7 Afs 84/2025 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 84/2025- 30 - text  7 Afs 84/2025 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: Železárny  Annahütte, spol. s r.o., se sídlem Dolní 3137/100, Prostějov, zastoupen Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Koliště 259/55, Brno, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 3. 2025, č. j. 65 Af 21/202367, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 20. 6. 2023, č. j. 165686/2023900000314, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 19. 1. 2023, č. j. 108142/202358000011, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně. II. [2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, který ji zamítl rozsudkem ze dne 4. 3. 2025, č. j. 65 Af 21/202367. [3] Vzhledem k tomu, že žalobcem nebyl zjištěný skutkový stav rozporován, vycházel krajský soud ze skutkového stavu zjištěného správními orgány, přičemž dospěl k závěru, že činnost žalobce nepodléhá osvobození podle § 8 odst. 2 písm. e) zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSVR“), neboť se nejedná o metalurgický proces ve smyslu § 2 odst. 1 písm. f) ZSVR, jelikož jej nelze podřadit pod oddíl 24 klasifikace CZNACE. Krajský soud zdůraznil, že podstatou výrobních procesů spadajících pod oddíl 24 je práce s prvosurovinami, tedy základní výroba. Jak však sám žalobce v jím učiněném popisu technologického postupu uvedl a jak uvedli i znalci v popisu výrobního procesu, žalobce provádí zpracování drátu. Žalobce drát z oceli nevyrábí, nýbrž z již vyrobeného (nakoupeného) drátu zjednodušeně řečeno vyrábí jiný drát, což je výslovně z třídy 24.34 vyloučeno. Krajský soud tak souhlasil s žalovaným v tom, že činnost žalobce nespadá do třídy 24.34 klasifikace NACE (ostatní skupiny oddílu 24 pojmově nepřicházejí v úvahu), a dále i s tím, že činnost žalobce lze zařadit do oddílu 25 Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě strojů a zařízení, skupiny 25.9. Podle krajského soudu žalovaný tedy nevycházel jen z gramatického výkladu, ale zohlednil zcela správně i systematiku klasifikace NACE. Žalobce totiž neprovádí základní výrobu, nevyrábí drát, ale zpracovává již vyrobený dodaný drát, který dále upravuje. V případě jeho výrobního procesu tak jde o výrobek z již vyrobeného drátu. [4] K námitce týkající se zásahu do legitimního očekávání žalobce a porušení ustálené správní praxe krajský soud uvedl, že zásada legitimního očekávání účastníka správního řízení nemá absolutní hodnotu a je např. omezena jinými zásadami, jež je v rámci správního řízení správní orgán povinen respektovat. Jednou z těchto zásad je také zásada zákonnosti, proto legitimní očekávání může založit jen taková správní praxe, která je souladná se zákonem. Žalobce sice při nezměněném skutkovém a právním stavu evidentně očekával, že mu bude osvobození od daně přiznáno i tentokrát, nicméně nárok na osvobození žalobce od daně by nebyl souladný s § 2 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 8 odst. 2 písm. e) ZSVR, přičemž dřívější rozhodnutí byla nezákonná. Nezákonná praxe pak nemůže založit legitimní očekávání daňového subjektu v tom smyslu, že bude i nadále dodržována. Žalovaný přitom odklon od své dřívější (nezákonné) správní praxe žalobci řádně vysvětlil na str. 10 svého rozhodnutí. III. [5] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [6] Podle stěžovatele krajský soud nesprávně vyložil zákonnou definici metalurgických procesů podle § 2 odst. 1 písm. f) ZSVR. Tato definice neomezuje pojem metalurgických procesů pouze na zpracování rud a koncentrátů, ale výslovně zahrnuje i výrobu kovů uvedenou v klasifikaci ekonomických činností NACE pod kódem C 24. Z toho vyplývá, že postačuje, pokud zkoumaná činnost spadá pod tuto klasifikaci. Odborné osoby z oblasti metalurgie přitom jednoznačně konstatovaly a vyplývá to z obsahu jejich zkoumání a závěrů, že výrobní proces stěžovatele má právě takové charakteristiky, jako proces odpovídající kategorii NACE 24.34. Odborné osoby k danému dospěly na základě osobního zhlédnutí předmětných výrobních procesů a s tím, že žádná jiná kategorie NACE nemůže těmto procesům