6 As 183/2025 — Nejvyšší správní soud

6 As 183/2025- 50 - text  6 As 183/2025 - 52 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Václava Štencla v právní věci žalobkyně: MAGION system, a. s., sídlem Jiráskova 1252, Vsetín, zastoupené Mgr. Markem Šimkou, advokátem, sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti: Masarykova univerzita, sídlem Žerotínovo nám. 617/9, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 11. 12. 2023, č. j. ÚOHS44147/2023/162, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2025, č. j. 29 Af 12/2024187, takto: I. Osobě zúčastněné na řízení se ukládá zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku s vybraným dodavatelem při zadávání veřejné zakázky „Otevřený informační systém pro Masarykovu univerzitu“, uveřejněné ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 5. 2021 pod ev. č. Z2019004453, ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 5. 2021 pod ev. č. 2021/S 086222638, ve znění pozdějších oprav, a to do doby pravomocného skončení řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2025, č. j. 29 Af 12/2024187. II. Žalobkyni se ukládá zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na vydání předběžného opatření, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 9. 2023, č. j. ÚOHS34911/2023/500, ve věci přezkoumání úkonů osoby zúčastněné na řízení (dále také jen „zadavatelka“) spočívajících v odmítnutí námitek žalobkyně proti volbě druhu zadávacího řízení „Otevřený informační systém pro Masarykovu univerzitu“, rozhodl tak, že návrh žalobkyně zamítl, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření. Předseda žalovaného v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí úřadu. [2] Proti rozhodnutí předsedy žalovaného podala žalobkyně správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Ten žalobu zamítl jako nedůvodnou, proti čemuž žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojí kasační stížností. Společně s kasační stížností stěžovatelka podala též návrh na uložení předběžného opatření, kterým by soud zakázal zadavatelce uzavřít smlouvu na výše uvedenou veřejnou zakázku. [3] V návrhu na uložení předběžného opatření stěžovatelka uvedla, že krajský soud zadavatelce předběžným opatřením zakázal uzavřít smlouvu na předmět veřejné zakázky, stejně učinil také Nejvyšší správní soud ve věci rozhodnutí zadavatelky o vyloučení stěžovatelky ze zadávacího řízení na tutéž veřejnou zakázku. K zamítnutí žaloby došlo v důsledku procesního pochybení krajského soudu v podobě nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku a porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Pokud by došlo k uzavření smlouvy, stěžovatelka by ztratila možnost realizovat předmět plnění veřejné zakázky a takto generovat zisk ze své podnikatelské činnosti, ačkoliv je vysoce pravděpodobné, že by v zadávacím řízení její nabídka byla úspěšná. Stěžovatelce hrozí také újma v podobě marně vynaložených nákladů na procesní obranu a zhoršení reputace. Na druhou stranu nařízení zákazu uzavření smlouvy excesivně nezasáhne do práv zadavatelky, neboť ta nadále využívá existující informační systém dodávaný stěžovatelkou. [4] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na uložení předběžného opatření uvedl, že předběžné opatření je výjimečný institut, který je potřeba odůvodnit závažnými důvody. Stěžovatelka však takové důvody neuvedla. Předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu již bylo nařízeno v řízení u Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 153/2025, opakované nařízení totožného předběžného opatření by bylo nadbytečné. Stěžovatelka se pouze snaží o co nejzazší oddálení výsledku soudního řízení, aby mohla zadavatelce poskytovat své služby co nejdéle. Současně není zřejmé, proč se stěžovatelka domáhá zatímní úpravy poměrů, neboť zadavatelka dosud dodavatele nevyzvala k podání nabídek, zadávací řízení tak současně nesměřuje k bezprostřednímu uzavření smlouvy. [5] Zadavatelka ve vyjádření k návrhu na uložení předběžného opatření uvedla, že respektuje právo stěžovatelky na spravedlivý proces, proto doposud nezpochybňovala návrhy na vydání předběžných opatření. Dosavadní systém poskytovaný stěžovatelkou je pro zadavatelku nevyhovující a finančně zatěžující, zadavatelka považuje za nehospodárné dále systém rozvíjet, což ji brzdí v dalším rozvoji. Stěžovatelka se pouze snaží co nejvíce prodloužit trvání dosavadního dodavatelského vztahu. O účelovosti návrhu na nařízení předběžného opatření svědčí i demagogická argumentace stěžovatelky uvedená v kasační stížnosti. [6] Dle § 272b odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, platí, že při rozhodování o předběžném opatření soud bere v úvahu pravděpodobné důsledky předběžného opatření pro veřejný zájem i všechny další zájmy, které jím mohou být poškozeny. Soud předběžné opatření nařídí pouze tehdy, pokud veřejný zájem na plnění veřejné zakázky nepřevažuje nad zájmem účastníka řízení na zabránění takovému plnění; při posuzování těchto zájmů je mimo jiné povinen předběžně posoudit závažnost a důvodnost žalobních bodů, a to včetně toho, zda v předchozím řízení u Úřadu shledává takové vady, které mohly ovlivnit výsledek rozhodnutí Úřadu. [7] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že citované ustanovení představuje doplnění obecných podmínek pro předběžné opatření v § 38 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Při nařizování předběžného opatření v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek je tak namístě zkoumat nejen potřebu zatímní úpravy práv a povinností účastníků, ale rovněž posoudit hrozbu vzniku vážné újmy na straně navrhovatele a poměřit ji s ostatními zájmy (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2024, č. j. 8 As 33/202476, body 40 a 41, nebo ze dne 7. 8. 2024, č. j. 2 As 116/202468, body 37 a 38). Cílem zákonodárce při stanovení zvláštních podmínek v § 272b odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek, „zjevně bylo, aby se v řízeních o žalobách směřujících proti rozhodnutí žalovaného o přezkoumání úkonů zadavatele předběžná opatření nevydávala automaticky, ale aby se vždy důsledně vážily konkrétní okolnosti věci“ (rozsudek č. j. 8 As 33/202476, bod 38). „Automatická“ předběžná opatření v řízení před krajským soudem nepožaduje ani unijní právo (rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 1. 2024, C303/22, CROSS Zlín, bod 74). [8] Návrhy na předběžné opatření v řízení před správním soudem podle zákona o zadávání veřejných zakázek se posuzují ve dvou krocích. Zaprvé soud hodnotí, zda navrhovatel tvrdil a osvědčil hrozbu vážné újmy vyžadující zatímní úpravu poměrů; zadruhé se tato újma poměřuje s identifikovanými veřejnými zájmy na plnění veřejné zakázky, a to s přihlédnutím k předběžně zhodnocené závažnosti a důvodnosti uplatněných žalobních bodů a vad napadeného rozhodnutí (viz rozsudky č. j. 8 As 33/202476, body 35, 56 a 57, a č. j. 2 As 116/202468, body 39, 52 a 58). [9] Nejvyšší správní soud proto nejprve přistoupil k hodnocení existence hrozby vážné újmy na straně stěžovatelky. Ta v návrhu na uložení zákazu uzavření smlouvy uvedla, že v důsledku uzavření smlouvy by ztratila možnost nadále se ucházet o veřejnou zakázku v případě zrušení správních rozhodnutí, neboť by žalovaný následné řízení zastavil. Stěžovatelka by tak ztratila možnost realizovat předmět plnění veřejné zakázky a takto generovat zisk ze své podnikatelské činnosti. Tato tvrzení dle stávající judikatury splňují „nezbytnou vstupní podmínku“ pro projednání předběžného opatření a postačují k tomu, aby soud tato tvrzení v druhém kroku poměřil s veřejnými zájmy, které naopak svědčí urychlenému uzavření smlouvy (rozsudek č. j. 8 As 33/202476, bod 34). Jak Nejvyšší správní soud již dříve uzavřel, „jen z toho důvodu, že určité situace jsou stereotypní a nevytváří přílišný prostor pro odlišení jednotlivých případů, nelze dovodit, že by nebylo namístě nařídit předběžné opatření“ (rozsudek č. j. 2 As 116/202468, bod 48). Zároveň ovšem taková tvrzení stěžovatelky neosvědčují zvýšenou intenzitu jejích zájmů na zamezení uzavření smlouvy do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem. Při hodnocení obecnosti tvrzení stěžovatelky Nejvyšší správní soud přihlédl zejména k tomu, že zadávací řízení probíhá formou řízení se soutěžním dialogem, přičemž do vyloučení stěžovatelky z řízení nebylo konečně určeno, jaké konkrétní plnění zadavatelka přesně požaduje. Jelikož nebyl konkretizován předmět plnění veřejné zakázky, nelze mimo jiné zcela konkretizovat ani výši případného ušlého zisku stěžovatelky. Potřebu zatímní úpravy poměrů snižuje jednak skutečnost, že zadavatelka podle vyjádření účastníků aktivně nesměřuje k uzavření smlouvy, jednak předběžné opatření nařízené Nejvyšším správním soudem ve věci sp. zn. 4 As 153/2025. Nelze nicméně vyloučit, že zadavatelka ještě v průběhu řízení o kasační stížnosti v nyní proje