6 Azs 185/2025 – Nejvyšší správní soud

6 Azs 185/2025- 28 - text  6 Azs 185/2025 - 30 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Václava Štencla v právní věci žalobce: N. Q. H., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2/2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2025 č.j. CPR223532/ČJ2025930310V223, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2025, č. j. 17 A 44/202556, takto: I. Kasační stížnost žalobce se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Odbor cizinecké policie krajského ředitelství policie Karlovarského kraje rozhodnutím ze dne 30. 5. 2025 žalobci uložil povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Norského království, Lichtenštejnského knížectví a Švýcarské konfederace podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, a stanovil mu třicetidenní lhůtu k vycestování z území. Žalovaný výše uvedeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou. [3] Krajský soud k námitce nepřiměřeného zásahu do rodinného a soukromého života konstatoval, že správní orgány dostatečně zhodnotily skutečnost, že žalobce má v ČR manželku a dva nezletilé syny. Rovněž dostatečně vysvětlily nadbytečnost žalobcem požadovaného stanoviska orgánu sociálněprávní ochrany dětí či navrhovaných výslechů synů; rodinná situace totiž byla dostatečně objasněna. Okolnost, že žalobce má v ČR nezletilé děti, s nimiž několik let nepobýval kvůli výkonu trestu odnětí svobody, a na jejichž živobytí nepřispívá, nepůsobí nepřiměřenost rozhodnutí o uložení povinnosti opustit území. Do současné situace se žalobce dostal vlastní vinou, neboť se dopustil drogové trestné činnosti. Musel si být vědom, že v případě odhalení hrozí odloučení od rodiny. [4] Soud nepřisvědčil námitce nesprávného stanoviska k otázce, zda existují překážky vycestování. Poukázal též na konstatování správních orgánů, že žalobcova onemocnění štítné žlázy a diabetes představují běžné civilizační choroby, které se léčí i v zemi jeho původu. [5] Krajský soud souhlasil s posouzením, že dopady rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života nejsou nepřiměřené. Žalobu jako nedůvodnou zamítl. II. Kasační stížnost [6] Proti rozsudku krajského soudu se žalobce (stěžovatel) brání kasační stížností dle § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). [7] Kasační stížnost je podle stěžovatele přijatelná, neboť krajský soud se dopustil zásadního pochybení, které mělo dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [8] Dle stěžovatele správní orgány i krajský soud nedostatečně a nesprávně posoudily přiměřenost dopadu rozhodnutí o uložení povinnosti opustit území do práva na respektování rodinného a soukromého života. Nezohlednily dostatečně skutečnosti ve prospěch stěžovatele, naopak neúměrnou pozornost věnovaly skutečnostem, které byly důvodem pro uložení povinnosti opustit území. Tyto okolnosti stěžovatel v kasační stížnosti stejně jako v žalobě popsal. Žalovaný nedostatečně a nesprávně posoudil délku pobytu stěžovatele na území (téměř 29 let), a s tím spojenou míru integrace do české společnosti a absenci zázemí v zemi původu. Nedostatečně podložený je také závěr, že vycestování stěžovatele neuvede rodinu do neřešitelné finanční situace. Stěžovatel nevyhnutelně bude muset být finančně podporován manželkou a ta si nadto bude muset obstarat placené hlídání dětí. Krajský soud nepřiléhavě dovodil, že by stěžovatel mohl podporovat rodinu ze země původu. [9] Správní orgány neobjasnily okolnosti podstatné pro posouzení nejlepšího zájmu nezletilých synů stěžovatele, pročež měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit. Dle stěžovatele měl být prostřednictvím stanoviska OSPOD a výslechů dětí zjištěn jejich názor. Provedení těchto důkazů by pomohlo odstranit rozpory mezi zjištěnými skutečnostmi. Dále stěžovatel ve vztahu k úřednímu záznamu o podání vysvětlení zaměstnankyní základní školy, kterou navštěvuje mladší syn, namítal, že měl být proveden výslech, aby mohl uplatnit svá procesní práva. [10] Správní orgány a krajský soud na základě nesprávného stanoviska Ministerstva vnitra k možnosti vycestování stěžovatele z území učinily nesprávný závěr o dodržení zásady non refoulement v případě jeho vycestování. Stanovisko nezohlednilo rodinnou situaci stěžovatele a nejlepší zájem jeho synů. Stěžovatel poukázal na judikaturu akcentující širší výklad zásady non refoulement. [11] Správní orgán i krajský soud se nedostatečně vypořádaly s argumentem nepředvídatelnosti doby, po kterou bude stěžovatel odloučen od rodiny. Hypotetická možnost krátkodobého víza nezmírňuje intenzitu újmy, která stěžovateli a jeho rodinným příslušníkům hrozí. [12] Správní orgány i krajský soud též bagatelizovaly stěžovatelův zdravotní stav, nepodložené jsou závěry o dostupnosti zdravotní péče v zemi původu stěžovatele. [13] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil, zrušil též rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [14] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [15] Nejvyšší správní soud předesílá, že dle ustálené judikatury se důvody kasační stížnosti musí upínat k rozsudku krajského soudu, neboť kasační stížnost je opravným prostředkem právě proti rozsudku krajského soudu. Smyslem řízení o kasační stížnosti tak je polemika s rozhodnutím krajského soudu (usnesení NSS ze dne 3. 6. 2003, č. j. 6 Ads 3/200373). Nepostačuje, že kasační stížnost pouze opakuje žalobní námitky (usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/201963, č. 4051/2020 Sb. NSS, nebo rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/200658). V nynějším případě přitom stěžovatel text žaloby upravil pouze „kosmeticky“: vady, které stěžovatel v žalobě vytýkal žalovanému, v kasační stížnosti připisuje i krajskému soudu. To vysvětlil tím, že krajský soud žalobní námitky nevypořádal dostatečně. Takto koncipovaná kasační stížnost je na hraně přípustnosti. [16] Nejvyšší správní soud se zabýval přijatelností kasační stížnosti, neboť se jedná o věc, o níž u krajských soudů rozhoduje specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.). Pokud kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, je namístě ji odmítnout pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Naplnění zákonného hlediska přesah vlastních zájmů lze shledat v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Kasační stížnost je přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) soud shledá potřebu učinit judikaturní odklon od dosavadní judikatury; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS). [17] Takovým pochybením krajského soudu může být i nepřezkoumatelnost jeho rozsudku. Nepřezkoumatelnost je ovšem třeba vykládat jako nemožnost určité rozhodnutí přezkoumat, nikoli jako subjektivní nespokojenost s rozhodnutím či jeho důvody (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/200674, č. 1566/2008 Sb. NSS, rozsudky NSS ze dne 15. 11. 2023, č. j. 6 Ads 260/202224, ze dne 27. 1. 2023, č. j. 6 Afs 337/202140, a mnoho dalších). Nepřezkoumatelnost v uvedeném smyslu Nejvyšší správní soud u rozsudku krajského soudu ani u rozhodnutí žalovaného neshledal. Krajský soud v souhrnu vypořádal všechny žalobní námitky a svůj rozsudek vzhledem k žalobním námitkám dostatečně, srozumitelně a konsekventně odůvodnil s ohledem na okolnosti případu stěžovatele. Správní orgány i krajský soud vzaly v úvahu rodinný život stěžovatele na území ČR, zájem jeho dvou nezletilých dětí a celkovou rodinnou situaci stěžovatele na území ČR. [18] Judikatura Nejvyššího správního soudu připomíná, že uložení povinnosti opustit území je pro rodinné soužití méně intenzivním zásahem, neboť není spojeno se zákazem vstupu do budoucna, přirozeně ovšem k určitému zásahu do rodinného a soukromého života dochází i v důsledku uložení povinnosti opustit území ČR (např. rozsudek ze dne 18. 10. 2021, č. j. 5 Azs 312/201953, usnesení ze dne 10. 1. 2024, č. j. 6 Azs 67/202350). Samotná skutečnost, že cizinec má na území ČR rodinné vazby, automaticky neznamená, že povinnost opustit území je