8 Afs 164/2025 – Nejvyšší správní soud

8 Afs 164/2025- 40 - text  8 Afs 164/2025-45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše (soudce zpravodaj) a soudců Pavla Molka a Lenky Bursíkové v právní věci žalobkyně: CK Hungariatour s.r.o., se sídlem Harantova 1359/66, Písek, zast. JUDr. Helenou Novákovou, advokátkou se sídlem třída Míru 146, Český Krumlov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2024, č. j. 27777/24/5200-11431-713246, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 9. 2025, č. j. 65 Af 2/2024-30, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně je součástí holdingu, v němž figuruje jako dceřiná společnost mateřské společnosti Gornicky Group s. r. o. Finanční úřad pro Jihočeský kraj (dále „správce daně“) jí doměřil daň z příjmů právnických osob za roky 2018, 2019 a 2020 a uložil jí povinnost uhradit penále. Žalobkyně dle správce daně zejména neprokázala faktické uskutečnění manažerských služeb poskytovaných mateřskou společností. Z toho důvodu nesplnila základní podmínku pro uznání nákladu podle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů [2] Proti dodatečným platebním výměrům se žalobkyně odvolala. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí správce daně. [3] Žalobkyně rozhodnutí žalovaného napadla u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Žalobu, obdobně jako odvolání, stavěla převážně na dvou základních argumentech: trvala na tom, že v průběhu daňové kontroly unesla důkazní břemeno, a naopak že to byl správce daně, kdo nebyl schopen prokázat svá tvrzení. Krajský soud žalobu zamítl. Dospěl totiž k závěru, že správce daně své důkazní břemeno unesl, jelikož ve výzvě k prokázání skutečností ze dne 31. 10. 2022 (dále „výzva“) pochopitelným způsobem vyjádřil své pochybnosti, byť je nevyjádřil formálně správně. S odkazem na judikaturu NSS také krajský soud konstatoval, že není nutné trvat na formálně bezvadné výzvě, pokud byla žalobkyně fakticky seznámena se vzniklými pochybnostmi a dostala možnost je vyvrátit. Správce daně navíc jednoznačně formuloval své pochybnosti ve výsledku kontrolního zjištění i následné zprávě o daňové kontrole. Proto své důkazní břemeno unesl. K námitce nepřiměřeně vysokého důkazního standardu krajský soud uvedl, že je nedůvodná. To proto, že správce daně pouze požadoval bližší vysvětlení a prokázání obsahu a náplně jednotlivých činností, které souvisely s žalobkyní uplatněnými náklady. Nesporoval žalobkyní poukazované výhody spolupráce společností v holdingu. Dle jeho závěru však na danou věc neměly jakýkoliv vliv. Krajský soud se vypořádal i s dalšími námitkami. Ty však nejsou pro toto řízení podstatné. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti napadenému rozsudku kasační stížnost. Ta je, jak stěžovatelka přímo upozorňuje, z velké části doslovným zopakováním její žaloby. To odůvodňuje tím, že se krajský soud nevypořádal s námitkami dostatečně a neposkytl téměř žádné vlastní hodnocení. Shodně jako žaloba obsahuje i kasační stížnost dvě hlavní námitky. Stěžovatelka v rámci námitky unesení důkazního břemene zopakovala svoji žalobní argumentaci, ve které poukázala na výhody holdingu. Opětovně tvrdí také to, že správce daně nebere tyto výhody v potaz, a že není důvod pro důkladnou kontrolu poskytovaných služeb, pokud jde o plnění mezi osobami v rámci holdingu. Vysoký důkazní standard by byl logický v případě možného zkrácení daňové povinnosti. Nic takového však žalovaný netvrdí. Nad rámec své žalobní argumentace k této námitce uvedla, že disponovala dostatečným množstvím důkazů. Poukázala také na to, že účelem podnikání je dosažení zisku, nikoliv shromažďování listin pro účely daňového řízení. Neztotožňuje se ani se závěrem krajského soudu, že podstata holdingu není předmětem tohoto řízení. Tvrdí, že holdingová struktura předurčuje, jaké důkazy po ní může správce daně požadovat. Krajský soud dle stěžovatelky popírá jakékoliv poskytování služeb v rámci holdingu. To je však nelogické. Někdo totiž musel vést její účetnictví a mzdovou agendu. [5] V druhé části kasační stížnosti stěžovatelka vznesla námitku neunesení důkazního břemene správcem daně. V jejím úvodu opětovně opakuje svoji žalobní argumentaci. Konkrétně uvedla, že primární důkazní břemeno unesla, avšak správce daně důkazní břemeno neunesl, jelikož pochybnosti nikterak nedoložil. Dále také zopakovala otázky správce daně z výzvy, které považuje