2 As 168/2016 — Nejvyšší správní soud

51 A 26/2023- 42 - text  8 51 A 26/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: T. K., narozena dne X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Vítem Tokarským se sídlem Masarykovo nábřeží 246/12, 110 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina se sídlem se sídlem Ke Skalce 5907/47, 586 01 Jihlava za účasti: I) CETIN, a. s., IČO 04084063 se sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 II) EG.D., a. s., IČO 28085400 se sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno III) T. P. nar. X bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2023, č. j. KUJI 38 945/2023, sp. zn. OUP 19/2023 Ur-10, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Městský úřad Pelhřimov, odbor výstavby, jako stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 6. 10. 2022, č. j. Mpe/OV/1056/2022-5, povolil osobě zúčastněné na řízení III) změnu nedokončené stavby, s názvem „Novostavba rodinného domu o jedné bytové jednotce včetně napojení na inženýrské sítě (přípojka vodovodní, splaškové kanalizace, dešťové kanalizace a vedení NN), krytého parkovacího stání, terasy, retenční nádrže na dešťovou vodu, vsakovacího objektu, zpevněných ploch, terénních úprav a oplocení“, na pozemku pozemková parcela parc. č. X (orná půda) v katastrálním území X, která byla povolena stavebním povolením vydaným dne 2. 9. 2020, č. j. OV/902/2020-8. 2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně prostřednictvím právního zástupce odvolání. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. 3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 25. 7. 2023 u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu. Žalobkyně namítá nesprávnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí. 4. Žalobkyně předně namítala, že povolením stavby byla překročena maximální míra zastavěnosti pozemku dle územního plánu obce Rynárec, protože ten ji stanoví maximálně na 35 % plochy pozemku a v případě posuzovaného stavebního záměru má dojít k zastavěnosti na 39,5 %. Žalovaný nesprávně dospěl k závěru, že mezi zpevněné plochy nezapočítal zpevnění svahu o ploše 65 m² vegetačními tvárnicemi. Stalo se tak s odůvodněním, že se nejedná o zpevněnou plochu ve smyslu § 6 odst. 5 zákona č. 338/1991 Sb., o dani z nemovitých věcí. V tomto zákoně se však nejedná dle žalobkyně o zákonnou definici pojmu zpevněná plocha, ale o legislativní zkratku pro účely zákona o daních z nemovitých věcí, a proto ji nelze použít. Žalobkyně nesouhlasila se závěry uvedenými v potvrzujícím závazném stanovisku (blíže bod 16 tohoto odůvodnění), že svah zpevněný vegetačními tvárnicemi není zpevněnou plochou, jelikož bude vykazovat vlastnosti spíše ozeleněného svahu než vlastnosti zastavěné a zpevněné plochy. Protože projekt nestanoví žádné požadavky na podobu opěrné zdi, není podložena základní premisa žalovaného, že bude umožňovat vsakování vody. Při posuzování charakteru plochy se nelze omezit jen na zkoumání ozelenění, naopak je nutno přihlédnout k tomu, že její podstatou je funkčnost spočívající ve zpevnění původního povrchu, zde bránící přirozenému pohybu svahu, tj. ve skutečnosti se jedná o betonovou zpevněnou plochu, proto je nutné plochu této stavby zahrnout do zpevnění plochy. Dodala, že závěr žalovaného je v rozporu s tím, jak je v praxi běžné užití tvárnic z hlediska zastavěnosti hodnoceno v jiných obcích. K tomu přiložila namátkou vybrané územní plány různých obcí a měst, ze kterých plyne, že vegetační tvárnice jsou zahrnuty mezi zpevněnou plochu. 5. Žalobkyně rovněž namítala porušení územního plánu obce Rynárec tím, že stavba bude podstatně převyšovat výšku okolních domů. Územní plán uvádí, že „výška zástavby přizemní, eventuelně 2. NP nebo zvýšené přízemí a obyvatelné podkroví […], nebude jiná než výška zástavby rodinných domů v přímém sousedství.“ Z toho žalobkyně dovodila, že jsou-li obě sousední budovy postavené na stejné výškové úrovni nízké bungalovy, pak mezi nimi nelze postavit dům o polovinu vyšší. Dvoupatrové domy v okolí jsou vždy šetrně zasazeny do okolí, což předmětná stavba též nerespektuje. Žalovaný v této souvislosti nesprávně podmínku v územním plánu vyložil tak, že postačuje porovnat počet podlaží jednotlivých staveb. Naopak je dle žalobkyně nutné přihlédnout ke konkrétní výšce stavby v přímém sousedství a konkrétním poměrům dané lokality. Upozornila na specifika dané oblasti, když se terén dělí na tři terasy (úrovně) a rozhodující je výška domů na stejné výškové úrovni – terase. Dvoupatrové domy jsou vždy zařazeny do svého okolí (zakopání do svahu). Zamýšlený dům by domy v bezprostředním sousedství převyšoval o nejméně 1,5 m, tj. o čtvrtinu jejich výšky. 