6 As 46/2026 — Nejvyšší správní soud

6 As 46/2026- 40 - text  6 As 46/2026 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci navrhovatelky: Vojanovy sady, spol. s r.o., sídlem U Lužického semináře 43/17, Praha 1, zastoupená JUDr. Markem Bánským, advokátem, sídlem Elišky Krásnohorské 10/2, Praha 1, proti odpůrci: Zastupitelstvo obce Zduchovice, sídlem Zduchovice 55, zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, týkající se návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2024 – územního opatření o stavební uzávěře, schváleného dne 12. 11. 2024 usnesením odpůrce č. 2024/11, o kasační stížnosti navrhovatelky proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2025, č. j. 51 A 88/202562, takto: I. Kasační stížnost navrhovatelky se zamítá. II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6 135 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce odpůrce Mgr. Davida Zahumenského, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Odpůrce usnesením ze dne 20. 2. 2023, č. 2023/02 přijal opatření obecné povahy – změnu č. 1 územního plánu Zduchovice. Navrhovatelka napadla toto opatření obecné povahy návrhem u Krajského soudu v Praze, s nímž uspěla. Krajský soud rozsudkem ze dne 17. 5. 2024, č. j. 59 A 10/202470, z důvodu procesních vad zrušil textovou část změny č. 1 územního plánu, a to ve vztahu k pozemkům žalobkyně a v rozsahu regulativů lesních ploch zabraňujících umisťování staveb oplocení sloužícího pro oborní (a podobný) chov zvěře. Kasační stížnost obce Zduchovice Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 7. 8. 2025, č. j. 2 As 118/202484. [2] V návaznosti na výsledek soudního řízení rozhodl odpůrce v průběhu pořizování druhé změny územního plánu dne 27. 5. 2024 o doplnění obsahu zadání o novou regulaci lesních ploch dotčených soudním rozhodnutím, přičemž tuto část dále pořizoval jako změnu č. 2b územního plánu. Cílem připravované změny je regulovat využití lesních ploch tak, že v nich nebude přípustné umisťovat stavby oplocení sloužící pro oborní (a podobný) chov zvěře. Pozemky navrhovatelky jsou v projednávané změně zařazeny do plochy LU – lesní všeobecné a na část jejích pozemků zasahují rovněž prvky územního systému ekologické stability (dále jen „ÚSES“). Změna č. 2b územního plánu dosud nebyla schválena. [3] V souvislosti s pořizováním změny č. 2b územního plánu vydal odpůrce v záhlaví označené opatření obecné povahy, kterým na vymezených pozemcích v kat. území Zduchovice prozatímně zakázal realizaci jakéhokoli druhu oplocení s výjimkou udržovacích prací, zabezpečení starých důlních děl a staveb oplocení (splňujících vymezené parametry) zřízených výlučně k ochraně lesních porostů (dále jen „stavební uzávěra“). Cílem stavební uzávěry je zamezit do doby schválení změny č. 2b územního plánu nežádoucímu oplocení lesních ploch, neboť připravovaná změna územního plánu má přinést podrobnější regulativy oplocování lesních ploch v nezastavitelném území obce se záměrem zachování celistvosti volné krajiny a její průchodnosti pro volně žijící organismy. Stavební uzávěra dopadá na pozemky ve vlastnictví navrhovatelky parc. č. 185, 186/1, 261, 323, 332/1 a 334/1, na nichž by navrhovatelka chtěla realizovat oborní oplocení. [4] Navrhovatelka napadla stavební uzávěru odpůrce žalobou u krajského soudu, který ji rozsudkem označeným v záhlaví částečně vyhověl. Výrokem I napadeného rozsudku opatření obecné povahy zrušil ve vztahu k těm částem navrhovatelčiných pozemků, na nichž není změnou č. 2b územního plánu navrhován prvek ÚSES. Výrokem II napadeného rozsudku návrh ve zbytku zamítl. [5] Krajský soud dospěl k závěru, že odpůrce nedostál povinnosti zakázat, či omezit stavební činnost toliko v nezbytném rozsahu. Soud posoudil stavební uzávěru Z hlediska prostorového vymezení krajský soud posoudil stavební uzávěru jako nepřiměřenou ve vztahu k těm částem pozemků ve vlastnictví navrhovatelky, na nichž není změnou č. 2b územního plánu navrhován prvek ÚSES (jde o pozemky parc. č. 261, 323 a o části pozemků parc. č. 185, 186/1, 332/1 vymezené ve výroku I a v grafické příloze napadeného rozsudku). Na tyto části pozemků má dle krajského soudu v budoucnu dopadat toliko regulace lesních ploch LU, která však v pokročilé fázi pořizovacího procesu doznala změn a nadále již nepočítá s omezením výstavby oplocení (v podrobnostech viz bod 37 napadeného rozsudku a tam popsaná skutková zjištění). Dle krajského soudu tak stavební uzávěra v tomto rozsahu nereflektovala skutkový a právní stav vývoje projednávání návrhu změny č. 2b územního plánu a nemůže v této části obstát, neboť představuje nepřiměřené omezení výkonu vlastnického práva navrhovatelky. [6] Ve vztahu k území, na kterém se dle návrhu změny č. 2b územního plánu nacházejí prvky ÚSES (tzn. zbývající části pozemků parc. č. 185, 186/1, 332/1 a celý pozemek parc. č. 334/1) krajský soud shledal regulaci přiměřenou (omezující stavební činnost pouze v nezbytném rozsahu). Dle krajského soudu v této části stavební uzávěra plní zákonný účel, neboť dočasný zákaz výstavby oplocení zabraňuje ztížení nebo znemožnění budoucího využití území podle připravované územně plánovací dokumentace. Změna č. 2b územního plánu má do budoucna významně regulovat přípustnost výstavby oplocení na území s prvky ÚSES, na nichž mají být přípustná toliko oplocení za účelem ochrany lesních porostů před zvěří a ohradníky pastvin neovlivňující průchodnost krajiny a nevytvářející migrační bariéry (v podrobnostech viz bod 37 napadeného rozsudku a tam popsaná skutková zjištění). [7] Zákaz výstavby veškerého oplocení (s výjimkou udržovacích prací, zabezpečení starých důlních děl a staveb oplocení vymezených parametrů a zřízených výlučně k ochraně lesních porostů) označil krajský soud za nejmírnější možné omezení navrhovatelčiných práv, které ještě umožňuje dosáhnout sledovaného cíle. S ohledem na výjimku pro oplocení zřizovaná výlučně k ochraně lesních porostů nebude dotčena možnost navrhovatelky plnit své zákonné povinnosti vlastníka lesa. Tím jsou dopady stavební uzávěry do práv navrhovatelky dle krajského soudu významně omezeny. Soud zdůraznil, že konečný materiální přezkum z hlediska proporcionality omezení vlastnického práva navrhovatelky bude možný až ve vztahu ke konečné schválené podobě změny č. 2b územního plánu. [8] Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku navrhovatelky, že doba trvání stavební uzávěry je nepřiměřeně dlouhá. Odpůrce stanovil dobu jejího trvání do vydání změny č. 2b územního plánu, nejdéle na dobu šesti let ode dne účinnosti stavební uzávěry. Stavební uzávěra byla ke dni vydání napadeného rozsudku v účinnosti jeden rok, což soud nepovažoval za nepřiměřené. Soud rovněž neshledal, že by se odpůrce v procesu pořizování změny č. 2b územního plánu dopustil zjevného excesu z hlediska jeho plynulosti. Navrhovatelčiny obavy z možné budoucí pasivity obce dle krajského soudu nepostačují k tomu, aby bylo možno konstatovat nečinnost, a tedy i vybočení z přípustného časového rámce působení stavební uzávěry. Krajský soud poukázal na možnost nového návrhu v budoucnu, pokud by se uvedené obavy potvrdily. II. Kasační stížnost a další vyjádření účastníků [9] Navrhovatelka (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. V ní uvedla, že mezi účastníky řízení probíhá dlouhodobý spor ohledně jejího záměru zřídit na lesních pozemcích oplocenou oboru. [10] Dle stěžovatelky krajský soud dovodil, že je nutno zkoumat toliko existenci důvodů stavební uzávěry, nikoli však jejich správnost. Jsou to však právě důvody regulace, které vedou k faktickému omezení stěžovatelčiných práv. Stěžovatelka uvedla, že si je vědoma toho, že při soudním přezkumu stavební uzávěry se primárně neposuzují důvody pro přijetí změny územního plánu. Přesto považuje za nutné, aby soud zkoumal stavební uzávěru v celkovém kontextu včetně skutečných důvodů jejího přijetí, neboť důvody přijetí stavební uzávěry a změny územního plánu se silně prolínají. [11] Kolizi mezi právem obce na samosprávu a stěžovatelčiným vlastnickým právem je třeba podrobit testu proporcionality. Stěžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2015, č. j. 2 As 212/201527, z něhož dovozuje, že nelze pod zástěrkou legitimních důvodů změnit územní plán tak, aby zabránil konkrétnímu záměru vlastníka dotčených pozemků, a zaštiťovat se výsledky místního referenda. Dle stěžovatelky proto není soudní kontrola omezena jen na proceduru schvalování regulace, ale řešen musí být i její věcný obsah. [12] V daném případě je dle stěžovatelky napadený rozsudek postaven na tom, že stavební uzávěra sleduje legitimní cíl (ochranu budoucí podoby území). Stěžovatelka však podrobně vysvětlovala, proč záměr oplocené lesní obory