za absurdní. Opakování žalobní argumentace završila konstatováním, že správce daně nemohl důkazní břemeno unést, a to s ohledem na charakter poskytovaných služeb a personální propojení společností v holdingu. Nad rámec své žalobní argumentace k druhé námitce uvedla, že z výzvy vyplývá pouze soubor obecných otázek, nikoliv zjištěný rozpor či konkrétní skutečnosti vyvracející věrohodnost předložených důkazů. Dále tvrdí, že správci daně nestačí pochybnosti pouze tvrdit, ale musí je prokázat. Krajský soud citoval judikaturu NSS, která z uvedeného předpokladu vychází. Na danou věc ji však neaplikoval správně. Spokojil se totiž pouze s tím, že pochybnosti správce daně lze dovodit z kontextu výzvy a podrobnosti jsou blíže rozvedeny ve výsledku kontrolního zjištění a zprávě o daňové kontrole. Ve spise však žádné důkazy správce daně nejsou. [6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnost uvedl, že se krajský soud dostatečně vypořádal s žalobními námitkami stěžovatelky. Napadený rozsudek proto není nepřezkoumatelný. Se stěžovatelkou se ztotožnil v tom, že unesla své primární důkazní břemeno. Formální listinné podklady však neprokazují, že sporné náklady jsou daňově uznatelné. Správce daně proto po ní požadoval vysvětlení činností, které pro ni měla vykonávat její mateřská společnost. Neměl však povinnost vyvracet její tvrzení předložením protidůkazů. Správce daně unesl své důkazní břemeno tím, že vydal výzvu, ve které jsou uvedeny jeho pochybnosti. Stěžovatelka žádné důkazy požadované ve výzvě nepředložila a jeho pochybnosti nerozptýlila. Důkazní břemeno proto neunesla. Z napadeného rozsudku je zjevné, že krajský soud neshledal její námitky důvodnými. Proto není rozhodné, že v odůvodnění výslovně neuvedl, že své důkazní břemeno neunesla. Rozhodné není ani to, že sporné služby měly být poskytnuty v rámci holdingu. Stěžovatelka i tak musí být schopna prokázat faktické uskutečnění sporného plnění. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] Kasační stížnost není důvodná. III.A. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a přípustnost kasačních námitek [8] Stěžovatelka předně namítá, že se krajský soud nevypořádal s její žalobní argumentací. Proto ji zopakovala v kasační stížnosti. [9] Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána v případě takového rozhodnutí, v němž nebyly vypořádány všechny žalobní námitky; dále rozhodnutí, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč právní argumentaci účastníka řízení soud považoval za nedůvodnou a proč žalobní námitky považoval za liché, mylné či vyvrácené, rozhodnutí, z něhož není zřejmé, jak byla naplněna zákonná kritéria, případně by nepřezkoumatelnost rozhodnutí byla dána tehdy, pokud by z rozhodnutí nebylo zřejmé, které podklady byly vzaty v úvahu a proč (rozsudky NSS ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006-36, č. 1389/2007 Sb. NSS, ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 As 10/2005-298, č. 1119/2007 Sb. NSS, či ze dne 11. 8. 2004, č. j. 5 A 48/2001-47, č. 386/2004 Sb. NSS). Nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost je pak takové rozhodnutí, které postrádá základní zákonné náležitosti, či jehož výrok je v rozporu s odůvodněním. V neposlední řadě se může jednat o takové rozhodnutí, jehož závěry jsou v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními, nebo jehož odůvodnění je ve vztahu k výroku nejednoznačné (rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS). [10] Stěžovatelka v rámci námitky unesení důkazního břemene konkrétně zopakovala svoji žalobní argumentaci týkající se povahy holdingu (bod [4]). Krajský soud však její argumentaci neopomněl, byť se k ní vyjádřil pouze stručně. V bodě 44 napadeného rozsudku uvedl, že výhody holdingové struktury nezpochybňuje on ani žalovaný. Podstata holdingu však není předmětem tohoto řízení. Předmětem je pouze to, zda prokázala, že jí uplatňované náklady jsou skutečně daňově účinnými. Podstata holdingu, jeho fungování a jeho výhody nemělo na posouzení této otázky žádný vliv. Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžovatelce v tom, že se krajský soud mohl podrobněji vyjádřit k její argumentaci. Napadený rozsudek však není nepřezkoumatelný pouze z důvodu, že se krajský soud k námitce vyjádřil stručně. Nelze totiž pominout, že žalobní argumentace ohledně holdingu je pouze velmi obecná. Stěžovatelka tvrzené výhody holdi