5 Azs 33/2026 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 33/2026- 28 - text  5 Azs 33/2026 - 30 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: V. P. T., zast. Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2026, č. j. 19 Az 27/202524, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2025, č. j. OAM691/ZAZA11HA062025; tímto rozhodnutím žalovaný neudělil stěžovateli mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v relevantním znění (dále jen „zákon o azylu“). [2] Stěžovatel podal dne 24. 6. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice, do které přicestoval v dubnu 2024 z Maďarska, kde předtím osm měsíců pobýval. Při poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany stěžovatel dne 30. 6. 2025 mimo jiné uvedl, že důvodem podání této žádosti je, že chce v ČR legálně pobývat a pracovat. Do země původu se stěžovatel vrátit nechce, jelikož byl členem církve Svědkové Jehovovi, což je zakázáno a mohl by z toho důvodu být zatčen. Z pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany vyplynulo, že stěžovatel ze země původu vycestoval v srpnu 2023 a chtěl nejprve odjet do Laosu, což se mu však nepodařilo, s pomocí známého tak následně vycestoval právě do Maďarska. Důvodem vycestování byla stěžovatelova obava ze zatčení z důvodu členství v církvi Svědkové Jehovovi, jejímž členem byl asi 45 měsíců – do doby, než se dozvěděl, že je toto členství ve Vietnamu zakázané. O zákazu se dozvěděl tak, že jeho známí byli údajně v této souvislosti zatčeni. Stěžovatel před svým odjezdem žádné problémy v zemi původu neměl. Zároveň stěžovatel uvedl, že je na tom jeho rodina ekonomicky špatně a také má nějaké dluhy. [3] Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že snaha o legalizaci pobytu není relevantním azylovým důvodem, kterým nejsou ani ekonomické problémy stěžovatele. Žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel jednak z Informace odboru azylové a migrační politiky (OAMP) ze dne 23. 5. 2025, Vietnam – Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv a z Informace Ministerstva zahraničních věcí ze dne 31. 10. 2024, Vietnam – Postavení Svědků Jehovových, a dospěl k závěru, že stěžovateli nehrozí v zemi původu pronásledování ani jiná vážná újma a nejsou dány podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. [4] Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, kterou odůvodnil zejména nedostatečným posouzením důvodů pro udělení azylu (převážně důvodů pro udělení humanitárního azylu) a doplňkové ochrany a nedostatečně zjištěným skutkovým stavem věci. Stěžovatel v obecné rovině namítal, že mu hrozí pronásledování a zatčení z důvodu členství v církvi Svědkové Jehovovi. Tuto žalobu městský soud shora označeným rozsudkem dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. [5] Městský soud v prvé řadě zdůraznil, že žaloba je zcela obecná a není z ní zřejmé, v čem stěžovatel spatřuje konkrétní pochybení žalovaného. Sám městský soud v napadeném rozhodnutí ani předcházejícím řízení neshledal deficity, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Dále městský soud uvedl, že stěžovatel konkrétně namítal pouze nesprávné posouzení obav z pronásledování z důvodu jeho členství v církvi Svědkové Jehovovi, které měly vést k udělení humanitárního azylu. Na udělení humanitárního azylu však není právní nárok, správní soudy proto přezkoumávají toliko to, zda správní orgán nezneužil svého správního uvážení či nepřekročil jeho meze. Městský soud v nyní posuzované věci takové pochybení neshledal. Žalovaný správně vyhodnotil stěžovatelovy obavy z pronásledování z důvodu jeho členství v církvi Svědkové Jehovovi. Ze zprávy týkající se postavení Svědků Jehovových hrozba pronásledování nevyplývá, naopak je tato církev v praxi tolerována. Stěžovatel nadto již tuto víru nepraktikuje a praktikoval ji jen krátce, a to nikoliv jako významnější člen. Není tedy pravděpodobné, že by stěžovateli z důvodu jeho dřívějšího členství v této církvi hrozilo pronásledování. Městský soud uzavřel, že se žalovaný důvody pro udělení mezinárodní ochrany zabýval dostatečně, srozumitelně a přezkoumatelně, žalobu proto zamítl. [6] Proti rozhodnutí městského soudu stěžovatel nyní brojí kasační stížností. V té namítá, že městský soud aproboval nezákonné a nepřezkoumatelné rozhodnutí, čímž zatížil své rozhodnutí totožnými vadami. Městský soud se odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu v otázce odvodněného strachu z pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu a hrozby skutečného nebezpečí vážné újmy podle § 14a téhož zákona. Stěžovatel je přesvědčen, že splňuje podmínky pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany. Městský soud zejména nedostatečně posoudil námitku směřující k přiznání humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Neudělením humanitárního azylu správní orgán vybočil z mezí správního uvážení a městský soud tak měl napadené rozhodnutí zrušit. Žalovaný (a následně městský soud) také dle stěžovatele nedostatečně posoudil otázku přiznání doplňkové ochrany, jelikož je v jeho v případě dáno skutečné nebezpečí vážné újmy. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (pozn. NSS, zjevně se mělo jednat o vrácení městskému soudu). [7] Žalovaný s kasační stížností nesouhlasí a trvá na tom, že při posuzování stěžovatelovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany zjistil skutečný stav věci, shromáždil a posoudil dostatečné podklady a jeho rozhodnutí je zákonné. Dále žalovaný odkázal na své vyjádření k žalobě a navrhl zamítnutí kasační stížnosti. [8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo, je řádně zastoupen a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Vzhledem k tomu že se v dané věci jedná o kasační stížnost proti rozhodnutí ve věci, ve které rozhodovala specializovaná samosoudkyně, se Nejvyšší správní soud ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, jelikož pokud by tomu tak nebylo, musela by být v souladu s uvedeným ustanovením odmítnuta jako nepřijatelná. [9] Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, a to tak, že jsou jeho znaky naplněny v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Kasační stížnost ve věcech, v nichž o žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce je podle závěrů zaujatých v označeném usnesení přijatelná v následujících případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [10] Nyní posuzovaná kasační stížnost k rozhodnutí předestírá otázky přezkoumatelnosti napadeného rozsudku a otázku splnění podmínek pro udělení humanitárního azylu, případně doplňkové ochrany. Podle Nejvyššího správního soudu však žádná z těchto otázek nesplňuje žádné z výše vymezených kritérií přijatelnosti kasační stížnosti. Nejde o otázky judikaturou doposud neřešené, řešené rozdílně či vyžadující učinit judikaturní odklon. V napadeném rozhodnutí rovněž nebylo shledáno zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo dopadat do hmotněprávního postavení stěžovatele. Městský soud naopak posoudil stěžovatelovu žalobu v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu, od které zdejší soud neshledal důvodu se odchýlit, a proto dospěl k následujícímu závěru. [11] Kasační stížnost je nepřijatelná. [12] Stěžovatel v kasační stížnosti mimo jiné namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Pro posouzení zbylých částí kasační stížnosti je nezbytné se touto vadou zabývat jako první, neboť jde o vadu, ke které by Nejvyšší správní soud byl povinen přihlédnout i z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkazuje na svou kons