7 Azs 167/2025 – Nejvyšší správní soud

7 Azs 167/2025- 65 - text  7 Azs 167/2025 - 68 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: R. A. R. O., zastoupen Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 50, Sušice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, č. j. 20 Az 22/202462, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 9. 2025, č. j. 20 Az 22/202479, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, č. j. 20 Az 22/202462, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 9. 2025, č. j. 20 Az 22/202479, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před městským soudem [1] Rozhodnutím ze dne 2. 7. 2024, č. j. OAM435/ZAZA11P092024, žalovaný zastavil řízení o opakované žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, z důvodu nepřípustnosti žádosti podle § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. Tvrzení žalobce označil za nevěrohodné a neshledal žádné nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, které by odůvodňovaly opětovné věcné projednání žádosti. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou městský soud rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Opravným usnesením označeným v záhlaví městský soud nahradil odlišným textem část odůvodnění rozsudku týkající se závěrečného shrnutí a otázky nákladů řízení. [3] Městský soud v napadeném rozsudku konstatoval, že žalovaný pochybil, pokud si k návrhu žalobce neopatřil knihu Jesucristo el Gran Psicólogo, jejímž autorem měl být žalobcův otec. Dodal však, že proti nezohlednění a nepřeložení knihy se žalobce měl bránit v rámci správní žaloby proti rozhodnutí o jeho první žádosti o mezinárodní ochranu. Uvedenou výhradou se proto městský soud nezabýval a nevyhověl ani důkaznímu návrhu žalobce na provedení překladu knihy v řízení před soudem. [4] Městský soud zároveň shledal, že žalovaný nevycházel z dostatečně aktuálních informací o zemi původu, které by reflektovaly specifickou situaci v souvislosti s prezidentskými volbami v červenci 2024. Aby dostál požadavku na úplné a ex nunc posouzení skutkové i právní stránky věci [čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále „procedurální směrnice“) a § 32 odst. 9 zákona o azylu], doplnil nové důkazy o situaci ve Venezuele. Na základě takto doplněných podkladů městský soud shledal, že se po volbách ve Venezuele nezměnila politická situace natolik, aby odůvodnila udělení mezinárodní ochrany žalobci. Dále uvedl, že azylový příběh žalobce působí v celkovém hodnocení nevěrohodně. Za nevěrohodné poté označil i tvrzení žalobce, že na něj byl ve Venezuele vydán zatykač z důvodu propagace a prodeje knihy, jejímž autorem byl jeho otec, neboť žalobce s propagací a prodejem této knihy přestal již v září 2021. Muselo by se jednat o velkou shodu náhod, pokud by se žalobce o vydaném zatykači dozvěděl právě dva týdny před podáním opakované žádosti. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, v níž navrhl, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [6] Stěžovatel namítá, že městský soud měl napadené rozhodnutí zrušit, jestliže shledal, že žalovaný nevycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Městský soud postupoval nesprávně, pokud provedl úplný a ex nunc přezkum napadeného rozhodnutí a tímto způsobem zhojil jeho vady. Kdyby městský soud rozhodnutí zrušil, žalovaný by musel přihlédnout k novým skutečnostem a žádost stěžovatele by mohla být projednána meritorně. Daným postupem tak městský soud připravil stěžovatele o řadu procesních práv. Dle názoru stěžovatele městský soud nesprávně vyhodnotil situaci v zemi jeho původu. Po eskalaci v období prezidentských voleb se situace nestabilizovala, pouze – kvůli brutální odpovědi venezuelského režimu – ustaly protesty. V zemi nadále panuje atmosféra strachu, dochází k zatýkání skutečné i domnělé opozice a porušování lidských práv. Situace v zemi tedy pro stěžovatele představuje relevantní hrozbu. [7] Stěžovatel dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku stran posouzení svého azylového příběhu. Městský soud se na jednu stranu odmítl azylovým příběhem blíže zabývat, na druhou stranu konstatoval, že příběh je nevěrohodný. Městský soud v napadeném rozsudku zaměňuje ženský a mužský rod, text nasvědčuje tomu, že byl převzat z jiného rozhodnutí a že se nejedná o autentický přezkum stěžovatelovy situace. Skutečnost, že se stěžovatel dozvěděl o zatykači na svou osobu až na jaře 2024, nezakládá nevěrohodnost jeho výpovědi. Nelze dovozovat, že stěžovateli nic nehrozí v zemi jeho původu, jestliže není v České republice aktivní v protirežimní činnosti a s prodejem knih přestal v době, kdy Venezuelu opustil. Stěžovatel odkazuje na jiné rozsudky Nejvyššího správního soudu, v nichž kasační soud rozhodoval o žádosti o mezinárodní ochranu příbuzných stěžovatelů, kteří propagovali jinou knihu jeho otce, a v nichž Nejvyšší správní soud konstatoval, že kniha měla být žalovaným přeložena. Stěžovatel dále poukazuje na některé závěry městského soudu, které jsou podle něj neúplné či zcela absurdní. Pokud žalovaný překlad knihy nepořídil, nemohl relevantně posoudit věrohodnost azylového příběhu stěžovatele. O to víc se pak jeví absurdní závěr, že stěžovateli v zemi původu nehrozí nebezpečí, když s propagací knihy přestal, čímž orgány veřejné moci dosáhly svého cíle. Soud tímto tvrzením mimoděk uznává, že stěžovatel v zemi původu protirežimní činnost vyvíjel, avšak dodává, že mu ani tak nyní nehrozí při návratu žádné nebezpečí. Městský soud pominul, že nebezpečí může osobě hrozit nejen s ohledem na její skutečnou činnost a záměry, ale i s ohledem na to, jak ji vnímá vládní režim. Soud se zabýval pouze dílčími aspekty azylového příběhu a učinil nepodložené závěry. Zejména opomněl skutečnost, že stěžovatel je synem autora několika protirežimních publikací, který se skrývá ve venezuelském pohraničí. [8] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za zákonné a ztotožňuje se také s napadeným rozsudkem. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou, případně aby ji zamítl. [9] Stěžovatel následně doplnil kasační stížnost o argumentaci týkající se intervence USA ve Venezuele. Vzhledem k mimořádnému stavu se stěžovatel nemůže vrátit do země původu bez toho, aby nebyl vystaven újmě, která spočívá v ohrožení života či vystavení mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Důsledky nové mezinárodní situace ve Venezuele by měly vést ke zrušení napadeného rozsudku městského soudu. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě, proto je nutné se zabývat její přijatelností. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), totiž platí, že rozhodovalli před krajským (městským) soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Podstatný přesah má podobu rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to 1) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo 2) v případě zásadního pochybení krajského (městského) soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS; či ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 11). [11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je přijatelná, neboť se městský soud dopustil zásadního pochybení spočívajícího v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. V tomto směru je kasační stížnost též důvodná. [12] Nejvyšší správní soud ve své ustálené judikatuře zdůrazňuje, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů či pro nesrozumitelnost musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat rozhodnutí kvůli tomu, že v něm objektivně nelze zjistit samotný obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/200676, č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztahovat jej automaticky i na situace, kdy se správní orgány, potažmo soudy dopustí dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumi