7 Afs 103/2008 — Nejvyšší správní soud

51 Ad 2/2023- 59 - text  8 51 Ad 2/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: X, narozený dne X sídlem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 4. 2023, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 12. 4. 2023, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 000 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Strakonice (dále jen „OSSZ“) ze dne 30. 11. 2022, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto, že žalobci nevznikl za rok 2021 přeplatek na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „přeplatek na pojistném“). 2. Žalobce podal na OSSZ dne 26. 4. 2022 jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) „Přehled o příjmech a výdajích“ za rok 2021, ke kterému doplnil „Čestné prohlášení“ o tom, že v roce 2021 vykonával vedlejší samostatnou výdělečnou činnost ve smyslu ustanovení § 9 odst. 6 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „ZDP“), neboť naplnil podmínky dle § 30 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen „ZSSP“), tj. měl nárok na rodičovský příspěvek, když celodenně a řádně pečoval o dítě, které je nejmladší v rodině (dcera žalobce E. M. Š.). Z vyúčtování záloh na důchodové pojištění za rok 2021 plyne, že žalobce uhradil na zálohách částku 30 748 Kč, kterou požadoval vrátit, neboť v roce 2021 vykonával vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, která nezakládala jeho účast na důchodovém pojištění. OSSZ ve vyúčtování přeplatek na pojistném žalobci nepřiznala a současně mu vyúčtovala doplatek pojistného ve výši 301 Kč. II. Shrnutí žaloby 3. Žalobce ve své žalobě nejprve rozsáhle popisuje průběh správního řízení. V bodech 7) a 8) části VI. žaloby odkazuje na jiná svá podání (odvolání a vyjádření ze dne 6. 9. 2022). Teprve v VI. části žaloby se žalobce dostává k vymezení žalobních bodů. 4. Žalobce předně namítá, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav věci, z čehož vyplývá nesprávné právní posouzení věci, spočívající v zodpovězení právní otázky, zda měl žalobce nárok na rodičovský příspěvek a lze na něho nahlížet jako na osobu, která v období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 vykonávala vedlejší činnost ve smyslu ustanovení § 9 odst. 6 písm. c) ZDP. 5. Správní orgány dle žalobce nerozlišovaly mezi nárokem na dávku a nárokem na výplatu dávky (odkázal na závěry v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2009, č. j. 7 Afs 103/2008-71, č. 2691/2012 Sb. NSS a v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2010, č. j. 2 Afs 31/2010-216). Žalobce je přesvědčen, že nárok na výplatu dávky rodičovského příspěvku vznikl jeho manželce, jemu oproti tomu vznikl nárok na rodičovský příspěvek, když po celý kalendářní měsíc v období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 osobně celodenně a řádně pečoval o dítě, které je nejmladší v rodině. Doplnil, že přiznání dávky rodičovského příspěvku jeho manželce neznamená pozbytí jeho nároku na rodičovský příspěvek. 6. Žalobce brojil proti tvrzení žalované, že nebyl prokázán skutkový stav, ze kterého lze dovodit, že žalobce byl OSVČ vykonávající vedlejší činnost. Namítl, že ve správním řízení bylo provedeno dostatečně důkazů, prokazujících, že splňoval hmotněprávní podmínky pro přiznání nároku na rodičovský příspěvek dle § 30 ZSSP. Odkázal na protokoly o výpovědích svědků a protokol o účastnickém výslechu. 7. Žalobce upozornil na nestandartní úřední postup správních orgánů. Nesouhlasil s tvrzením žalované, že nesplnil ohlašovací povinnost vůči správnímu orgánu, když neohlásil výkon vedlejší činnosti v roce 2021. Uvedl, že mu žalovaná uložila nesplnitelnou povinnost, když ho vyzvala k předložení rozhodnutí jiného správního orgánů za účelem prokázání svého nároku na rodičovský příspěvek, přitom právě v předmětném správním řízení mělo být dle žalobce rozhodnuto o takovém nároku. Žalovaná tímto přenesla důkazní břemeno na něho. 8. Z výše uvedeného žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované spolu s prvostupňovým rozhodnutím zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 9. Žalovaná navrhla projednávanou žalobu pro její nedůvodnost zamítnout. Ve svém vyjádření odkázala na obsah napadeného rozhodnutí. 10. Žalovaná k žalobním námitkám uvedla, že údaj o tvrzeném nároku na rodičovský příspěvek měl žalobce doložit, příp. prokázat, neboť údaje tvrzené žalobcem se liší od údajů, které si mohla obstarat v elektronické podobě způsobem umožňující dálkový přístup. Náhledem do registru rodičovského příspěvku Ministerstva práce a sociálních věcí nebyl zjištěn nárok žalobce na rodičovský příspěvek (srov. § 48d odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „ZOPSZ“)). Doplnila, že OSSZ provedla ve správním řízení všechny žalobcem tvrzené důkazy a následně je postoupila Úřadu práce České republiky – krajská pobočka České Budějovice (dále jen „úřad práce“) s žádostí o stanovisko, čímž plnila povinnost o doložení potřebných dokladů za žalobce. Povinnost doložit rozhodnutí jiného správního orgánu přitom žalobci ukládá zákon (srov. § 15 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, dále jen „ZOP“). Připomněla, že ustálená praxe napříč všemi OSSZ je jednotná a v obdobných případech je vždy vyžadováno doložení podkladů potvrzující nárok na rodičovský příspěvek. Žalovaná připomněla, že OSSZ nepřísluší rozhodovat o dávkách sociální podpory, kam patří rodičovský příspěvek, o těchto dávkách rozhodují krajské pobočky Úřadu práce České republiky. Žalovaná souhlasila s tím, že je nutné rozlišovat nárok na dávku a nárok na výplatu dávky, proto vyžadovala od úřadu práce stanovisko o tom, zda žalobce měl nárok na rodičovský příspěvek s odkazem na § 30 ZSSP. 11. Doplnila, že i přes nadbytečnost správní orgány provedly a hodnotily důkazy (výslechy svědků), přitom bylo zjištěno, že žalobce nedoložil takové důkazy, které by prokazovaly, že se o nejmladší dítě v rodině staral jako jediný či v převážné míře. Přitom nárok na rodičovský příspěvek má pouze jeden rodič – tento nárok byl přiznán manželce žalobce. Žalobcem odkazované závěry Nejvyššího správního soudu nelze aplikovat na daný případ, neboť v tamní věci péči zajišťoval jen otec, poté co manželka byla plně pracovně vytížena, přitom v předmětném řízení se žalobce a jeho manželka o dítě starali společně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2009, č. j. 7 Afs 103/2008-71, č. 2691/2012 Sb. NSS, který s ohledem na skutkové okolnosti neshledává přiléhavým). Připomněla, že pokud o dítě pečují oba rodiče stejnou měrou, náleží rodičovský příspěvek pouze jednomu rodiči (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2015, č. j. 9 Ads 278/2014-73). 12. K námitce ohledně ohlašovací povinnosti uvedla, že takovou povinnost OSSZ nestanovila, neboť pouze upozornila na zákonnou lhůtu uvedenou v ustanovení § 15 odst. 1 ZOP. IV. Replika žalobce 13. V replice ze dne 9. 8. 2023 žalobce doplnil, že pro účely rozhodování dle § 9 odst. 6 písm. c) ZDP musí OSSZ sama zkoumat obsah spisu, zabývat se tím, zda z obsahu spisu lze prokázat, zda žalobce měl nárok na rodičovský příspěvek. Upozornil, že krajské pobočky úřadu práce mohou pouze zahájit správní řízení, jehož předmětem bude přiznání/nepřiznání výplaty dávky státní sociální podpory (srov. § 66 odst. 1 ZSSP), nikoliv poskytnout žalobci příslušné potvrzení o nároku žalobce na rodičovský příspěvek, které OSSZ od žalobce požadovala. 14. Dodal, že žádná norma ani judikatura navíc nestanoví, že žalobce se musí o nejmladší dítě v rodině starat jako jediný rodič, či v převážné míře. Naopak zákon předpokládá, že se o dítě mohou starat oba rodiče (srov. § 30a ZSSP). 15. Připomněl, že předmětné správní řízení bylo zahájeno z úřední povinnost a platí tak zásada vyšetřovací. Správní orgány měly zjistit dostatečně skutkový stav věci podle zásady materiální pravdy, což neučinily a zcela opačně vyžadovaly od žalobce doložení dalších důkazů. Zdůraznil, že lhůtu dle § 15 odst. 1 ZOP splnil, když tomu nasvědčuje zahájené správní řízení. V. Právní hodnocení krajského soudu 16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez naří