6 As 39/2026 – Nejvyšší správní soud

6 As 39/2026- 36 - text  6 As 39/2026 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobce: Lipensko pro život, z.s., sídlem Za Dvorem 1863/1, Praha 4, zastoupený JUDr. Petrem Svobodou, Ph.D., advokátem, sídlem Aranžérská 166/11, Praha 9, proti žalovanému: Městský úřad Český Krumlov, sídlem Kaplická 439, Český Krumlov, za účasti: I) Povodí Vltavy, státní podnik, sídlem Holečkova 3178/8, Praha 5, II) Ing. I. L., III) Strat Invest Bohemia s.r.o., sídlem Sokolovská 352/215, Praha 9, zastoupená Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem, sídlem Na Sadech 4/3, České Budějovice, IV) Ing. A. M., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2024, č. j. MUCK 35281/2024/ODSH/Is, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení III proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2026, č. j. 63 A 21/2024244, takto: I. Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení III se zamítá. II. Osoba zúčastněná na řízení III a žalovaný nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoby zúčastněné na řízení I, II a IV nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku schválil ve společném územním a stavebním řízení stavební záměr na stavbu areálových komunikací a parkovacích stání záměru „Apartments Lipno, parc. č. 283/3, 293/1, 288/3 v k. ú. Pernek“ [§ 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. Žalobce chtěl být účastníkem tohoto správního řízení; žalovaný vydal dne 26. 2. 2024 pod č. j. MUCK 16775/2024/ODSH/Is rozhodnutí, že žalobce není účastníkem řízení (dále též „rozhodnutí o účastenství“). Proti rozhodnutí o účastenství se žalobce nebránil odvoláním ani žalobou. [2] Žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích v záhlaví označené rozhodnutí žalovaného ve věci samé. Krajský soud nejprve žalobu odmítl pro opožděnost (usnesením ze dne 12. 11. 2024, č. j. 63 A 21/2024170, které Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 2. 5. 2025, č. j. 6 As 276/202428, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení). Krajský soud následně rozsudkem ze dne 30. 6. 2025, č. j. 63 A 21/2024212, žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že žalobce byl aktivně procesně legitimován k podání žaloby dle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a to již na základě prostého tvrzení o zkrácení na svých právech, tedy bez nutnosti předchozího účastenství ve správním řízení. Spornou otázku (a zároveň jedinou žalobní námitku), zda se v uvedené věci mělo uskutečnit zjišťovací řízení podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), dle krajského soudu závazně vyřešilo rozhodnutí o účastenství žalobce. Krajský soud uvedl, že tuto skutečnost nemohl sám věcně posuzovat, rozhodnutím o účastenství a jeho závěry byl vázán. [3] Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 11. 2025, č. j. 6 As 104/202532, zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle Nejvyššího správního soudu nebyl krajský soud rozhodnutím o účastenství vázán, ale byl povinen se sám věcně zabývat žalobní námitkou, kterou žalobce jako procesně aktivně legitimovaný ekologický spolek řádně uplatnil a jejímuž věcnému vypořádání krajským soudem nic nebránilo. Krajský soud tak byl zavázán, aby se v dalším řízení zabýval tím, zda sporný záměr ve spojení s dalšími stavbami měl podléhat zjišťovacímu řízení. [4] Krajský soud v dalším řízení v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že v případě existence sebemenší pochybnosti o tom, zda by posuzovaný záměr mohl mít významný negativní vliv na životní prostředí, má zjišťovací řízení proběhnout. Žalovaný v daném případě nebyl schopen (bez nutnosti podrobnějšího zkoumání či oslovení odborníků) posoudit, zda záměr (ne)může ovlivnit životní prostředí. Žalovaný se obrátil na Správu Národního parku Šumava, aby se vyjádřila k tomu, zda se záměr dotkne ochrany životního prostředí. Již v daném okamžiku bylo dle krajského soudu zřejmé, že jeli k hodnocení záměru nezbytná odborná konzultace, měl žalovaný přistoupit k provedení zjišťovacího řízení. [5] Dle krajského soudu pak měl žalovaný provést zjišťovací řízení i s ohledem na celkový charakter záměru. Krajský soud uvedl, že posuzované areálové komunikace a parkovací stání jsou součástí projektu, který zahrnuje účelovou komunikaci, areálové komunikace, sedm apartmánových domů a novou čistírnu odpadních vod. Dohromady tvoří tyto stavby funkční urbanistický celek, který co do své rozlohy (o velikosti minimálně 1,4 ha) vyžaduje provedení zjišťovacího řízení. Jedná se o funkčně provázané stavby, proto vliv areálových komunikací a parkovacích stání na životní prostředí nelze hodnotit osamoceně. Dle krajského soudu nebylo rozhodné, že se jednotlivé stavby budou realizovat po etapách. Vliv na životní prostředí bylo třeba posoudit nejenom u jednotlivých částí, nýbrž bylo třeba se zabývat i společným, kumulativním a synergickým dopadem všech staveb v souhrnu. Pokud žalovaný k provedení zjišťovacího řízení nepřistoupil, postupoval dle krajského soudu nezákonně. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Osoba zúčastněná na řízení III (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítala, že případná pochybnost žalovaného projevená dotazem na jiný správní orgán byla překonána věcným přezkumem, který žalovaný učinil. [7] K provedení zjišťovacího řízení stěžovatelka uvedla, že je podmíněno dosažením konkrétních hodnot dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Limitní hodnotou byl v daném případě rozsah záměru do 1,25 ha; vlastní záměr, který má rozlohu 1,24 ha, tuto hodnotu nepřekračuje. Stěžovatelka připustila, že po započítání rozlohy komunikace města Horní Planá by byla hodnota 1,25 ha překročena. Se započtením rozlohy komunikace však stěžovatelka nesouhlasila. Tato pozemní komunikace nebude sloužit pouze pro potřeby stěžovatelčina záměru, rozdílnost je vyvozována také z odlišného okruhu účastníků, z odlišnosti v osobě žadatele (stavebníka) a účelu staveb. [8] Dle stěžovatelky je také rozhodující, zda pozemní komunikace tvoří s jejím záměrem funkční celek. V tomto případě na sebe nejsou záměry vlastnicky ani technologicky napojeny. V místě uvažované nové asfaltové komunikace navíc již nyní existuje štěrková cesta. Napadený rozsudek je dle stěžovatelky také nepřezkoumatelný. Krajský soud totiž souvislost obou řešených záměrů toliko konstatoval, aniž svůj závěr podpořil přezkoumatelnou úvahou. Nevypořádal se rovněž se stěžovatelčinou argumentací, která odkazovala na rozdílnost v osobách stavebníků, na odlišný účel a nezávislost obou záměrů. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na skutečnost, že se krajský soud v napadeném rozsudku nezabýval dopady na práva nabytá v dobré víře a na oprávněné zájmy stavebníka či ostatních účastníků. Doplňující podání soud již nezasílal žalobci a osobám zúčastněným na řízení na vědomí, neboť v něm žalovaný pouze uvedl, že se ztotožňuje s obsahem kasační stížnosti a skutečnostmi v ní uvedenými. Dle žalovaného krajský soud v napadeném rozsudku nesprávně a nepřezkoumatelně posoudil otázku nutnosti provedení zjišťovacího řízení. Žalovaný výslovně uvedl, že neposílá samostatné vyjádření obsahující jiné skutečnosti než ty, které jsou obsahem podané kasační stížnosti. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [11] V nyní posuzované věci je nesporné, že stěžovatelčin záměr se nachází ve zvláště chráněném území (III. zóna Chráněné krajinné oblasti Šumava). Na věc proto dopadá § 4 odst. 1 písm. d) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, dle kterého předmětem posuzování podle tohoto zákona jsou podlimitní záměry, které dosáhnou alespoň 25 % příslušné limitní hodnoty a nacházejí se ve zvláště chráněném území nebo jeho ochranném pásmu podle zákona o ochraně přírody a krajiny; tyto záměry podléhají posouzení vlivů záměru na životní prostředí, pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení. [12] Dle přílohy 1 bodu 108 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí záměry rozvoje sídel s rozlohou záměru od stanoveného limitu podléhají zjišťovacímu řízení. Tímto limitem je rozloha záměru 5 ha. Z uvedeného vyplývá, že 25 % příslušné limitní hodnoty (5 ha) odpovídá v daném případě rozloze 1,25 ha, od níž záměr v daném oblasti podléhá zjišťovacímu řízení. [13] Sporná je v nyní projednávaném případě výhradně otázka, zda posuzovaný záměr měl podléhat