8 Afs 105/2025 – Nejvyšší správní soud

8 Afs 105/2025- 44 - text  8 Afs 105/2025-49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Ondřeje Bartoše (soudce zpravodaj) a Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Vodohospodářská zařízení Šumperk, a. s., se sídlem Jílová 2769/6, Šumperk, zast. Mgr. Ing. Martinem Lukášem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 21. 7. 2023, č. j. MZP/2023/330/490, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2025, č. j. 9 A 122/2023-55, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci šlo o to, zda žalovaný oprávněně nevyplatil část dotace na projekt žalobkyně s názvem „Sušárna čistírenských kalů na ČOV Šumperk“ v rozsahu 5 % (854 433,60 Kč). Žalobkyně u nadlimitní veřejné zakázky souběžně s provedením změny zadávacích podmínek neodeslala ke zveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek (dále jen „VVZ“) ani v Dodatku k Úřednímu věstníku Evropské unie (dále jen „TED“) oznámení o prodloužení lhůty pro podání nabídek; učinila tak až po uplynutí lhůty k podání nabídek. Tím jednala v rozporu s § 99 odst. 1 ZZVZ a porušila zásady transparentnosti a rovného zacházení a zákazu diskriminace (§ 6 odst. 1, 2 zákona č. 138/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek – dále jen „ZZVZ“). Žalovaný rozhodl o nevyplacení části dotace (finanční opravě) podle § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). S ohledem na obsah kasační argumentace se však Nejvyšší správní soud správností závěrů městského soudu zabýval pouze omezeně a primárně se zabýval přezkoumatelností jeho závěrů. [2] Rozhodnutí ministra životního prostředí o námitkách žalobkyně proti opatření o nevyplacení (finanční opravě) části dotace napadla žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze. Ten ji napadeným rozsudkem zamítl. [3] Městský soud vyšel ze zjištění, že v oznámení o zahájení veřejné zakázky, odeslaném do VVZ a TED dne 8. 6. 2021, a v zadávací dokumentaci uveřejněné na profilu zadavatele, žalobkyně stanovila lhůtu pro podání nabídek na 21. 7. 2021 do 10:00 hod. Tuto lhůtu opakovaně postupně prodloužila až do 12. 8. 2021 do 13:00 hod. Informace o jednotlivých prodlouženích lhůty pro podání nabídek byla ve všech případech zjevná pouze z profilu zadavatele. Žalobkyně odeslala opravné formuláře do VVZ a TED až 29. 10. 2021. Dne 14. 2. 2022 uzavřela žalobkyně kupní smlouvu s vybraným dodavatelem. [4] Městský soud identifikoval jako základní spornou právní otázku to, zda byla žalobkyně povinna zveřejnit opravné formuláře před uplynutím lhůty k podávání nabídek, a pokud tak neučinila, zda to mohlo mít vliv na okruh potenciálních dodavatelů. Městský soud dovodil, že podle § 99 odst. 1 ZZVZ musí být změny zadávací dokumentace uveřejněny nebo oznámeny dodavatelům stejným způsobem jako zadávací podmínka, která byla změněna či doplněna. Podle § 212 odst. 1 ZZVZ je zadavatel povinen použít formuláře podle přímo použitelného předpisu EU nebo formuláře podle prováděcího předpisu. V případě nadlimitní veřejné zakázky odešle zadavatel podle § 212 odst. 3 písm. b) ZZVZ formulář elektronicky do VVZ a TED. Městský soud shledal, že povinnost učinit tak před uplynutím lhůty pro podání nabídek je zjevná, neboť právě prostřednictvím těchto věstníků možní dodavatelé veřejné zakázky vyhledávají. Informovat je o veřejné zakázce až po uplynutí lhůty pro podání nabídek označil městský soud za rozporné s pravidly elementární logiky. [5] Městský soud dále připomněl, že v posuzovaném případě žalobkyně nejen že neodeslala změnové formuláře k uveřejnění před koncem původních lhůt pro podání nabídek, ale neučinila tak dokonce ani v průběhu lhůt prodloužených. Pokud by kterýkoli potenciální dodavatel nahlédl do VVZ nebo TED po 21. 7. 2021, resp. krátce před tímto datem (které bylo původní lhůtou pro podávání nabídek), již by nabídku nepodával, neboť by se mylně domníval, že lhůta pro podávání nabídek již uplynula, resp. brzy uplyne. Zveřejňování změn po uplynutí lhůty pro podávání nabídek je z hlediska naplnění zásady transparentnosti bez významu. Potenciální dodavatelé primárně nesledují profily jednotlivých zadavatelů, nýbrž vhodné zakázky vyhledávají právě prostřednictvím k tomu určených věstníků. Proto nebylo možné vyloučit, že by včasné uveřejnění informace o prodloužení lhůty ve VVZ a TED mohlo mít vliv na rozhodnutí dalších možných dodavatelů se o zakázku ucházet. Městský soud se proto ztotožnil s výkladem žalovaného podepřeným důvodovou zprávu k ZZVZ. Sám dále doplnil odkaz na komentářovou literaturu a na periodikum Veřejné zakázky č. 6/2022, které totožné pochybení hodnotí jako nikoli formální, ale s potenciálním vlivem na účast dodavatelů v zadávacím řízení, a dále se odkázal také na rozsudek NSS ze dne 7. 