6. K tomu žalobkyně závěrem žaloby upozornila na nekalé jednání účastníka řízení ve snaze vyvolat dojem, že výška stavby je nižší, než jaká bude ve skutečnosti, což vyplývá z projektové dokumentace, ve které se uvádí snížené výškové kóty oproti skutečnosti. Žalobkyně nadále trvá na své námitce ohledně změny polohy základní nulové výškové kóty stavby o 13 cm, když posunutí základní výškové kóty do jiného bodu, než je pata stavby je naprosto netypické, přitom již tato stavba byla povolena s jinak stanovenou kótou. 7. Žalobkyně dále nesouhlasila se závěrem žalovaného, že hlučnost tepelného čerpadla nepřesahuje maximální dovolený limit hluku (40 dB). Žalovaný s odkazem na potvrzující závazné stanovisko Ministerstva zdravotnictví (blíže bod 17 tohoto odůvodnění), dospěl k závěru, že předmětné čerpadlo již ve vzdálenosti 6 metrů od čerpadla (38 dB) nepřesahuje dovolený limit hluku, přitom nejbližší chráněný venkovní prostor se nachází ve vzdálenosti cca 19 metrů od čerpadla. Žalobkyně přitom s odkazem na § 12 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací (dále jen „nařízení č. 272/2011 Sb.“) namítá, že nehraje roli vzdálenost stacionárního zdroje hluku od určité části tohoto prostoru, neboť zákon jasně hovoří o limitu hluku. Předmětné tepelné čerpadlo tak s hladinou hluku 49 dB ve vzdálenosti 1 metru přesahuje maximální limit 40 dB. 8. Žalobkyně rovněž namítá, že posuzovaný stavební záměr omezí nad přiměřenou míru její soukromí, neboť okna obytných místností předmětné stavby budou směřovat především na východ, budou tak na úrovni 2. NP směřovat přímo na nemovitost žalobkyně, přitom pokud by se jednalo o bungalov o 1,5 metrů nižší, tento problém by odpadl. Odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu s tím, že v případě, kdy zamýšlené stavební úpravy jsou způsobilé mírou převyšující přiměřeným poměrům do soukromí zasáhnout, má každý právo se domáhat ochrany včetně práva domáhat se odstranění stavby či její části (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2013, č. j. 4 As 97/2013-40, č. 2968/2014 Sb. NSS, nebo v případě, kdy stavebník nevybočuje z obvyklých limitů daným územním plánem rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2010, č. j. 7 As 13/2010-145). 9. Žalobkyně z výše uvedeného navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Shrnutí vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení 10. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 20. 9. 2023 k námitkám týkajících se porušení územního plánu obce Rynárec odkázal na závazné stanovisko orgánu územního plánování Městského úřadu Pelhřimov, odbor výstavby, které bylo součástí koordinovaného závazného stanoviska Městského úřadu Pelhřimov a následného potvrzujícího závazného stanoviska nadřízeného orgánu na úseku územního plánování, které si žalovaný vyžádal dle § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Z citovaných podkladů jasně plyne, že nedošlo k překročení maximální míry zastavěnosti pozemku. Rovněž žalovaný připomněl závěry zdejšího soudu u předcházejícího řízení (blíže bod 24 tohoto odůvodnění). 11. K hlučnosti tepelného čerpadla žalovaný rovněž požádal příslušný nadřízený orgán na úseku ochrany veřejného zdraví (Ministerstvo zdravotnictví) o přezkum souhlasného stanoviska Krajské hygienické stanice Kraje Vysočina, ze kterých plyne, že příslušné dotčené orgány nezjistily, že by předmětné čerpadlo převyšovalo maximální dovolenou hlučnost. K námitce omezení soukromí kromě odkazu na napadené rozhodnutí dodal, že nelze přiměřenost zásahu do soukromí zaměňovat s požadavkem na neměnný stav, přitom rodinný dům splňuje všechny podmínky stanovené územním plánem obce Rynárec týkající se výškové regulace, jedná se tak o standartní záměr rodinného domu nevybočující z měřítka celé lokality. Nakonec k snížení výškových kót žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a doplnil, že došlo ke změně technologie objektu a při porovnání projektů v