5 Azs 264/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 264/2025- 37 - text  5 Azs 264/2025 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: B. N. B., zast. JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem Mánesova 1175/48, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2025, č. j. 3 A 49/2025-27, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Odměna a náhrada hotových výdajů ustanoveného zástupce žalobce v řízení o kasační stížnosti JUDr. Maroše Matiaška, LL.M. se určuje částkou 12 270 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 3. 2025, č. j. MV-13091-5/SO-2025. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále „správní orgán I. stupně“ nebo „ministerstvo“), ze dne 9. 12. 2024, č. j. OAM-50503-11/CD-2024, o zamítnutí žádosti stěžovatele o vydání cestovního průkazu totožnosti. [2] Žádost o vydání cestovního průkazu totožnosti stěžovatel podal dne 10. 6. 2024 a doložil k ní čestné prohlášení, podle něhož Velvyslanectví Konžské republiky v Paříži se stěžovatelem nekomunikuje, a tedy si nemůže vyřídit cestovní pas; jeho jediným českým dokladem je řidičský průkaz platný do 9. 6. 2024, který si bez platného dokladu totožnosti nemůže prodloužit, přičemž ve vyjádření k podkladům rozhodnutí popsal stěžovatel problémy s tím související. Správní orgán I. stupně žádost zamítl s odůvodněním, že stěžovatel na území České republiky pobývá oprávněně na základě žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Stěžovatel tedy nemá platné pobytové oprávnění, ani se nenachází v některé ze situací předpokládaných v § 114 odst. 5 a 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). [3] Odvolání stěžovatele žalovaná zamítla, neboť rovněž měla za to, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro vydání cestovního průkazu totožnosti, k čemuž odkázala na zmíněná zákonná ustanovení, jakož i pobytovou historii stěžovatele – tomu bylo uděleno vízum za účelem strpění podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců s platností do 11. 11. 2021; toto vízum mu bylo posléze prodlouženo s platností do 23. 6. 2022. Dne 1. 6. 2022 podal stěžovatel žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění z důvodu dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, o níž nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Stěžovateli tak svědčila tzv. fikce pobytu podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, na základě které se stěžovatelovo dříve udělené vízum za účelem strpění považuje za platné, avšak jen v souvislosti s jeho žádostí o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za stejným účelem. Fikce pobytu má podle žalované chránit cizince před nutností opustit území České republiky, než je s konečnou platností rozhodnuto o jeho žádosti, a nikoliv mu umožnit podávání dalších kvalifikovaných žádostí vyžadujících povolený pobyt. Proto nebylo možno vydat cestovní průkaz totožnosti podle § 114 odst. 5 písm. b) zákona o pobytu cizinců, jak požadoval stěžovatel v odvolání; nadto žalovaná dodala, že dle tohoto ustanovení lze cestovní průkaz totožnosti vydat, je-li o něho žádáno za účelem vycestování, nikoli setrvání na území kvůli překážkám vycestování, pro které stěžovatel žádá o dlouhodobý pobyt. 2. Rozhodnutí městského soudu [4] Proti odvolacímu rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, v níž uvedl, že splňuje podmínky podle § 114 odst. 5 písm. b), resp. c) zákona o pobytu cizinců, protože po dobu rozhodování o jeho žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem strpění by se na něho mělo hledět jako na cizince s dlouhodobým vízem za účelem strpění. Současně stěžovatel nezpochybnil, že cestovní průkaz totožnosti lze v daném případě vydat, je-li o něj požádáno za účelem vycestování, načež doplnil, že o cestovní průkaz totožnosti žádá proto, aby byl schopen se dostavit na Velvyslanectví Konžské republiky v Paříži s tím, že dne 10. 2. 2025 podal žádost o vydání cestovního dokladu prostřednictvím on-line formuláře. [5] Městský soud stěžovatelovu žalobu neshledal důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. [6] V odůvodnění rozsudku se městský soud nejprve zabýval vymezením předmětu soudního přezkumu a shledal, že stěžovatel požaduje přezkum toho, zda žalovaná v souladu se zákonem posoudila splnění podmínek pro vydání cestovního průkazu totožnosti za účelem vycestování podle § 114 odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Pro všechny případy zde uvedené pod písm. a) až c) je přitom společné, že cizinec musí na území České republiky pobývat na základě platného pobytového oprávnění. Především splnění této podmínky žalovaná u stěžovatele neshledala, a proto se na ni městský soud zaměřil. [7] Městský soud připomněl pobytovou historii stěžovatele uvedenou výše, o níž mezi účastníky nebylo sporu. To znamená, že stěžovatel neměl povolen dlouhodobý pobyt a ani již neměl platné vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění. Stěžovatel v době podání žádosti o vydání cestovního průkazu totožnosti pobýval na území České republiky na základě fikce pobytu, přičemž její existence není pro splnění dané podmínky (platného pobytového oprávnění) dostatečná, jak konstatovala žalovaná. Městský soud se s jejím názorem ztotožnil, přičemž odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2017, č. j. 8 Azs 11/2017-32, ze dne 22. 11. 2017, č. j. 1 Azs 268/2017-22, ze dne 24. 4. 2019, č. j. 6 Azs 36/2019-19 a ze dne 29. 4. 2021, č. j. 10 Azs 414/2020-41. [8] Podle městského soudu Nejvyšší správní soud opakovaně vysvětlil, že nové žádosti o povolení dlouhodobého pobytu nelze podávat, pokud cizinec pobývá v České republice na základě pobytové fikce. Opačný výklad by mohl vést k nežádoucímu řetězení žádostí, tj. umělému prodlužování pobytu na základě fikce. V případě stěžovatele se sice nejedná o hrozící prodlužování pobytu cestou řetězení žádostí, neboť žalobce s odkazem na fikci pobytu žádal o cestovní průkaz totožnosti k vycestování. I přesto podle městského soudu podmínku platného pobytového oprávnění stanovenou v § 114 odst. 5 písm. a) až c) nelze pominout. Naopak je třeba trvat na tom, že ministerstvo je povinno naplnění podmínky platného povolení k pobytu zkoumat, na rozdíl od policie, která může vydat cestovní průkaz totožnosti i cizinci, který platným pobytovým oprávněním nedisponuje; srov. § 114 odst. 1 až 4 zákona o pobytu cizinců. Proto městský soud uzavřel, že fikci pobytu nelze stavět na roveň samotnému vízu anebo dlouhodobému pobytu, a to ani pro účely stěžovatelem podané žádosti o vydání cestovního průkazu totožnosti. Stěžovatel nesplnil jednu z podmínek pro vydání tohoto cestovního dokladu, tudíž rozhodnutí žalované obstojí. Jako nadbytečné městský soud považoval hlouběji se zabývat tím, zda stěžovatel dostatečně tvrdil a doložil svůj záměr vycestovat z území České republiky. 3. Kasační stížnost a vyjádření žalované [9] V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení městskému soudu, jemuž v první řadě vytkl, že se dostatečně nevypořádal s žalobní argumentací a v podstatě jen nekriticky převzal závěry žalované, potažmo správního orgánu I. stupně. Podle stěžovatele se nikdo nezabýval významnými okolnostmi souvisejícími s jeho pobytovou historií v České republice, nebral ohled na významné zdejší vazby stěžovatele a naprostou absenci vazeb na jeho zemi původu. Pominuto tak bylo, že důsledky dané situace zasahují do soukromého a rodinného života stěžovatele. [10] Dále stěžovatel zdůraznil, že se nachází v patové situaci, a to nikoli svým vlastním přičiněním, kdy čeká na výsledek řízení o žádosti o pobytové oprávnění a současně není schopen si obstarat cestovní doklad ze strany zastupitelského úřadu Konžské republiky, protože na jeho žádost a urgence není žádným způsobem reagováno. [11] Stěžovatel též odmítl závěr městského soudu, dle kterého nesplňuje podmínky pro udělení cestovního průkazu totožnosti podle § 114 odst. 5 zákona o pobytu cizinců kvůli tomu, že v České republice nepobývá na základě platného pobytového oprávnění, ale toliko tzv. fikce pobytu, která k pobytovému oprávnění není ekvivalentní. Městským soudem uvedená judikatura stojí na tom, že nové