6 As 168/2025 — Nejvyšší správní soud

6 As 168/2025- 81 - text  6 As 168/2025 - 93 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Václava Štencla v právní věci navrhovatelů: a) obec Přestavlky, sídlem Přestavlky 56, Roudnice nad Labem, b) KORIDOR D8, z. s., sídlem Zrzavého 1705/2a, Praha 6, oba zastoupeni Mgr. Beatou Sabolovou, LL.M., advokátkou, sídlem Uruguayská 416/11, Praha 2, proti odpůrci: Ústecký kraj, sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, za účasti: I) Správa železnic, státní organizace, sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, zastoupená JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem, sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8, II) Česká republika  Ministerstvo dopravy, sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – 5. aktualizace Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje, schváleného dne 24. 6. 2024 usnesením zastupitelstva odpůrce č. 018/29Z/2024, o kasační stížnosti navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 10. 2025, č. j. 140 A 4/2025209, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 10. 2025, č. j. 140 A 4/2025209, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Opatřením obecné povahy označeným v záhlaví tohoto rozsudku, tj. aktualizací zásad územního rozvoje (dále jen „AZÚR“), odpůrce vymezil na území Ústeckého kraje koridor pro vysokorychlostní železniční dopravu, konkrétně koridor ŽD1 pro železniční dráhu RS4 v úseku od hranice kraje Středočeského a Ústeckého u obce Mnetěš přes Ústí nad Labem ke státní hranici České republiky a Spolkové republiky Německo a zrušil koridor územní rezervy VRT – ZR1. Iniciátorem pořízení AZÚR byla Správa železnic, státní organizace (osoba zúčastněná na řízení I) jako oprávněný investor. [2] Z odůvodnění AZÚR vyplývá, že koridor ŽD1 je na celostátní úrovni vymezen Politikou územního rozvoje České republiky (dále jen „PÚR“), která v čl. 83a odpůrci ukládá, aby na základě variant vybraných Ministerstvem dopravy (dále jen „ministerstvo“) blíže vymezil koridor ve svém území. Původní územní rezerva pro koridor vysokorychlostní tratě vymezená v zásadách územního rozvoje nezahrnovala napojení města Ústí nad Labem. Nová koncepce vysokorychlostních tratí však od roku 2017 s napojením krajských měst počítá. Připojení města Ústí nad Labem na vysokorychlostní trať vedoucí koridorem územní rezervy se ukázalo jako nemožné, od vedení tratě koridorem územní rezervy bylo proto ustoupeno (viz bod II. odůvodnění opatření obecné povahy). Koridor ŽD1 byl v návrhu AZÚR vymezen nově, a to ve třech variantách řešení (A, B a C) navržených oprávněným investorem a předvybraných ministerstvem. [3] V průběhu pořizování AZÚR pořizovatel zajistil vypracování dokumentace vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, jehož součástí je i vyhodnocení vlivů na životní prostředí (dále jen „vyhodnocení SEA“) včetně posouzení vlivu na evropsky významné lokality a ptačí oblasti (dále jen „posouzení NATURA“). Dokumentace hodnotila vlivy všech tří navržených variant koncepce, shledala u nich mírně negativní vlivy na životní prostředí a navrhla opatření pro jejich minimalizaci. Z posouzení NATURA vyplynulo, že v žádné z variant nebyl shledán potenciál koncepce významně ovlivnit celistvost a konkrétní předměty ochrany v žádné ze sledovaných soustav Natura 2000. Stanoveny byly nejvýše mírně negativní vlivy a posouzení NATURA navrhlo opatření k jejich prevenci, vyloučení nebo snížení, která byla do AZÚR zapracována (a mají být zohledněna v dalších stupních projektové přípravy). Dokumentace vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území dále vyhodnotila vliv koncepce na hospodářský vývoj jako významně pozitivní a vliv na soudružnost společenství obyvatel jako mírně pozitivní. [4] Na základě následných dohodovacích jednání s dotčenými orgány byla vybrána výsledná varianta C, neboť jako jediná byla všemi dotčenými orgány akceptována. Ministerstvo obrany odmítlo varianty A a B pro jejich blízkost objektům a zařízením důležitým pro obranu státu, Ministerstvo průmyslu a obchodu odmítlo variantu B pro nemožnost řešit překryv s elektrickým vedením. Povodí Ohře odmítlo variantu A pro křížení se záplavovým územím a jeho aktivní zónou. [5] Navrhovatelka a), jejímž územím koridor ŽD1 prochází, a navrhovatel b), který sdružuje obce a občany části území, jímž koridor ŽD1 prochází, a který byl zástupcem veřejnosti při pořizování návrhu územně plánovací dokumentace, napadli AZÚR