5 Azs 234/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 234/2025- 32 - text  5 Azs 234/2025 - 34 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: T. H. H. N., zast. Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem se sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 9. 2025, č. j. 32 A 3/2025-36, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 4. 2025, č. j. MV-46413-4/SO-2025, ve věci žádosti stěžovatele o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia [§ 42d zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“)]. [2] Dne 13. 12. 2021 stěžovatel podal na zastupitelském úřadě ČR v Hanoji žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia dle § 42d ve spojení s § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců – konkrétně se jednalo o účast na kurzu českého jazyka pro cizince organizovaného Centrem celoživotního vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně s tím, že následně chtěl stěžovatel studovat v českém jazyce na Českém vysokém učení technickém (ČVUT). Ministerstvo vnitra této žádosti vyhovělo a stěžovatel dne 19. 2. 2022 přicestoval na území ČR, kde pobýval právě na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Dne 30. 12. 2022 stěžovatel požádal o prodloužení platnosti svého dlouhodobého pobytu, avšak Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 28. 1. 2025, č. j. OAM-129-49/DP-2023, žádost zamítlo s odkazem na § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. a) a v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) větu druhou zákona o pobytu cizinců, neboť „je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území“; ta spočívá v dosavadním neúspěšném studiu stěžovatele, který v něm nečiní dostatečný pokrok, jak konstatovalo Ministerstvo vnitra i s poukazem na čl. 21 odst. 2 písm. f) směrnice (EU) 2016/801. [3] Tento závěr k odvolání stěžovatele potvrdila také žalovaná, ve shora uvedeném rozhodnutí, dle něhož studijní neaktivita stěžovatele dosáhla takové intenzity, že je zřejmé, že nesměřuje k deklarovanému cíli, kterým je ukončení vysokoškolského studia. [4] Proti odvolacímu rozhodnutí žalované podal stěžovatel žalobu, kterou krajský soud jako nedůvodnou zamítl dle 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud konstatoval, že rozhodnutí žalované považuje za přezkoumatelné, podložené skutkovými zjištěními i právními závěry, s nimiž se ztotožnil, a to zejména s ohledem na pobytovou historii stěžovatele. Ten na území ČR pobývá na základě dlouhodobého pobytu za účelem studia už od roku 2022, nicméně po nedokončeném kurzu českého jazyka pro přípravu na studium na ČVUT zvolil odlišný obor studia na Vysoké škole hotelové a ekonomické, resp. na University College Prague – Vysoké škole mezinárodních vztahů a Vysoké škole hotelové a ekonomické, kde nezískal kredity, a následně se přihlásil ke studiu dalšího odlišného oboru na Vysoké škole logistiky, kde byl v roce 2024 opětovně zapsán do 1. ročníku, přičemž v mezidobí absolvoval rekvalifikační kurzy a neúspěšně žádal o zaměstnaneckou kartu za účelem výkonu práce manikéra a pedikéra. Na základě uvedeného dle krajského soudu správní orgány správně dospěly k závěru, že u stěžovatele je dána tzv. jiná závažná překážka pobytu na území, pod kterou lze podřadit i popsaný a prokazatelně nedostatečný pokrok ve studiu. [5] V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Namítl nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, jehož závěry má za nedostatečně odůvodněné, neboť nevypořádávají veškeré žalobní námitky. Věcně stěžovatel zpochybnil, že se v jeho případě jedná o tzv. jinou překážku pobytu na území, resp. neplnění účelu pobytu, kterým je studium – tento účel pobytu stěžovatel ve smyslu docházky plnil a plní. Nejde o žádné formální studium; i když stěžovatel opakuje ročník, nelze tuto skutečnost bez dalšího podřadit pod § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, resp. aplikaci tohoto ustanovení navázat na čl. 21 odst. 2 písm. f) směrnice (EU) 2016/801, tedy tvrzený nedostatečný pokrok ve studiu. Tohoto pokroku stěžovatel dosahuje, jak vyplývá z provedeného dokazování, a nelze ho sankcionovat za to, že v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podal žádost o zaměstnaneckou kartu v souladu s § 42g zákona o pobytu cizinců. [6] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla její zamítnutí. Odkázala na napadený rozsudek, jakož i své rozhodnutí, dle něhož byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu na území. [7] Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozhodnutí krajského soudu, je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo, a je zastoupen advokátem. Poté, vzhledem k tomu, že jde o kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodovala specializovaná samosoudkyně, se NSS smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle uvedeného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. [8] Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Znaky tohoto pojmu jsou naplněny v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Podle citovaného rozhodnutí je tedy kasační stížnost přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [9] Ve světle takto vymezených kritérií Nejvyšší správní soud uvádí, že kasační stížnost předestírá k rozhodnutí jednak otázku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, jednak otázku naplnění pojmu tzv. jiné závažné překážky pobytu cizince na území. Tyto otázky ovšem v daném případě podle přesvědčení zdejšího soudu nenaplňují žádný z důvodů ad 1) až 4) kritérií přijatelnosti. Nejedná se o otázky, které by dosud nebyly v judikatuře řešeny, resp. byly řešeny rozdílně nebo vyžadovaly učinit judikaturní odklon; rovněž tak se nejedná o případ zásadního pochybení krajského soudu. Naopak, krajský soud posoudil případ stěžovatele v souladu s judikaturou, od které neshledal NSS důvodu se odchýlit, a tak dospěl k následujícímu závěru. [10] Kasační stížnost je nepřijatelná. [11] Nejprve k (ne)přezkoumatelnosti napadeného rozsudku, k níž je třeba přihlížet, i kdyby ji stěžovatel nenamítal. Vlastní přezkum rozhodnutí krajského soudu je možný jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS). Nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak měl krajský soud rozhodnout, resp., jak podrobně by mu měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje, aby ho přezkoumal (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016-24, a ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017-35). [12] Nejvyšší správní soud v daném případě žádnou objektivní překážku, která by bránila věcnému přezkumu napadeného rozsudku, neshledal. Veškerá výše uvedená kritéria napadený rozsudek krajského soudu splňuje. Jedná se o srozumitelné a odůvodněné rozhodnutí. Z jeho obsahu je jasné, jaké otázky krajský soud považoval za rozhodné, a vzájemná souvislost jednotlivých úvah, jakož i nosné důvody (ratio decidendi), které v napadeném rozsudku vyslovil, jsou zřetelné. NSS setrvale judikuje (např. v rozsudcích ze dne 30. 4. 200