2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

63 A 26/2023- 53 - text  7 63 A 26/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: WIP Reklama spol. s r. o. IČO 00511099 sídlem Školní 2235/3, České Budějovice zastoupena JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem Tovačovského 3161, Kroměříž proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve Výzvě k odstranění nepovoleného reklamního zařízení ze dne 16. 5. 2023, č.j. KUJCK 61439/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Žalobou označenou výzvou žalovaného ze dne 16. 5. 2023, č.j. KUJCK 61439/2023, žalovaný vyzval žalobkyni k odstranění nepovoleného reklamního zařízení, a to 2 ks reklamních zařízení umístěných v ochranném pásmu silnice I/3, parc. č. 1155/1 v k.ú. České Budějovice 2, které dle žalovaného byly umístěny bez povolení silničního správního úřadu, tj. krajského úřadu, odboru silniční dopravy a hospodářství v Českých Budějovicích. K tomuto byla žalobkyni stanovena lhůta pěti pracovních dnů od doručení této výzvy. 2. Žalobkyně s uvedenou výzvou žalovaného nesouhlasí a s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí vydané ve věci sp. zn. 7 As 397/2018) ji označuje jako nepřiměřený a nezákonný zásah do svých práv a požaduje, aby soud tuto nezákonnost výrokem svého rozsudku určil. 3. Provoz daného reklamního zařízení žalobkyní se datuje již ke dni 15. 6. 1992, kdy bylo Stavebním úřadem města České Budějovice pod sp. zn. SÚ 3895/92-Šp vydáno rozhodnutí o umístění stavby – velkoplošného reklamního zařízení na pozemku Výstaviště České Budějovice a.s. Uvedený správní orgán pak dne 30. 6. 2008 vydal pod sp. zn. SU/7820/2008 Pe rozhodnutí o změně v užívání stavby pro reklamu, jímž prodloužil dobu trvání stavby pro reklamu a následně dne 28. 6. 2011 vydal pod sp. zn. SU/6016/2011 Di souhlas se změnou v užívání stavby, na základě kterého byla prodloužena doba trvání stavby pro reklamu po dobu platnosti nájemní smlouvy. Smlouva o pronájmu ploch uzavřená žalobkyní s Výstavištěm České Budějovice a.s. ze dne 8. 12. 2003 přitom byla uzavřena na dobu neurčitou. 4. Stavební úřad tak ve shora uvedeném řízení mj. na základě souhlasných stanovisek dotčených orgánů (ÚM – odboru dopravy a Služby dopravní policie ČR České Budějovice) dospěl k závěru, že stavba pro reklamu je v souladu se záměry územního plánování, s veřejnými zájmy a se zvláštními právními předpisy. Žalobkyně tak neměla důvod se domnívat, že je třeba další zvláštní povolení k umístění reklamního zařízení. Rozhodná právní úprava účinná v okamžiku povolení stavby – zákon č. 135/1961 Sb. – neobsahovala zvláštní úpravu vztahující se k reklamnímu zařízení. Nevyplývalo z ní, že umístění reklamního zařízení je činností, která by mohla ohrozit provoz na silnici, a která automaticky vyžaduje souhlas silničního správního orgánu. Žalobkyně se tak oprávněně domnívala, že takové povolení vyžadováno není. Na předmětné reklamní zařízení proto ve smyslu rozhodné právní úpravy nelze pohlížet jako na nepovolené. 5. Povinnost k odstranění nepovoleného reklamního zařízení dle zákona č. 13/1997 Sb., na níž napadená výzva odkazuje, na nynější věc vztáhnout nelze, neboť se týká pouze staveb pro reklamu zřízených a povolených na základě povolení silničního správního úřadu, nikoli staveb, které byly zřízeny před jeho účinností na základě dosavadních právních předpisů. Žádný právní předpis ani žádná přechodná ustanovení žalobkyni povinnost odstranit reklamní zařízení neukládají. I pokud by se však právní úprava obsažená v zákoně č. 13/1997 Sb. na projednávanou věc vztahovala, nebylo třeba povolení silničního správního úřadu, neboť dané zařízení se nachází v území souvisle zastavěném nebo určeném k souvislému zastavění ve smyslu zákona č. 186/2006 Sb. 6. Nepřiměřenost zásahu žalovaného tak spočívá v újmě žalobkyně, která svá práva nabyla v dobré víře a na základě legitimního očekávání, když umístila a provozovala reklamní zařízení v souladu s platnými veřejnoprávními povoleními. Zásah do vlastnického práva žalobkyně do jejího práva podnikat v daném případě převažuje nad veřejným zájmem, který v projednávané věci nebyl nijak narušen či ohrožen, když reklamní plochy jsou žalobkyní užívány dlouhodobě, nebylo u nich zjištěno žádné ohrožení jakéhokoliv veřejného zájmu, nenarušují ani neohrožují bezpečnost provozu a nepůsobí nijak rušivě či dominantně. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě na základě žalobkyní předestřené historie provozu dotčeného reklamního zařízení uvedl, že stavba reklamního zařízení nebyla povolena silničním správním úřadem (tehdy Okresním úřadem, odborem dopravy v Českých Budějovicích), ani doložením alespoň jeho souhlasu. Žalovaný přitom dále citoval přechodné ustanovení novely zákona č. 196/2012 Sb., o pozemních komunikacích, z něhož plyne, že ta reklamní zařízení provozovaná v silničním ochranném pásmu silnice I. třídy, která byla silničním správním úřadem povolena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, lze nadále provozovat za splnění podmínek uvedených v povolení do zániku tohoto povolení, nejdéle však 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Žalovaný dovodil, že vzhledem k nabytí účinnosti – od 1. 9. 2012, měla být do tohoto data všechna reklamní zařízení z ochranných pásem silnic I. třídy odstraněna jejich vlastníky. Nezáleží přitom na tom, zda byla povolena stavebním úřadem. 8. Žalovaný proto navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. III. Replika žalobkyně 9. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného poukázala na znění žalovaným citovaného přechodného ustanovení novely zákona č. 196/2012 Sb., o pozemních komunikacích, přičemž k tomu zdůraznila, že uvedená povinnost se váže pouze na ta reklamní zařízení, která byla silničním správním úřadem povolena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Nejedná se tedy o všechna reklamní zařízení, nýbrž pouze o ta, která byla povolena silničním správním úřadem. V případě žalobkyně však v době zahájení provozu zařízení nebylo toto povolení nezbytné a nejedná se tak o reklamní zařízení povolené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Dané ustanovení z tohoto důvodu nemůže být aplikováno na projednávanou věc. Žalobkyně dále uvedla, že povolení silničního správního úřadu nikdy neměla a k jeho zajištění nikdy nebyla správním orgánem ani vyzvána. 10. Závěrem repliky pak žalobkyně dále namítla promlčení výzvy žalovaného k odstranění reklamního zařízení, a to v obecné promlčecí lhůtě, která v dané věci počala běžet uplynutím pěti pracovních dnů po 1. 9. 2017. 11. Podáním ze dne 19. 8. 2023 žalobkyně na základě nahlédnutí do soudního spisu konstatovala, že v důsledku jejího pochybení obsaženého v žalobě soud vyžádal nesprávnou spisovou dokumentaci (sp. zn. SÚ 3896/92-Šp, sp. zn. SU/7820/2008 Pe a sp. zn. SU/6016/2011 Di). Z tohoto důvodu vyzvala soud, nechť opatří správnou dokumentaci vztahující se k předmětným reklamním zařízením – sp. zn. SÚ 3895/92-Šp, sp. zn. Su/7817/2008 Pe a sp. zn. SU/6015/2011 Di, a tou provede důkaz. IV. Právní hodnocení krajského soudu 12. V nynější věci je jako nezákonný zásah označena výzva žalovaného ze dne 16. 5. 2023, k odstranění reklamních zařízení. Tato výzva byla judikaturou správních soudů (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2016, č. j. 6 As 69/2016 - 39, rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2013, č. j. 3 A 52/2013 – 31 a ze dne 22. 7. 2014, č. j. 11 A 23/2014 – 24, či rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2015, č. j. 29 A 56/2015 – 120), opakovaně vymezena jako úkon podle části čtvrté správního řádu, proti kterému není přípustný řádný opravný prostředek, pročež je žalovatelná v režimu zásahové žaloby dle § 82 a násl. s. ř. s. 13. Z posledně uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že ten, „kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen ‚zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ 14. Současně dle § 87 odst. 1 s. ř. s. platí, že v případě tzv. deklaratorních zásahů soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. 15. Důvodnost žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, kterou žalobkyně požaduje určit nezákonnost zásahu, jenž již netrvá, je posuzována podle pěti kritérií, jak byly formulovány rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č.j. 2 Aps 1/2005 – 65, a posléze dotčeny novelizací provedenou zákonem č. 303/2011 Sb. Podle citovaného rozhodnutí je ochrana podle § 8