u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Krajský soud návrh rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. [6] Krajský soud neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti AZÚR. Poukázal na konkrétní části jejího odůvodnění, v nichž se odpůrce řádně a přezkoumatelně vypořádal se všemi námitkami navrhovatelů. Soud také shledal AZÚR přezkoumatelnou jako celek a nenalezl žádné nedostatky odůvodnění, které by bránily jejímu věcnému přezkumu. [7] K návrhovému bodu napadajícímu změnu stanovisek dotčených orgánů krajský soud poukázal na § 38 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (ve znění rozhodném v době vydání AZÚR, dále jen „stavební zákon z roku 2006“), dle kterého musel pořizovatel vyhodnotit výsledky projednání návrhu AZÚR a zajistit řešení případných rozporů dohodovacím jednáním dle § 4 odst. 8 téhož zákona. Výsledkem dohodovacího jednání, které má vést k nalezení přijatelného řešení, mohla být dle krajského soudu i změna původního stanoviska. Změny stanovisek některých dotčených orgánů za účelem odstranění rozporů tedy nebyly učiněny v rozporu se zákonem, přičemž dotčené orgány řádně a transparentně odůvodnily, proč ke změně přistoupily. [8] Krajský soud dále neshledal důvodnou námitku, že v rámci vyhodnocení SEA nebyly posuzovány všechny reálné varianty koncepce (koridoru ŽD1). Soud vycházel ze závěrů judikatury Nejvyššího správního soudu, která vykládá zákonný požadavek na posouzení tzv. rozumných náhradních řešení (přijatelných alternativ) a konstatoval, že česká ani unijní právní úprava nepožadují zpracování detailní analýzy hypotetických možností (popisovat a posuzovat se mají právě jen ona rozumná náhradní řešení). Ve vyhodnocení SEA byly posuzovány tři varianty předvybrané ministerstvem. Byly porovnány mezi sebou a zároveň i se stavem bez uplatnění aktualizace. Takové variantní posouzení koncepce shledal krajský soud dostatečným. Nad rámec posouzení uvedených tří variant obsahuje dle krajského soudu vyhodnocení SEA (a rovněž odůvodnění AZÚR) porovnání navržených variant také s trasou koridoru ŽD1 v rušené územní rezervě. Krajský soud zdůraznil, že v některých aspektech ochrany životního prostředí byly negativní vlivy koridoru v územní rezervě posouzeny jako srovnatelné s navrženými variantami, v jiných aspektech by však vedení koridoru územní rezervou představovalo dokonce větší zátěž pro životní prostředí než posuzované varianty koncepce (dotčení vícero lokalit soustavy Natura 2000, větší rozsah záboru nejcennějších půd). [9] K další námitce krajský soud uvedl, že institut územního rozvojového plánu (dále jen „ÚRP“) se stal součástí právního řádu s účinností od 1. 1. 2021, nicméně první ÚRP vydala vláda až ve druhém pololetí roku 2024, tedy po schválení AZÚR v červnu 2024. Ze stavebního zákona z roku 2006 ani pozdější právní úpravy dle krajského soudu nevyplývala a nevyplývá povinnost zapracovat koridor dopravní infrastruktury vymezený v PÚR nejprve do ÚRP, jak namítali navrhovatelé, a teprve poté jej vymezit v AZÚR. [10] Dle krajského soudu odpůrce správně poukázal na závaznost PÚR (§ 36 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006), konkrétně na obsah jejího čl. 83a. Soud upozornil, že koridor ŽD1 je v PÚR schematicky znázorněn pruhem o odhadované šíři 20 km, a nedosahuje tak míry konkrétnosti, která by odporovala povaze PÚR. Z pohledu krajského soudu se tedy nejedná o extenzivní část PÚR, která by nebyla pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje závazná. Rovněž svěření předvýběru variant trasy koridoru ministerstvu, coby ústřednímu orgánu státní správy na úseku železniční dopravy, shledal soud logickým a s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že není možné, aby o trase mezinárodního dopravního koridoru procházejícího celým územím státu rozhodovaly jednotlivé kraje nebo obce. Odpůrce tak koneckonců mohl návrh na vydání AZÚR zamítnout z důvodu ochrany území kraje o jeho obyvatel, což však neučinil, neboť vybranou variantu C shledal na základě vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území jako vyhovující. Povinnost odůvodnit přijaté řešení včetně vybrané varianty komplexně [§ 40 odst. 2 písm. e) stavebního zákona z roku 2006] pak odpůrce splnil, neboť dle krajského soudu byl vázán a povinen se zabývat ministerstvem předvybranými variantami, jak vyžaduje čl. 83a PÚR. [11] Krajský soud rovněž podrobně popsal, že předvýběr variant řešení koridoru ŽD1 učinilo ministerstvo na základě Studie proveditelnosti nového železni