6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

61 A 23/2023- 30 - text  8 61 A 23/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobkyně: J.M., narozena dne X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Josefem Kameníkem se sídlem Palackého 1299/25, 586 01 Jihlava proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. OZZL 33232/2023/jokl SS, čj. KUJCK 46168/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Jindřichův Hradec (dále jen „správní orgán prvního stupně“) shledal žalobkyni rozhodnutím ze dne 3. 2. 2023, sp. zn. OŽP/5922/23, čj. OŽP/8722/23/KM, vinnou ze spáchání přestupků dle § 27a odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Tohoto přestupku se dle správního orgánu prvního stupně dopustila žalobkyně z nedbalosti tím, že a) jako chovatelka chovala v době do 22. 11. 2021 psy plemene jorkširský teriér na adrese P. 152, 378 02 S. n. N., v počtu 53 kusů, zejména rozmnožovala psy v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sami nebo navzájem způsobovali utrpení [§ 4 odst. 1 písm. l) zákona na ochranu zvířat proti týrání] a tím, že 2) tyto psy chovala tak, že na ně dlouhodobě bezdůvodně působily nepřiměřené stresové vlivy biologické, fyzikální nebo chemické povahy [§ 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat proti týrání]. Za tento přestupek správní orgán prvního stupně uložil žalobkyni pokutu ve výši 48 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení v paušální výši 1 000 Kč. Ve věci rozhodoval opakovaně poté, co žalovaný jeho předchozí dvě rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zrušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 3. 2. 2023 ve vztahu k přestupku uvedenému pod bodem a) a v tomto rozsahu řízení zastavil. Ve vztahu k přestupku uvedenému pod bodem b) žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že žalobkyně „chovala v době do 22. 11. 2021 psy tak, že na ně dlouhodobě bezdůvodně působily nepřiměřené stresové vlivy ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat proti týrání („Za týrání se považuje, vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy.“) a tím se dopustila přestupku podle ustanovení § 27a odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat proti týrání. Porušení ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat proti týrání v tomto případě spočívalo v dlouhodobém výskytu vnitřních i vnějších parazitů (ušní svrab, giardie, kokcidie), onemocnění dutiny ústní a vysokou koncentrací zvířat v daném prostoru. Přestupek dle ustanovení § 27a odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat proti týrání byl spáchán z nedbalosti (§ 15 odst. 3 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů).“ Uloženou pokutu žalovaný snížil na 25 000 Kč. II. Shrnutí žaloby 3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 13. 6. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. 4. Žalobkyně uvedla, že trest byl v rámci správního řízení vymezen za období do 22. 11. 2021, tedy za dobu před vlastní hospitalizací žalobkyně v nemocnici z důvodu mozkové příhody. Závěry správního orgánu žalobkyně odmítá. Žalobkyně chovala psy v domě, kde sama bydlí, takže s nimi byla 24 hodin denně. Žalobkyně uvedla, že všichni psi byli do doby její hospitalizace v pořádku a v čistém, větraném prostředí, pravidelně několikrát za den venčení na zahradě. Dále podrobně popsala podmínky chovu (v jakém prostředí byli psi chováni) rozvedla též způsob, jakým způsobem pečovala o zdraví chovaných psů. 5. K mrtvým psům žalobkyně uvedla, že „byli pokousaní z toho důvodu, že hárající feny byly oddělené v ohrádce v patře, ale byly venčené, dole co zbyly fenky, ty nebyly ještě prohárané a psi se u toho, který ji nakryje, pokousali, to se stalo z 8.12. na 9.12.2021“. Někteří psi byli hubení nikoli z důvodu nedostatku potravy, ale proto, že v době hárání špatně nebo někteří vůbec nežrali. Žalobkyně připustila pouze zanedbání péče o zuby. Ušní svrab pravidelně léčila přípravkem Advocate, který nakaženým psům v případě potřeby aplikovala. Nádory mléčných žláz v době před rozhodným obdobím měla pouze jedna fena a ta byla sledována (doklad od veterinárního lékaře žalobkyně doložila). K zánětu mléčných žláz u ostatních fen došlo v době žalobkyniny hospitalizace či v útulku, kde jsou umístěné. Diagnózu luxace pately žalobkyně odmítla s tím, že podle ní žádný pes nekulhal. Fena operovaná v útulku měla pohmožděnou nohu při odběru. Ke zjištěným giardiím a onemocnění očí žalobkyně uvedla, že se jedná o bakterie z nepořádku. Psi byli zavření v domě 3 týdny a žalobkyně se o ně v době hospitalizace nemohla starat. 