7 Afs 110/2025 – Nejvyšší správní soud

7 Afs 110/2025- 28 - text  7 Afs 110/2025 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: SARSAMA s. r. o., se sídlem Mlýnská 453/65, Brno, zastoupena Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem se sídlem Moravské náměstí 690/15, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2025, č. j. 62 Af 44/2024127, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) třemi dodatečnými platebními výměry ze dne 14. 7. 2023 doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen až červenec 2021 v celkové výši 902 954 Kč a oznámil povinnost uhradit penále v celkové výši 180 593 Kč. Důvodem doměření byla skutečnost, že žalobkyně podle správce daně neprokázala přijetí zdanitelných plnění (kontrola a balení plastových výlisků, povrchové úpravy kovů, pomocné zahradnické práce, svařování svařenců a natěračské práce) od deklarovaného dodavatele ART DEVELOPMENT s.r.o., ani od jiné osoby v postavení plátce daně. Správce daně rovněž vyjádřil pochybnosti o předmětu a skutečném rozsahu plnění. Proti těmto dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 11. 2024, č. j. 34933/24/530022441713288, zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. [2] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Krajský soud se ztotožnil se závěrem daňových orgánů, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran prokázání faktického přijetí plnění od deklarovaného dodavatele. Krajský soud zdůraznil, že žalobkyní předložené důkazní prostředky (smlouvy, faktury, soupisy prací) byly formální povahy, vykazovaly značnou míru obecnosti a místy byly v rozporu s ostatními zjištěními i výpověďmi odběratelů. Krajský soud dále konstatoval, že deklarovaný dodavatel, ART DEVELOPMENT s.r.o., vykazoval znaky tzv. prázdné schránky bez personálního a technického zázemí a že výpověď jednatele tohoto dodavatele, p. Miroslava Klejny, nebyla způsobilá pochybnosti správce daně rozptýlit. Krajský soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala skutečný soulad mezi deklarovaným a faktickým průběhem plnění a nezajistila si dostatečnou „auditní stopu“. Současně uvedl, že pouhé opakování odvolacích námitek v žalobě nemůže samo o sobě vést k úspěchu, pokud se s nimi žalovaný již řádně vypořádal. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [4] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že krajský soud i daňové orgány dospěly k nesprávnému závěru o neprokázání faktického uskutečnění sporných plnění. Má za to, že přijetí plnění od společnosti ART DEVELOPMENT s.r.o. doložila vyčerpávajícím, až nadstandardním způsobem (smlouvy, podrobné zjišťovací protokoly, soupisy prací, faktury vydané i přijaté a doklady o úhradě). Podle stěžovatelky jsou tyto podklady pro prokázání nároku na odpočet daně plně dostačující a jiné důkazní prostředky (např. videozáznamy plnění) již nejsou prakticky myslitelné. [5] Dále stěžovatelka nesouhlasí s hodnocením svědecké výpovědi jednatele dodavatele i se závěry o charakteru tohoto dodavatele. Zdůrazňuje, že svědek dodání plnění potvrdil a jeho snížená schopnost vybavit si detaily po několika letech je logická. Odmítá, že by dodavatel byl „prázdnou schránkou“, neboť společnost je aktivní, komunikuje a její jednatel je plně kontaktní. Stěžovatelka namítá, že jí nemůže jít k tíži, jakým způsobem si dodavatel vede účetnictví či zda plní své daňové povinnosti; takový přístup považuje za účelový a šikanózní. [6] Podle stěžovatelky postupoval správce daně s předem stanoveným cílem vybrat daň u ní, protože ji nevybral u dodavatele, čímž dochází k nepřípustnému dvojímu zdanění. Správce daně údajně nehodlal uznat žádné důkazy a průběh kontroly tomuto záměru podřídil. Stěžovatelka zdůrazňuje bezproblémovou spolupráci s dodavatelem ART DEVELOPMENT s.r.o., u něhož neměla důvod k jakémukoli podezření z nezákonného jednání. [7] Konečně stěžovatelka vytýká krajskému soudu, že se s její argumentací nevypořádal dostatečně a pouze převzal tendenční postup správce daně. Krajský soud na její námitky reagoval pouze lakonicky, s paušálním poukazem na existenci důkazního břemene, aniž by upřesnil, jaké další důkazy měly být k prokázání nároku ještě předloženy. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že kasační námitky korespondují s uplatněnými odvolacími i žalobními důvody, přičemž stěžovatelka nijak nereflektuje posouzení věci krajským soudem a pouze s ním vyjadřuje subjektivní nesouhlas. Žalovaný se plně ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozsudku. K listinným důkazům žalovaný uvádí, že formálně předložené doklady (rámcové smlouvy, pokladní doklady, soupisy prací) byly obecné a nevypovídající o skutečném provedení plnění. Zjišťovací protokoly a soupisy provedených prací označil za informačně bezcenné, neboť představují pouze přepis obsahu faktur vystavených stěžovatelkou pro koncové odběratele a u natěračských či zahradnických prací z nich nelze dovodit žádný mechanismus výpočtu ceny. Podle žalovaného tyto dokumenty představují pouze formalistickou imitaci auditní stopy, která má jen chabě připomínat reálnou dokumentaci. Žalovaný rovněž připomněl konkrétní rozpory u zakázek pro odběratele KRÁLOVOPOLSKÁ STEEL, s.r.o., kde jsou soupisy prací stěžovatelky v přímém rozporu s důkazy předloženými tímto odběratelem. [9] Stran osoby dodavatele žalovaný zopakoval, že ART DEVELOPMENT s.r.o. vykazuje znaky prázdné schránky bez zaměstnanců a zázemí. Jednatele dodavatele považuje žalovaný za krajně nevěrohodného svědka, jehož výpověď byla nekonkrétní a neosvětlila skutečný rozsah ani předmět plnění. Skutečnost, že se svědek dostavil k výslechu, neznamená, že jde o klasicky fungující společnost. Nestandardní hotovostní platby v řádu statisíců korun byly dodavatelem vysvětlovány pouze účelovým obcházením exekucí, což věrohodnost transakcí dále snižuje. Žalovaný zdůraznil, že stěžovatelce neklade k tíži nekontaktnost dodavatele, nýbrž skutečnost, že se stěžovatelka sama přivedla do důkazní nouze, když si nezajistila kvalitní podklady. To potvrdilo i šetření u odběratelů, z nichž žádný si nebyl vědom, že by se na plněních podílel kdokoli jiný než stěžovatelka a její zaměstnanci. K námitce dvojího zdanění žalovaný uvedl, že je nedůvodná, neboť dodavatel daň z těchto plnění nikdy neuhradil. Podle žalovaného napadený rozsudek netrpí ani vadou nepřezkoumatelnosti. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Úvodem Nejvyšší správní soud uvádí, že kasační argumentace v podstatné míře opakuje argumenty uvedené již v rámci řízení u krajského soudu. K tomu je třeba zdůraznit, že kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Kasační přezkum je možný jen v rozsahu, v jakém k tomu stěžovatel svou formulací kasačních námitek vytvoří prostor. Řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem nemůže být „jakýmsi druhým pokusem ještě jednou a z pohledu stěžovatele lépe uvážit o tomtéž“ (rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2019, č. j. 1 Afs 44/201941). Stěžovatel tak musí v kasační stížnosti reagovat na argumentaci krajského soudu a uvádět, z jakých důvodů jsou jeho závěry nesprávné. Pokud pouze opakuje žalobní námitky, aniž by jakkoliv reflektoval argumentaci krajského soudu, tak za předpokladu, že uvedené námitky krajský soud vypořádal a nelze v jejich opakování spatřovat setrvání na dříve vznesené argumentaci, která je nadále schopná obstát proti závěrům krajského soudu, nejsou takové námitky přípustné (usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/200977, č. 2103/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 6. 2016, č. j. 1 As 271/201536). [13] Stěžovatelka v rozsáhlých pasážích kasační stížnosti pouze doslovně přebírá žalobní argumentaci. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že v posuzované věci je z výše uvedeného většina uplatněných kasačních námitek nepřípustná. Jestliže stěžovatelka opakuje argumentaci, že prokázala přijetí sporných plnění vyčerpávajícím, až nadstandardním způsobem, zejména smlouvami, zjišťovacími protokoly,