odpovídat i s ohledem na výrobek z procesu vzešlý. [7] Stěžovatel nesouhlasil s konstatováním krajského soudu, že hmotnost uhlíku obsažená v určitém drátě je irelevantní. Stěžovatel zdůraznil, že mj. tento parametr je jedním z charakteristických znaků toho kterého výrobku PRODCOM, který poté odpovídá konkrétní kategorii NACE. Sdělení krajského soudu, že taková vlastnost výrobku je irelevantní, tudíž popírá obě provázané nomenklatury. Stejně tak je nesprávný závěr krajského soudu, podle kterého podstatným zůstává, že stěžovatel nevyrábí samotný drát z ocelové tyče, kterážto činnost jedině by mohla být pod podtřídu 24.34 zařazena. Podle stěžovatele je každému odborníkovi na metalurgii známo, že ocelový drát svinutý ve svitku je fakticky ocelovou tyčí, která je ve svitku přechovávána z důvodů jednodušší manipulovatelnosti. Stěžovatel tedy nezpracovává hotový výrobek, nýbrž polotovar ve formě tyčí navinutých ve svitcích určený k výrobě tažením za studena. Právě pro uvedené skutečnosti stěžovatel namítal, že se jedná o posouzení odborné, které nemůže od stolu učinit osoba metalurgie neznalá. [8] Podle stěžovatele tak skutková podstata nemá oporu ve spisech a s těmito je v rozporu, jelikož odborné osoby z oblasti metalurgie výrobek stěžovatele i výrobní proces jasně co do jeho faktické charakteristiky posoudily tak, že tento nemůže svojí charakteristikou odpovídat jiné činnosti než té, která je definována pod klasifikací NACE 24. V tomto směru poté ze strany krajského soudu došlo i k nesprávnému posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení řešené. Současně pro rozpor rozhodnutí soudu se zjevnými znaleckými závěry, se kterými se krajský soud dostatečně nevypořádal, je stěžovatel přesvědčen i o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, jelikož nosné důvody napadeného rozhodnutí považuje za sofistikované odůvodňování nespravedlnosti, když jsou ignorovány faktické odborné závěry odvětví metalurgie. [9] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel toliko opakuje argumentaci uvedenou v žalobě, která byla krajským soudem přesvědčivě vyvrácena. Žalovaný nesouhlasil s námitkou stěžovatele, že by krajský soud nesprávně vyložil zákonnou definici metalurgických procesů podle § 2 odst. 1 písm. f) ZSVR. Krajský soud se podrobně zabýval oddílem 24 klasifikace NACE a jasně a srozumitelně vysvětlil, proč činnosti prováděné stěžovatelem do této kategorie nespadají. Krajský soud rovněž přesvědčivě vysvětlil, proč se v případě podřazení činnosti pod konkrétní kategorii této klasifikace jedná o otázku právní. Skutečnost, že stěžovatel považuje za nespravedlivé, že tuto právní otázku nemůže zhodnotit znalec, ale pouze žalovaný nebo soud, na tom nemůže nic změnit. Přesvědčení stěžovatele, že jeho výrobní proces mohou kvalifikovaně shlédnout a posoudit pouze znalci jako odborníci v oblasti metalurgie, je tak zcela nesprávné. Není ani pravdou, že by výrobní proces stěžovatele nebylo možno zařadit pod jinou kategorii klasifikace NACE. Krajský soud ve shodě s žalovaným došel k závěru, že výrobní činnosti stěžovatele, u nichž se domáhal osvobození od daně z elektřiny, je možné zařadit do oddílu 25, skupiny 25.9 klasifikace NACE. Stěžovatel opakovaně své názory opírá o klasifikaci PRODCOM. I s touto námitkou se krajský soud vypořádal, kdy tuto klasifikaci pro posouzení věci odmítl s tím, že ZSVR odkazuje toliko na klasifikaci NACE a tudíž je pouze tato rozhodná pro zařazení činností způsobilých k osvobození. Přestože stěžovatel označuje argumentaci krajského soudu i žalovaného za absurdní, sám v odůvodnění své kasační stížnosti přichází se zcela absurdním argumentem, kdy uvádí, že „ocelový drát svinutý ve svitku je fakticky ocelovou tyčí, která je ve svitku přechovávána z důvodu jednodušší manipulovatelnosti“. Přitom stěžovatel nikdy dříve netvrdil, že by polotovar, ze kterého vyrábí své výrobky, měl být ocelovou tyčí. Jak stěžovatel, tak také znalci ve svých znaleckých posudcích, vždy hovoří o „hladkém za tepla válcovaném drátu“, který je vstupním materiálem stěžovatele. Po celou dobu řízení jak před žalovaným, tak před krajským soudem, stěžo