6. Žalobkyně opakovaně zdůraznila, veškeré zjištěné nedostatky jsou důsledkem její neplánované a náhlé hospitalizace z důvodu mozkové příhody. Ještě v září roku 2021 bylo vše v pořádku, což potvrzují i vyslechnutí svědci A., B. a K.. Nedává přitom žádný smysl, aby žalobkyně začala svůj chov zanedbávat náhle až od září 2021 do 22. 11. 2021. 7. Pokud žalobkyně svůj chov provozovala jako podnikatelskou činnost, bylo v jejím nejvyšším zájmu, aby chov probíhal bezproblémově. Z recenzí od zákazníků řízení vyplynulo, že se vždy o psy starala řádně, její zákazníci byli spokojení a k zakoupeným psům neměli žádné výhrady. 8. Správní orgány hodnotily veškeré důkazy účelově a zásadně v její neprospěch. Z provedených důkazů není bez důvodných pochybností možné učinit závěr, že v daném případě šlo o týrání zvířat. Svědecké výpovědi tento závěr vylučují. Správní orgán vycházel pouze ze zprávy Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Jihočeský kraj (dále jen „krajská veterinární správa“), která však není samostatným rozhodnutím a nelze se tudíž proti ní samostatně bránit. Závěry učiněné v této zprávě jsou nepřezkoumatelné a není možné se o ně opírat. Za této situace je dle žalobkyně třeba postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch obviněné. 9. Jelikož žalobkyně vyjma opravných prostředků nemá možnost se odbornému stanovisku krajské veterinární správy bránit, oslovila znalce z oboru veterinární lékařství za účelem vypracování znaleckého posudku s tím, že avizovaný termín zpracování je přelom září a října roku 2023. Dále uvedla, že následně znalecký posudek předloží soudu a navrhuje provést jím důkaz. Vedle toho žalobkyně navrhla provést důkaz též jejím výslechem a správním spisem. 10. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě připomněl, že žalobkyně nebyla uznána vinnou z přestupku spočívajícího v jednání rozporném s § 4 odst. 1 písm. l) zákona na ochranu zvířat proti týrání, tj. že by psy chovala v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení. Žalovaný proto nerozumí tomu, proč žalobkyně přesto v žalobě podmínky chovu popisuje. V souvislosti s pokousáním psů a úhynem psů v prosinci roku 2021 se žalobkyní žádné přestupkové řízení správní orgány nevedly. 12. K námitce účelového hodnocení důkazů žalovaný uvedl, že řízení v části zastavil právě proto, že správní orgán prvního stupně vytýkané přestupkové jednání v této části neprokázal. 13. Vyjádření krajské veterinární správy je závazné pouze při posuzování otázky, zda určité jednání je týrání zvířat či nikoli. Žalovaný vycházel i z dalších podkladů (právě na jejich základě řízení v části zastavil). Dle žalovaného je však zřejmé, že zdravotní potíže psů jsou dlouhodobého charakteru a nevznikly až po hospitalizaci žalobkyně. Zanedbání péče vyjádření krajské veterinární správy jednoznačně potvrzuje. Žalovaný upozornil, že odborné otázky týkající se stavu zvířat a podmínek chovu nepřísluší krajskému soudu hodnotit (k tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2020, čj. 10 As 306/2018-68). 14. Žalovaný uvedl, že pokud jde o odborné vyjádření krajské veterinární zprávy (potvrzené též Ústřední veterinární správou) nelze jej zrušit pro nesprávnost na základě znaleckého posudku. Posouzení, zda se jedná o týrání zvířat, přísluší pouze veterinárnímu lékaři krajské veterinární správy, který splňuje příslušné kvalifikační požadavky. K tomu žalovaný poukázal na § 53d zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon). 15. K podpoře svých tvrzení žalovaný navrhl provést důkaz výslechem pracovníků krajské veterinární správy, kteří nynější věc posuzovali. 16. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. IV. Průběh jednání 17. Účastníci řízení při jednání konaném dne 10. 7. 2024 setrvali na svých procesních