6 Afs 251/2022 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 251/2022- 108 - text  6 Afs 251/2022 - 116 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové, soudce zpravodaje Václava Štencla a soudce Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: NOVIS Insurance Company, NOVIS Versicherungsgesellschaft, NOVIS Compagnia di Assicurazioni, NOVIS Poisťovňa a.s., sídlem Námestie Ľudovíta Štúra 2, Bratislava, Slovenská republika, zastoupená Mgr. Hynkem Růžičkou, LL.M., advokátem, sídlem Nové sady 996/25, Brno, proti žalované: Česká národní banka, sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1, proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 21. 1. 2021, č. j. 2021/007794/CNB/110/01, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2022, č. j. 6 Af 9/2021105, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 15. 9. 2020, č. j. 2020/114376/570, shledala žalobkyni vinnou ze tří přestupků spáchaných ve vícečinném nestejnorodém souběhu, za což jí uložila pokutu za přestupek nejpřísněji trestný (prvý z níže uvedených) ve výši 1 000 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení. [2] Prvého přestupku (výrok A.i. prvostupňového rozhodnutí) se žalobkyně dopustila podle § 179 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen „ZPKT“), porušením povinností dle čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 3 písm. c) bod ii), iii) a iv) a písm. f) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 o sdělení klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou (dále jen „nařízení PRIIPs“), provedených v čl. 2 odst. 3 a 4, čl. 10 písm. b), čl. 11 písm. a) a b), čl. 13 odst. 1 písm. a) a b) a čl. 14 odst. 1 písm. b) a d) prováděcího nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 2017/653 (dále jen „prováděcí nařízení“). Tohoto přestupku se žalobkyně dopustila tím, že v období od 21. 3. 2019 do 30. 9. 2019 nezajistila, aby informace ve sdělení klíčových informací (tzv. KID  Key Information Documents) o produktech byly přesné, pravdivé, jasné, v souladu s veškerými závaznými smluvními dokumenty, nebyly zavádějící a dále aby sdělení klíčových informací obsahovala všechny informace v kvalitě a rozsahu požadovaném přímo použitelnými předpisy Evropské unie. Prvostupňové rozhodnutí žalované konkrétně vymezilo pět vad sdělení klíčových informací (tzv. generického KID) pro produkty s investiční složkou Wealth Insuring GTC30190316 a OK Universum GTC30190317 a vadu brožury pojistných fondů (tzv. individuálního KID). [3] Druhého přestupku (výrok A.ii. prvostupňového rozhodnutí) se žalobkyně dopustila dle § 110 odst. 1 písm. c) zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění (dále jen „ZDPZ“), transponujícího směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/97 o distribuci pojištění (dále jen „směrnice IDD“). Přestupek spočíval v porušení povinnosti žalobkyně jako pojišťovny stanovené v § 48 odst. 1 písm. a) téhož zákona zavést, udržovat a uplatňovat pravidla kontroly činnosti samostatných zprostředkovatelů činných pro žalobkyni se zaměřením na kontrolu řádného dodržování právních předpisů. Tohoto přestupku se žalobkyně dopustila tím, že v období od 1. 12. 2018 do 30. 9. 2019 nezavedla, neudržovala a neuplatňovala pravidla kontroly činnosti pro ni činných samostatných zprostředkovatelů tím, že s ohledem na komplexnost nabízených pojistných produktů s investiční složkou nezavedla ve vztahu k těmto samostatným zprostředkovatelům dostatečné kontrolní mechanismy pro zamezení jejich možného nezákonného jednání, neboť během spolupráce se samostatnými zprostředkovateli neprováděla průběžnou kontrolu nových pojistných smluv komplexně, nezajistila, aby její kontrolní mechanismus v případě identifikace zvýšení rušení pojistných smluv obsahoval na zprostředkovateli nezávislá opatření umožňující ověření, zda doporučený pojistný produkt s investiční složkou odpovídal požadavkům, cílům a potřebám zákazníků, nezapracovala do svých vnitřních předpisů a nezavedla nápravná opatření vůči zákazníkům v případě, že při zprostředkování pojistných smluv ze strany externích distributorů došlo v konkrétních případech k porušení právních předpisů. [4] Třetího přestupku (výrok A.iii. prvostupňového rozhodnutí) se žalobkyně dopustila podle § 114 odst. 1 písm. l) ZDPZ, a sice porušením povinnosti týkající se poskytnutí rady zákazníkovi podle § 78 ZDPZ. Tohoto přestupku se žalobkyně dopustila tím, že v období od 1. 