6 Ads 19/2013 — Nejvyšší správní soud

51 A 27/2021- 28 - text  11 51 A 27/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: P.Ž. bytem zastoupeného advokátem Mgr. Jiřím Mulačem sídlem Riegrova 2668/6c, České Budějovice proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru sídlem Lannova třída 193/26, 370 01 České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 12. 3. 2021, č. j. ŘKŘ – 682/2021 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2021 č. j. ŘKŘ-682/2021 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 11 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých (dále jen „krajský soud“) dne 5. 5. 2021 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2021, č. j. ŘKŘ-682/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byl změněn výrok rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje pro ekonomiku (dále též „prvostupňový správní orgán“) ze dne 26. 4. 2016, č.j. KRPC-76305-59/ČJ-2013-0200VO, kterým nepřiznal žalobci podle § 102 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“) náhradu za ztrátu na služebním příjmu po dobu další neschopnosti ke službě od 5. 8. 2015 a ze dne 12. 7. 2016, č.j. KRPC-49655-12/ČJ-2016-0200VO, kterým prvostupňový správní orgán nepřiznal žalobci náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě podle § 103 odst. 1 zákona o služebním poměru a jednorázové odškodnění podle § 105 téhož zákona. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil výroky obou prvostupňových rozhodnutí, po věcné stránce však zůstaly výroky shodné. 2. Rozhodnutí žalovaného správního orgánu bylo vydáno poté, kdy Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. 7. 2020, č.j. 51 A 3/2020-37 zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2019, č.j. ŘKŘ-4914/2019 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud v uvedeném rozsudku vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2019, č.j. 1 As 346/2018-33, kterým zrušil předcházející rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2017, č.j. ŘKŘ-11101/2017 včetně předchozího rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byla žaloba proti označenému rozhodnutí zamítnuta. Krajský soud v předchozím zrušujícím rozsudku č.j. 51 A 3/2020-37 uvedl, že rozhodnutí žalovaného zcela postrádalo hodnocení opatřených důkazů a odůvodnění závěrů. Soud uvedl k doplněnému posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (dále jen „Institut“ nebo též „IPVZ“), že v něm nejsou jednoznačně vysloveny závěry, resp. závěry v tomto posudku vyslovené vykazují rozpory, které bylo třeba nejméně výslechem autorů posudku IPVZ a znalce MUDr. Vorla odstranit. Soud konkrétně popsal zjištěné rozpory a uvedl, že žalovaný nereagoval na tyto rozpory ani na upozornění žalobce na nedostatečně vypořádané závěry posudku a pouze mechanicky převzal závěry vyslovené v posudku IPVZ, přičemž na hodnocení tohoto důkazu rezignoval. Zavázal žalovaného posoudit sporné otázky, zaujmout jednoznačné závěry, které by byly vysloveny na základě úplné zdravotní dokumentace a zároveň soud vyslovil názor, že k objasnění věci by přispělo zadání nového revizního znaleckého posudku, který by postavil najisto odpovědi na žalovaným položené otázky ve vztahu k předmětu řízení. 3. Žalovaný správní orgán podal proti zrušujícímu rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích kasační stížnost. Nevyčkal rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o podané kasační stížnosti a v mezidobí vydal žalobou napadené rozhodnutí tak, jak je označeno v bodě I. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce správní žalobu. 4. Žalobce v prvé řadě namítl, že rozhodnutí je nesprávné z formálního hlediska, neboť výrok správní žalobou napadeného rozhodnutí neodpovídá ustanovení § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“). Žalobce upřesnil, že jde v pořadí již o třetí rozhodnutí žalovaného. Dále popsal proběhnuvší správní i soudní řízení a s odkazem na jejich rekapitulaci vyslovil svůj názor, že žalovaný vedl další řízení zcela tendenčně a předpojatě, neboť přehlížel důkazní návrhy, argumentaci žalobce i závazné právní názory správních soudů. Podle žalobce žalovaný jednostranně prosazuje závěry IPVZ. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevzal na zřetel závazné závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích dle rozsudku č.j. 51 A 3/2020-37, žalobce zastává názor, že postupoval dle své libovůle se zjevnou snahou doplnit odůvodnění odborných závěrů IPVZ, které zjevně předpojatě považoval a považuje za jedině správné. Provedl výslech člena znaleckého kolektivu IPVZ, nicméně výslech znalce MUDr. V., který zastává na projednávanou věc jiný odborný názor, nevyslechl pro nadbytečnost. Tím byla porušena rovnost stran a možnost spravedlivého vypořádání protichůdných odborných závěrů. 5. Žalovaný výslovně také zakázal žalobci účast MUDr. V. na výslechu člena znaleckého kolektivu IPVZ, což žalobce taktéž považuje za účelový a nepřípustný postup. Podle žalobce je rozhodnutí založeno na podstatných vadách řízení, kdy žalovaný rozhodoval na základě libovůle bez zřetele na závazný právní názor vyslovený správními soudy. V této souvislosti došlo k porušení procesních zásad, což zakládá důvodné pochybnosti o nestrannosti rozhodování žalovaného. Žalovaný přehlížel všechny důkazní návrhy žalobce. Tento postup vzbudil u žalobce podezření, že žalovaný záměrně přehlíží veškeré skutečnosti, které by mohly vyvracet jím předjímané selektivní řešení odborné otázky, neboť žalobce jako laik může jen stěží reagovat na názory soudního znalce, které uvedl při výslechu. V této souvislosti vznesl žalobce námitku, že v postupu žalovaného shledává prvky odepření spravedlivého procesu. Současně byly ve věci vyslechnuti pouze svědci vedoucí výcviku R.V. a policista, který žalobci úraz způsobil P.K., kdy výslech dalších účastníků rovněž žalovaný považoval za nadbytečný. 6. Žalobce žádal vyslechnutí zbylých nestranných účastníků výcviku, neboť by mohli vyjasnit rozpory a bližší okolnosti vzniku služebního úrazu. Žalobce celou dobu tvrdil, že provedený zákrok způsobil udávané zdravotní následky, kdy nešlo o tzv. odváděcí klíč, ale šlo o neodborný hmat. Porovnáním informací získaných z výpovědi žalobce a výslechu uvedených svědků, nelze jednoznačně uzavřít příčinu vzniku služebního úrazu. Proto měl žalovaný vyslechnout i další zbylé svědky. Otázka průběhu událostí při úrazu je pro posouzení věci zcela zásadní. Žalovaný k odborným závěrům vůbec nepřihlížel a závěry, ze kterých vycházel, nebyly ani řádně zkoumány a revidovány v rámci znaleckého posudku IPVZ. Tento Institut v podstatě nikdy nezkoumal vlastní úrazový děj, nevyšetřil žalobce a ani se nijak nevyjadřoval k soudně-lékařským závěrům MUDr. V. Podle žalobce znalecký posudek IPVZ i jeho doplněk byly ve svých závěrech nepřezkoumatelné. Tento postup byl v mnohém zopakován i v nově doplňovaném řízení, kdy žalovaný jednostranně požádal o doplnění závěrů IPVZ, a to formou výslechu jednoho znalce ze znaleckého kolektivu. Po celou dobu přitom zůstala obcházena otázka úrazového děje a jeho přímého posouzení. Podle žalobce tudíž není naplněna revizní funkce posudku, kdy byla poskytnuta pouze jednostranná možnost jednomu ze znalců se vyjádřit k dříve formulovaným otázkám. Žalobce současně upozornil na skutečnost, že celé řízení probíhá již skoro 8 let a problém žalobce je tudíž z toho důvodu velmi palčivý. Žalobce dále navrhl, aby nový revizní posudek zadal přímo správní soud. Navrhl, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Zrekapituloval předchozí průběh správního řízení. Dále uvedl, že zaslal žalobci žádost o poskytnutí souhlasu s vyžádáním zdravotní dokumentace, na kterou žalobce reagoval tak, že souhlas odmítl dát, resp. dal podmínku, že souhlas poskytne v případě, pokud bude zadán nový znalecký posudek u jiného znalce. 8. Žalovaný dále vysvětlil, že vypořádal krajským soudem vytýkanou vadu pod bodem 34 rozsudku a v novém řízení vyslechl zástupce znaleckého kolektivu, který odstranil tvrzené rozpory. Z toho důvodu nebyl zadáván nový znalecký posudek, neboť bylo zcela reálné, že revizní posudek mohl být svými závěry v rozporu se závěry uvedenými ve znaleckém posudku MUDr. V.. Revizní posudek žalovaný zadal právě proto, že existovaly dva různé závěry znaleckých posudků (lékařský posudek zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra a znalecký posudek MUDr. V.). Pořízený revizní posude