
[9] Stěžovatel konstatuje, že podává opakovaně návrhy na opravu chybných údajů dle § 36 odstavec l písm. a) katastrálního zákona, které vznikly při obnově operátu evidence nemovitostí v kat. území Moravské Budějovice v období let 19841987; poslední opakovaný návrh na opravu chybných údajů byl podán dne 3. 2. 2023. Od roku 1987 až doposud se v dědickém řízení po zesnulém otci, v následujících správních a soudních řízeních neprokázalo, že otec byl zbaven vlastnických práv k zemědělským pozemkům p. č. XA, XB, XC, XD, XE, 4209/3 a p. č. 4230/3 v kat. území M. B. Od roku 1987 nebyl střediskem geodezie (následně katastrálním úřadem) předložen požadovaný dokument na základě kterého mohla být provedena změna v evidenci nemovitostí u majetku rodičů tak, jak to vyžadoval tehdy účinný zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí a zákon č. 71/1967 Sb. správní řád. Tento zásadní nedostatek způsobuje, že daný úkon není a nemůže být spojován s faktickými dopady. Dle stěžovatele v roce 198