12. 2018 do 30. 9. 2019 při zprostředkovávání rezervotvorného pojištění nabízela zákazníkovi možnost uzavřít pojistnou smlouvu, aniž by byla splněna povinnost před sjednáním rezervotvorného pojištění poskytnout zákazníkovi radu týkající se vhodnosti těchto právních jednání na základě analýzy skutečností uvedených v § 78 odst. 2 ZDPZ. Přestupek spočíval zčásti v používání formuláře, který umožňoval zákazníkovi paušálně odmítnout poskytnutí informace pro provedení testu vhodnosti (výrok A.iii.a.), zčásti v používání formuláře, který umožňoval zákazníkovi volbu rovnoměrného rozdělení alokačního poměru mezi všechny nabízené NOVIS Pojistné Fondy, a umožňování nestanovit alokační poměr před uzavřením pojistné smlouvy s tím, že se měl v takovém případě automaticky použít rovnoměrný alokační poměr do všech nabízených pojistných fondů (výrok A.iii.b.). [5] Rozklad žalobkyně bankovní rada žalované zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku. V rozhodnutí o rozkladu se bankovní rada žalované zabývala namítaným nedostatkem pravomoci žalované k vedení řízení o uvedených přestupcích. V této souvislosti odkázala na obsah prvostupňového rozhodnutí a shrnula, že právní úprava dohledu v ZPKT a ZDPZ je samostatnou právní úpravou nezávislou na úpravě dohledu obsažené v zákoně č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví (dále jen „ZPoj“). Právní úprava obsažená v ZPKT a ZDPZ má jako úprava zvláštní aplikační přednost před úpravou ZPoj. Žalobkyně byla potrestána za porušení povinností plynoucích ze ZPKT a ZDPZ, nikoli za porušení povinností dle ZPoj. Bankovní rada žalované dále vypořádala námitky uplatněné v rozkladu, jimiž žalobkyně rozporovala závěry o vině ze spáchání všech tří přestupků, a zabývala se rovněž námitkou nesprávné výměry trestu. [6] Žalobkyně napadla rozhodnutí bankovní rady žalované žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. Městský soud potvrdil závěry žalované, že ve věci neměl být aplikován ZPoj upravující obecné podmínky pojišťovnictví, za jehož porušení nebyla žalobkyně v daném případě potrestána, nýbrž ZPKT a ZDPZ, které upravují specializovaný segment poskytovaných služeb. Žalobkyně se přestupků dopustila podle těchto speciálních právních předpisů, jejichž úprava je dle městského soudu komplexní. Žalobkyně (byť je pojišťovnou z jiného členského státu Evropské unie) tak podléhala dohledu žalované dle ZPKT a ZDPZ jako kterýkoli tuzemský subjekt. [7] Městský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal také s žalobními body (zpravidla kopírujícími rozkladové námitky), které směřovaly proti všem třem přestupkům, jimiž byla žalobkyně uznána vinnou. Zabýval se také námitkami proti výši uložené pokuty a návrhem na její moderaci. Výši pokuty nepřiměřenou neshledal. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [8] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž uplatňuje šest okruhů námitek. [9] V prvním okruhu stěžovatelka namítá, že ve věci měl být aplikován § 110 ZPoj, kterým byla do vnitrostátního práva transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/138/ES o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (dále jen „směrnice Solventnost II“) požadující jednotný dohled nad pojišťovnou vykonávající činnost ve vícero členských státech. Na základě tohoto ustanovení mělo být dle stěžovatelky nejprve užito mechanismu notifikace problému domovskému orgánu dohledu, a žalovaná tak byla oprávněna uložit pokutu teprve poté, nepřinesloli opatření domovského orgánu požadovaný výsledek. Dle stěžovatelky je povinností správního orgánu užít citovaného ustanovení vždy, při jakémkoli výkonu dohledu týkajícího se pojišťovnictví. Stěžovatelka připomněla, že jak znění § 110 Zpoj, tak čl. 115 směrnice Solventnost II hovoří obecně o neplnění povinností/nevyhovování předpisům, neomezují se tedy na porušení povinností dle ZPoj, resp. povinností uložených předpisy v návaznosti na tuto směrnici. Jakkoli byla stěžovatelka sankcionována za porušení ZPKT a ZDPZ, stále se dle jejího názoru jednalo o porušení povinností při výkonu pojišťovací činnosti. Stěžovatelka upozornila, že žalovaná nejprve postup podle § 110 ZPoj avizovala, později však od něj upustila. ZPKT a ZDPZ neupravují