6 As 20/2026 – Nejvyšší správní soud

6 As 20/2026- 39 - text  6 As 20/2026 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Veroniky Juřičkové a soudců Štěpána Výborného a Filipa Dienstbiera v právní věci navrhovatele: Spolek přátel dopravy, sídlem Urbánkova 3367/61, Praha 4, zastoupený Mgr. Štěpánem Holubem, advokátem, sídlem Za Poříčskou bránou 365/21, Praha 8, proti odpůrci: Městský úřad Rakovník, sídlem Husovo náměstí 27, Rakovník, týkající se návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne 27. 2. 2025, č. j. MURA/16553/2025, o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2026, č. j. 37 A 84/202541, takto: I. Kasační stížnost navrhovatele se zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Opatřením obecné povahy ze dne 27. 2. 2025, č. j. MURA/16553/2025, odpůrce jako věcně a místně příslušný správní orgán podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), stanovil místní úpravu provozu na pozemních komunikacích v ulici Trojanova, Na Sekyře, Čs. legií a na Husově náměstí v Rakovníku. Odpůrce sporným opatřením zavedl nový systém svislého a vodorovného dopravního značení, které spočívalo zejména v obrácení směru jízdy v ulici Trojanova a v úpravě režimu vjezdu a parkování v lokalitě Husova náměstí. Součástí stanovené úpravy bylo rovněž zrušení stávajícího dopravního značení v dotčeném úseku. [2] K návrhu opatření obecné povahy podal navrhovatel připomínku, v níž se domáhal zavedení obousměrného provozu pro cyklisty v ulici Trojanova a po obou stranách Husova náměstí (tzv. cykloobousměrky). Navrhovatel argumentoval, že navržený jednosměrný provoz pro všechna vozidla zhoršuje prostupnost území pro cyklisty a nutí je využívat delší trasy po komunikacích s intenzivnějším provozem, což snižuje jejich bezpečnost. Dále namítal, že odpůrce si neopatřil závazné stanovisko orgánu státní památkové péče, ačkoliv se úprava týká městské památkové zóny. [3] Odpůrce připomínce navrhovatele nevyhověl. V odůvodnění napadeného opatření uvedl, že město Rakovník disponuje páteřní cyklostezkou, která cyklisty vede mimo hlavní dopravní uzly. Poukázal také na komplikovanou dopravní situaci v dotčené lokalitě, neboť ulice Trojanova ústí do frekventované křižovatky řízené světelnou signalizací, která neumožňuje z této ulice bezpečný výjezd cyklistů. K námitce stran absentujícího závazného stanoviska orgánu památkové péče odpůrce odkázal na dříve vydané rozhodnutí příslušného odboru památkové péče vztahující se k instalaci závor a terminálu. [4] Navrhovatel se u Krajského soudu v Praze domáhal zrušení opatření obecné povahy. Namítal především jeho nepřezkoumatelnost, kterou spatřoval v absenci konkrétních důvodů pro přijetí zvolené úpravy provozu a v nedostatečném vypořádání jím uplatněné připomínky. Dále tvrdil, že opatření je v rozporu s hmotným právem a nepřiměřeně omezuje cyklistickou dopravu. Podle navrhovatele odpůrce neprokázal, že by omezení obousměrného provozu cyklistů bylo nezbytné pro bezpečnost provozu a nezvážil mírnější řešení. [5] Rozsudkem označeným v záhlaví krajský soud návrh zamítl. [6] K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného opatření krajský soud uvedl, že ačkoli odpůrce mohl důvody přijaté úpravy provozu v napadeném opatření vyložit podrobněji, tento nedostatek nebrání soudnímu přezkumu. Navrhovatel totiž nezpochybňoval dopravní řešení jako celek, ale soustředil se na otázku omezení cyklistické dopravy, k níž se odpůrce v odůvodnění adresně vyjádřil v rámci vypořádání připomínek. Pokud jde o námitku týkající se absence závazného stanoviska orgánu státní památkové péče, krajský soud shledal, že tato otázka nespadá do právní sféry navrhovatele. Navrhovatel je spolkem zaměřeným na podporu udržitelné dopravy a nemá veřejné subjektivní právo na to, aby místní úprava provozu byla v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. [7] Při věcném přezkumu regulace krajský soud shledal, že napadené opatření sleduje legitimní cíl spočívající ve změně dopravního režimu v centru města a ve zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu. Přisvědčil odpůrci, že vjezd cyklistů v protisměru do vytížené světelně řízené křižovatky (ulice Trojanova, Na Sekyře a Čs. legií) bez navazující infrastruktury představuje reálné bezpečnostní riziko. Navrhovatel podle krajského soudu nepředložil