7. 2023, č. j. 10 Afs 271/2021-36, Česká Skalice. [6] Městský soud se dále zabýval otázkou, zda uvedené porušení ZZVZ mohlo mít finanční dopad a zda tak vůbec bylo možné uložit finanční opravu. Finanční dopad označil za myslitelný, neboť potenciální dodavatelé, kteří se třeba kvůli mylné informaci o lhůtě pro podávání nabídek rozhodli o zakázku se neucházet, bývali mohli přijít s výhodnější nabídkou. Dále se městský soud zabýval tím, zda je výše uložené finanční opravy přiměřená porušení povinnosti žalobkyní. Dospěl k závěru, že ano, neboť neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly uložení finanční opravy nižší než 5%. Poukázal na to, že finanční oprava již byla snížena z 10 % (což je korekce určená pro běžná pochybení) na 5 % s přihlédnutím k tomu, že prodloužení lhůty bylo zveřejněno jiným způsobem (na profilu zadavatele). II. Obsah kasační stížnosti a dalších podání účastníků [7] Rozsudek městského soudu napadá žalobkyně kasační stížností (dále jako „stěžovatelka“) s návrhem, aby NSS rozsudek městského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. [8] Zpochybňuje závěr městského soudu o tom, že povinnost odeslat opravný formulář do VVZ a TED před uplynutím lhůty pro podání nabídek je „zjevná“ a vyplývá z „elementární logiky“; podle ní jde nepřípustné dotváření práva. Ustanovení § 99, ani § 212 ZZVZ (ani jiné ustanovení zákona) žádnou konkrétní lhůtu nestanoví. Stěžovatelce nemůže být kladeno k tíži, že je právní norma vágní a neurčitá. Stěžovatelka nemohla porušit zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace ve smyslu § 6 odst. 1 a 2 ZZVZ. O prodloužení lhůty pro podání nabídek řádně informovala prostřednictvím profilu zadavatele. [9] Městský soud se nevypořádal s argumentem, že postup stěžovatelky neodpovídal porušení uvedenému pod č. 6 přílohy č. 2 Rozhodnutí Komise C (2019) 3452 ze dne 14. května 2019. Ani toto rozhodnutí totiž lhůtu pro uveřejnění nestanoví. Nesrovnalost č. 6 je označena jako „Neuveřejnění prodloužených lhůt pro podání nabídek nebo Neprodloužení lhůt pro podání nabídek“. Stěžovatelka se však ani jednoho z toho nedopustila. Informace o prodloužení lhůty stěžovatelka odeslala ke zveřejnění a byly zveřejněny v TED i VVZ. Stěžovatelka fakticky informaci o prodloužení lhůty zveřejnila na svém profilu zadavatele; nezveřejnění ve VVZ a TED tak bylo pouze formálním porušením. [10] Stěžovatelka namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Městský soud podle ní nezdůvodnil závěr, že nezveřejnění informace o prodloužení lhůty mohlo mít skutečný vliv na účast potenciálních dodavatelů v zadávacím řízení. Tento závěr nepodložil žádnými konkrétními daty, podklady či důkazy. Za nepřezkoumatelnou a spekulativní označila stěžovatelka dále úvahu městského soudu, že potenciální dodavatelé, kteří by se dozvěděli o veřejné zakázce po 21. 7. 2021, resp. krátce před tímto datem, by již nabídku nepodávali. Městský soud pominul, že žádný z dodavatelů nabídku nepodal v původním termínu, ale všichni až v prodloužené lhůtě; to závěr městského soudu vyvrací. [11] Městský soud se blíže nezabýval argumentací stěžovatelky k otázce, proč v tomto konkrétním případě nemohlo mít zveřejnění změny lhůty k podání nabídek ve VVZ a v TED po uplynutí konečné lhůty žádný (ani potenciální) finanční dopad. Spokojil se pouze s hypotézou „myslitelnosti“ finančního dopadu. Převzal v tomto směru abstraktní úvahu žalovaného, aniž by ji podrobil skutečnému přezkumu; také proto je jeho rozsudek nepřezkoumatelný. [12] Přestože městský soud přisvědčil námitce stěžovatelky, že žalovaný výslovně neuvedl, jaká hlediska vzal v potaz při posouzení přiměřenosti výše krácení dotace a jak zohlednil individuální okolnosti případu, neshledal rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným, naopak sám jeho odůvodnění nepřípustně domýšlel a dotvářel (zde stěžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. květ