6 Azs 169/2025 – Nejvyšší správní soud

6 Azs 169/2025- 19 - text  6 Azs 169/2025 - 22 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Václava Štencla v právní věci žalobkyně: A. M., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2025, č. j. 5 A 122/202527, takto: I. Kasační stížnost žalovaného se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před městským soudem [1] Žalovaný žalobkyni vrátil jako nepřijatelnou její žádost ze dne 15. 10. 2025 o dočasnou ochranu dle zákona č. 65/2022. Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále „lex Ukrajina“), a to z důvodu dle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, neboť žalobkyně je nebo byla držitelkou dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie (konkrétně ve Spolkové republice Německo) a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina. [2] Proti tomu se žalobkyně bránila žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, v níž namítala, že nový § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina je v rozporu s právem EU, stejně jako byl v rozporu s právem EU i § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina. [3] Městský soud žalobu shledal důvodnou. Nově vložený a žalovaným aplikovaný důvod nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina nijak nezvrátil závěry judikatury, která u institutu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina konstatovala rozpor s právem EU. [4] Městský soud určil, že zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné byl nezákonný, žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyni. II. Kasační stížnost [5] Kasační stížností se žalovaný (stěžovatel) domáhal zrušení výše označeného rozsudku městského soudu, a to z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). V kasační stížnosti namítal, že § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina není v rozporu s právem EU, a tudíž je povinen podle něj postupovat. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zvážil opětovné položení předběžné otázky, všechny případy by měly být do té doby přerušeny, a to jak u soudů, tak na úrovni správního orgánu. [6] Stěžovatel namítal, že městský soud vycházel z nesprávné interpretace relevantních ustanovení práva EU a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 27. 2. 2025, ve věci C753/23, Krasiliva. Zdůraznil nové prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. července 2025, o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382, a novelizaci lex Ukrajina. Zákon právo sekundárního pohybu nezakládá a nelze jej dovodit ani ze směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále „směrnice o dočasné ochraně“). [7] Ani normativní text prvního prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana, právo sekundárního pohybu neobsahuje. Prováděcí rozhodnutí Rady z roku 2025 potvrzuje, že předchozí výklad nebyl správný. Stěžovatel nesouhlasí, že prováděcí rozhodnutí Rady z roku 2025 na závěrech dřívější judikatury nic nemění. Pokud držitel dočasné ochrany požádá o dočasnou ochranu v dalším členském státu, žádost by měla být zamítnuta, zamítnutí přitom zahrnuje všechny formy negativního posouzení. Prováděcí rozhodnutí Rady z roku 2025 ani rozsudek Soudního dvora ve věci Krasiliva nepožadují asistenci orgánů členského státu ve vztahu k držiteli dočasné ochrany při zrušení jeho dočasné ochrany v jiném členském státě. Čl. 5 směrnice o dočasné ochraně neumožňuje na základě prováděcího rozhodnutí Rady rozšířit rozsah práv, která jsou držitelům dočasné ochrany směrnicí přiznána. Ani prohlášení k čl. 11 směrnice o dočasné ochraně, od nějž ČR a Německo stejně ustoupily, nelze interpretovat jako souhlas s druhotnými pohyby. [8] Stěžovatel zdůraznil, že sekundární pohyb je nutno vnímat jako stěhování v rámci EU a nikoli prchání z válečného konfliktu. Omezenost práv plynoucích z dočasné ochrany potvrdil také Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 19. 12. 2024, ve spojených věcech C244/24 a C290/24, Kaduna. Právo sekundárního pohybu za účelem přestěhování se v rámci EU náleží pouze občanům EU. Pro případy stěhování příslušníků ze třetích zemí je určena možnost podání žádosti o standardní pobytové oprávnění přes Generální konzulát České republiky ve Lvově. Neudělením dočasné ochrany v České republice není žadatel vystaven povinnosti vrátit se na území Ukrajiny. [9] Stěžovatel dále akcentoval vůli členských států, která se zrcadlí v důvodových zprávách prováděcích rozhodnutí. Nový důvod nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajiny rovněž vyjadřuje vůli národního zákonodárce; jde o reakci na dřívější judikaturu Nejvyššího správního soudu k problematice nepřijatelnosti druhotných žádostí o dočasnou ochranu. [10] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [11] Žalobkyně se ke kasační stížnosti žalovaného nevyjádřila. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná. [13] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [14] V nyní projednávané kasační stížnosti stěžovatel opakuje námitky, které již byly Nejvyšším správním soudem v obdobných případech vypořádány. Stěžovatelova stížní argumentace je spíše obšírnou polemikou s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu, s níž stěžovatel nesouhlasí. Na námitku, že směrnice o dočasné ochraně nezaručuje právo sekundárního pohybu, a související argumenty odpovídá již četná judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. zejména rozsudek ze dne 10. 12. 2025, č. j. 5 Azs 248/202518, a navazující judikaturu). Nejvyšší správní soud neshledal důvod se od dosavadní judikatury odchýlit. [15] Podle § 5 odst. 1 lex Ukrajina, ve znění účinném od 3. 9. 2025, žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže […] c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, […] je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3. [16] Podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina, ve znění účinném od 3. 9. 2025, Ministerstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách. [17] Městský soud správně usoudil, že § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina stejně jako nepřijatelnost dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina z věcného přezkumu diskvalifikuje žádosti cizinců, kteří již jsou nebo byli držiteli dočasné ochrany v jiném členském státě EU (první podmínka). K této původní (byť formulačně upravené) podmínce [oproti § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina] pak v podobě nepřijatelnosti dle písm. f) přibyla další nová (svou povahou kumulativní) podmínka, aby žádosti o dočasnou ochranu, která splnila první podmínku, předcházelo také oznámení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina, kterým Ministerstvo vnitra zpravilo Evropskou komisi o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a o potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy (druhá podmínka). [18] Oznámení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina se svou povahou blíží žádosti o postup dle čl. 25 odst. 3 s