konkrétní argumenty, které by tento závěr zpochybňovaly, ani nenabídl včas a dostatečně určité alternativní řešení. Následně krajský soud poměřil zájem na bezpečnosti a plynulosti provozu v centru města se zájmem na prostupnosti území pro cyklisty. Uvedl, že svoboda pohybu podle čl. 14 Listiny nezaručuje možnost pohybovat se na jízdním kole po všech komunikacích bez omezení. Navrhovatel podle něj neprokázal, že by napadené opatření vedlo k nepřiměřenému zásahu do jeho práv. Uzavřel, že napadené opatření z hlediska proporcionality obstojí. II. Kasační stížnost a vyjádření odpůrce [8] Navrhovatel (dále též „stěžovatel“) podává proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž především namítá, že krajský soud nesprávně posoudil přezkoumatelnost napadeného opatření obecné povahy, ačkoli jeho odůvodnění v podstatě absentuje a neumožňuje ověřit důvody výroku, podklady a úvahy správního orgánu. [9] Stěžovatel namítá, že odpůrce doplnil ex post důvody napadeného opatření obecné povahy až v rámci soudního přezkumu. Upozorňuje, že krajský soud sice formálně deklaroval přezkum ke skutkovému stavu v době vydání opatření, fakticky však své závěry o přezkoumatelnosti a proporcionalitě napadeného opatření opřel o argumentaci odpůrce uplatněnou až ve vyjádření k návrhu. Stěžovatel shledává postup krajského soudu vnitřně rozporným, neboť soud na jedné straně akceptoval ex post vysvětlení odpůrce, na straně druhé však odmítl hodnotit mírnější varianty řešení s odkazem na procesní opožděnost jejich uplatnění stěžovatelem. Krajský soud nepřípustně přesunul těžiště přezkumu z odůvodnění napadeného opatření na procesní aktivitu účastníka. [10] Krajský soud se dále přezkoumatelným způsobem nevypořádal s námitkou, že napadené opatření bylo vydáno v prostoru městské památkové zóny a současně v bezprostředním okolí několika nemovitých kulturních památek, aniž bylo doloženo zákonem vyžadované závazné stanovisko podle § 11 odst. 2 zákona o státní památkové péči. Krajský soud tuto námitku chybně nevypořádal s poukazem na nedostatek aktivní věcné legitimace stěžovatele. [11] Stěžovatel krajskému soudu opět vytýká, že nahradil chybějící úvahy správního orgánu vlastními obecnými tezemi o potřebě racionalizace dopravy v historických centrech. Krajský soud podle stěžovatele neprověřil kumulativní dopady regulace, které v konkrétním případě znamenají pro cyklisty prodloužení trasy z 230 m na 1,1 km s vedením přes rizikové komunikace. [12] Odpůrce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje její zamítnutí pro nedůvodnost. Plně se ztotožňuje se závěry krajského soudu a má za to, že napadený rozsudek je zákonný a přezkoumatelný. Odůvodnění opatření obecné povahy splňuje požadavky § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Krajský soud správně vycházel z jeho textové i grafické části, které tvoří jeden celek. Záměry odpůrce jsou z opatření patrné, přičemž stručnost odůvodnění nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost. Odpůrce rovněž odmítá, že by krajský soud nepřípustně doplňoval argumentaci ex post. Vyjádření k návrhu nepředstavovalo doplňování chybějících důvodů odůvodnění, nýbrž standardní procesní obhajobu. Stran bezpečnosti provozu v ulici Trojanova odpůrce podotýká, že riziko střetu cyklisty s motorovým vozidlem v dané křižovatce je natolik zřejmé a logické, že nevyžadovalo další odborné podklady. K mírnějším alternativám uvádí, že nemá povinnost systematicky vyhodnocovat všechny hypoteticky představitelné varianty dopravního řešení. Krajský soud správně odmítl hodnotit návrhy stěžovatele, které nebyly uplatněny v rámci připomínek k návrhu opatření. K námitce chybějícího památkového podkladu odpůrce setrvává na stanovisku, že pro nestavební dopravní řešení, spočívající pouze v osazení značek, zákon nevyžaduje závazné stanovisko orgánu památkové péče. Souhlasí s krajským soudem, že stěžovateli v této otázce nesvědčí aktivní věcná legitimace. Závěrem odpůrce odmítá, že by pouhé prodloužení trasy pro cyklisty nebo nutnost v určitém úseku kolo vést představovalo nepřípustný zásah do stěžovatelových veřejných subjektivních práv. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [13] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná. Dále přistoupil k posouzení kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozh