6 As 167/2025 — Nejvyšší správní soud

6 As 167/2025- 56 - text  6 As 167/2025 - 59 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Václava Štencla v právní věci žalobkyně: Ing. E. F., zastoupená JUDr. Karlem Vlčkem, Ph.D., advokátem, sídlem U Hostavického potoka 787/37, Praha 9, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, za účasti: I) E. B. a II) J. B., III) CETIN a.s., sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2024, č. j. MHMP 895492/2024, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2025, č. j. 14 A 39/2024161, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Úřad městské části Praha 4, odbor stavební (dále jen „stavební úřad“), na žádost osob zúčastněných na řízení I a II (dále též „stavebníci“) rozhodnutím ze dne 31. 7. 2023, č. j. P4/311078/23/OST/LUKO, vydal společné územní rozhodnutí a stavební povolení pro: Změnu stavby bytového domu, a sice poloviny dvojdomu č. p. X na pozemcích parc. č. XA a XB v kat. území P., v P. 4P. Součástí stavebního záměru je i výstavba nové garáže. Žalobkyně vlastní nemovitosti bezprostředně sousedící s touto stavbou a proti prvostupňovému rozhodnutí stavebního úřadu se bránila odvoláním. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zčásti změnil prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu vzhledem k úpravě technických údajů, ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobkyně dostatečně konkrétně nezpochybnila řešení přijaté stavebníky (promítnuté v úpravě projektové dokumentace a do podmínek vydaného povolení) týkající se sesuvu svahu při stavbě. Svá obecná tvrzení omezující se toliko na to, že jsou přijatá řešení a opatření nedostatečná, ani ničím nedoložila. V řízení nebylo prokázáno, že zvolené technické řešení, které bylo k námitkám žalobkyně upraveno stavebníky, skutečně ohrozí majetek žalobkyně. Zamýšlelali žalobkyně účinně zpochybnit navržená řešení, měla dle městského soudu konkrétně tvrdit, případně doložit, v čem konkrétně je řešení, které navrhli stavebníci, nedostatečné. Za daných skutkových okolností městský soud neshledal, že by správní orgány pochybily, vycházelyli z toho, že je řešení navržené v projektové dokumentaci autorizovanou osobou dostatečné. Městský soud tak uzavřel, že žalobkyně nepřednesla dostatečně konkrétní výtky, které by stavební úřad a žalovaný nemohli vypořádat odkazem na projektovou dokumentaci. Obecnými námitkami a obavami nelze bez dalšího vyvrátit smysluplná a zjevných vad prostá východiska projektové dokumentace, která byla schválena a ověřena stavebním úřadem. [3] K žalobní námitce, že stavbě scházelo geotechnické posouzení, městský soud ve shodě s žalovaným uvedl, že povinnou přílohou žádosti k řešené stavbě není geotechnický posudek. Žalobkyně nevysvětlila, proč považuje za nutné stavbu geotechnicky posoudit, jednáli se o stavbu spočívající v nahrazení již existující garáže. Žalobkyně v řízení nepředložila žádné vlastní měření, z něhož by vyplývalo, že by v důsledku hloubení stavební jámy způsobem navrženým stavebníky a potvrzeným stavebním úřadem, mohlo dojít k uvolnění nezpevněné zeminy. Tvrzenou hrozbu sesuvu půdy a poškození majetku stěžovatelka opírala toliko o svou subjektivní představu, že v daném místě nelze stavební jámu pro přestavbu garáže vyhloubit. Zároveň ke zbývajícím námitkám městský soud poukázal na skutečnost, že se ve správním spisu nacházejí všechny podklady včetně aktualizovaných výkresů. K namítaným průtahům uvedl, že žalobkyně v řízení neuplatnila opatření proti nečinnosti stavebního úřadu či žalovaného. Domnívalali se, že se správní orgány dopouštějí průtahů, měla využít příslušných procesních nástrojů. II. Kasační stížnost a další vyjádření [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítá, že stavba garáže má být umístěna ve svahu, v místě, kde je vytvářen nejvyšší tlak. Svah má nestabilní podloží, u kterého hrozí sesuv půdy. Na tuto skutečnost stěžovatelka opakovaně upozorňovala. Městský soud dle stěžovatelky dovodil, že namítala neuskutečnitelnost vyhloubení stavební jámy (výkopu), to však neodpovídá žalobním námitkám. Z tohoto důvodu považuje stěžovatelka napadený rozsudek za nepřezkoumatelný, neboť se v něm městský soud nesprávné zabýval argumentací, kterou v žalobě neuvedla. [5] Stěžovatelka dále odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 8 As 41/2014, jehož závěry dle jejího názoru městský soud nesprávně aplikoval. V nyní posuzovaném případě městský soud dospěl k závěru, že stavební úřad nemá povinnost vždy proti projektové dokumentaci postavit vlastní odborné posouzení řešené otázky. Tento závěr je dle stěžovatelky v rozporu s odkazovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu. Dle jejího názoru je stavební úřad naopak povinen odborně přezkoumat obsah projektové dokumentace vždy, tedy bez ohledu na existenci, kvalitu či podloženost námitek. Odkazy městského soudu na jiné rozsudky stěžovatelka nepovažuje za přiléhavé, a to buď z toho důvodu, že se nyní řešené sporné otázky netýkají, anebo se v zásadních skutkových okolnostech odlišují. [6] K věci samé stěžovatelka namítá, že postup navrhovaný v projektové dokumentaci nepovažuje za dostatečný a že existence staré garáže nevypovídá nic o požadavcích na zajištění stability svahu v případě vyhloubení nové stavební jámy. Správní orgány však v uvedeném ohledu přenesly odpovědnost na projektanta a městský soud tento přístup nesprávně potvrdil. [7] Stěžovatelka rovněž namítá, že navrhovala vyhotovení geotechnického posudku. K tomu však správní orgány nepřistoupily, aniž by svůj postup dostatečně odůvodnily. Stěžovatelka proto nechala zpracovat vlastní znalecký posudek, který potvrdil problematickou povahu podloží. Posudek byl zpracován dne 11. 11. 2025, šest dnů po vydání napadeného rozsudku. Stěžovatelka proto požaduje, aby k tomuto důkazu přihlédl Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti, neboť jeho zpracování bylo zadáno již dne 25. 10. 2025 (před vydáním napadeného rozsudku). Stěžovatelka uvádí, že se pokoušela zadat zpracování posudku dříve, bylo však obtížné najít znalce s odpovídající odborností. Nepřipuštění tohoto důkazu v řízení u Nejvyššího správního soudu by dle stěžovatelky představovalo nepřiměřenou tvrdost zákona. [8] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu. Uvedl, že stěžovatelka předložila znalecký posudek až společně s kasační stížností, dle žalovaného by proto neměl být připuštěn jako důkaz s ohledem na povahu řízení před Nejvyšším správním soudem. Dle žalovaného měla stěžovatelka dostatek času předložit znalecký posudek již v průběhu správního řízení nebo řízení vedeného městským soudem. K věcnému posouzení žalovaný uvedl, že stabilita svahu byla vyřešena a dostatečně ošetřena v projektové dokumentaci, kterou stavebníci opakovaně ve správním řízení doplňovali s ohledem na stěžovatelčiny námitky, a následně promítnuta do podmínek vydaného správního rozhodnutí. Stěžovatelka své obavy nijak konkrétně nedoložila. Projektová dokumentace svou podrobností odpovídá stavbě jednopodlažní garáže, stěžovatelčiny námitky byly v řízení dostatečně posouzeny a vyvráceny. [9] Osoby zúčastněné na řízení I a II (stavebníci) ve společném vyjádření poukázaly na skutečnost, že se stěžovatelčina argumentace stále dokola opakuje a nepřináší nic nového. Geologické poměry v místě realizace stavby byly dostatečně zohledněny v projektové dokumentaci. Stěžovatelkou předložený znalecký posudek se zabývá hrozícími potenciálními nebezpečími, nezohledňuje však skutečnost, že výstavba představuje proces, který podléhá mnoha kontrolním mechanismům stejně jako profesní a osobní odpovědnosti na stavbě zúčastněných osob. [10] Osoba zúčastněná na řízení III se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [12] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností, kterou u napadeného rozsudku neshledal. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je krajský (městský) soud povinen vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace. Požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí soudu tak nelze interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každý jednotlivý argument (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008130, ze dne 12. 3. 2024, č. j. 4 Afs 119/202247, n