2 Ads 58/2003 – Nejvyšší správní soud

57 Af 7/2024- 112 - text  7 57 Af 7/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudce Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: PITA CZ, spol. s r.o., se sídlem Vrcovice 64, 397 01 Vrcovice zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Jungmannova 24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj sídlem Mánesova 1803/3c, 371 87 České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2024 č. j. 1647012/24/2208-50522-307495 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2024 č.j. 1647012/24/2208-50522-307495 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a stručný obsah žaloby 1. Žalobkyni byl předepsán úrok z prodlení, který vznikl z titulu doměření daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2019 dle dodatečného platebního výměru ze dne 1. 12. 2022, č.j. 2208980/22/2208-50522-307495 v souvislosti s daní z příjmů v podobě doplatku za akcie společnosti AGTA, a.s. a Agropodnik Tábor, které zanikly v důsledku fúze sloučením, když žalobce obdržel dne 15. srpna 2024 vyrozumění o předpisu úroku z prodlení úhrady daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2019 ze dne 5. 8. 2024, č.j. 1467971/24/2208-50522-307495 vydané Finančním úřadem pro Jihočeský kraj, a to ve výši 1 042 657 Kč. 2. Toto vyrozumění bylo vydáno v souvislosti s dodatečným platebním výměrem na daň z příjmů právnických osob ze dne 1. 12. 2022 ohledně zdaňovacího období roku 2019, kterým byla žalobkyni doměřena daň z příjmů právnických osob za rok 2019 ve výši 5 587 520 Kč, resp. zrušena daňová ztráta za rok 2019 v částce 8 454 Kč. 3. Žalobkyně si podala žádost o prominutí úroku z prodlení, ve které zejména poukázala na skutečnost, že primárním důvodem délky jejího prodlení nebylo zanedbání povinnosti z její strany, ale sporný právní názor žalovaného na zdaňovací období, v němž měl být příjem z doplatku realizován a vykázán. Prodlení žalobkyně s úhradou doměření daně z doplatku za akcie se tak v důsledku sporného právního názoru žalovaného na období realizace příslušného příjmu prodloužilo o dobu jednoho roku, což tedy vedlo k předpisu úroku z prodlení ve výši 1 042 657 Kč, když žalobkyně přiznala daň z příjmu v podobě přijatých doplatků za akcie jako daň z příjmu realizovaného ve zdaňovacím období roku 2020. Toto dodatečné daňové přiznání sice učinila až ke konci roku 2021 poté, co si uvědomila, že příslušné doplatky nezahrnula do řádného daňového přiznání, když dlužnou daň současně i uhradila. Následně byla zahájena u žalobkyně daňová kontrola, na základě, které byla žalobkyni daň doměřena a rovněž jí byl předepsán i úrok z prodlení. 4. Žalobkyně v žalobě uvádí, že důvodem její prodlení s úhradou daně z příjmu právnících osob nebylo zanedbání povinnosti z její strany, když poukázala na skutečnost, že sama podala dodatečné daňové tvrzení, po zjištění svého pochybení, když v průběhu daňové kontroly se rozhodla akceptovat právní názor žalovaného, že příjmy měly být zahrnuty do zdaňovacího období roku 2019 a tím pak došlo k prodloužení doby prodlení s úhradou daně o jeden rok. Tuto skutečnost považuje žalobkyně za ospravedlnitelný důvod prodlení ve smyslu § 259b odst. 2 daňového řádu, na základě, kterého měl žalovaný její žádosti vyhovět a úrok z prodlení prominout. 5. Dále žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže žalovaný se vyjádřil jen k důvodům, kterými žádost podložila a rozhodnutí o prominutí pouze odůvodnil tím, že důvodem vzniku úroku z prodlení bylo prodlení žalobkyně s úhradou daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období 2019 a že tento důvod nenaplňuje kritérium ospravedlnitelnosti. Žalovaný proto postupoval při vyřízení žádosti o prominutí úroku z prodlení nesprávně a nezákonně, a proto nemůže obstát. 6. Žalobkyně se v žalobě obecně vyjádřila k prominutí úroku z prodlení s úhradou daně, když poukázala jak na právní úpravu na judikaturu NSS a rovněž tak na pokyn Generálního finančního ředitelství – D-58 s tím, že výčet v uvedeném pokynu je pouze demonstrativní, když lze úrok z prodlení prominout i z dalších důvodů, neboť pokyn GFŘ není obecně závazným právním předpisem, kdy žalobkyně má zato, že splnila základní podmínky pro prominutí úroku z prodlení, kdy je splněna jak podmínka úhrady dlužné daně, tak i podmínka absence porušení daňových či účetních předpisů žalobkyní v posledních třech letech. Žalovaný uvedl, že doměřená daň z příjmů právnických osob byla uhrazena dne 4. 1. 2023 a rovněž konstatoval, že nebylo zjištěno, že by v posledních třech letech žalobkyně závažným způsobem porušila daňové nebo účetní právní předpisy. 7. Žalobkyně namítá, že její žádost nebyla materiálně posouzena, když důvodem, o který žalobkyně svou žádost opřela, ani jeho ospravedlnitelností se žalovaný nezabýval. Nezabýval se ani kterýmikoli z dalších kritérií, jejichž posouzení ukládá § 259b a 259c daňového řádu, když pouze lakonicky žalovaný uvedl, že úrok z prodlení vznikl z důvodu prodlení žalobkyně s úhradou daně z příjmů za rok 2019 a bez dalšího konstatoval, že tento důvod nenaplňuje kritérium ospravedltelnosti podle § 259b odst. 2 daňového řádu a pokynu GFŘ. Žalovaný tak zcela ignoroval obecná pravidla pro aplikaci správního uvážení tak pravidlo pro posuzování konkrétní žádosti o prominutí úroků z prodlení a důsledkem toho je absolutní nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť v něm není uvedena žádná úvaha, kterou by bylo možné přezkoumat. II. Stručný obsah vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, ve vyjádření poukázal na to, že podmínky pro prominutí úroků z prodlení jsou upraveny daňovým řádem, když za účelem sjednocení správní praxe byl vydán Generálním finančním ředitelstvím pokyn č. GFŘ-D-58. K námitce nepřezkoumatelnosti žalovaný uvedl, že žádost žalobkyně byla řádně posouzena, kdy bylo vyhodnoceno, že údajný sporný výklad ohledně zdaňovacího období, za které měla žalobkyně daň přiznat, nenaplňuje kritérium ospravedlnitelnosti, a to ani s přihlédnutím k demonstrativnímu výčtu možných důvodů obsažených v pokynu GFŘ. 9. Žalovaný poukázal na to, že převážná část obsahu žaloby směřuje vůči posouzení žalovaného, že v prodlení s úhradou daně z důvodu sporného závěru žalovaného není ospravedlnitelným důvodem. Proto má zato, že žádost o prominutí úroku z prodlení přezkoumatelně posoudil, když vyhodnotil, že jeho údajný sporný výklad ohledně zdaňovacího období, za které měla žalobkyně daň přiznat, nenaplňuje kritérium ospravedlnitelnosti, a to ani s přihlédnutím k výčtu možných ospravedlnitelných důvodů obsažených v pokynu č. GFŘ-D-58. 10. Žalobkyně v průběhu daňové kontroly uvedla, že nebude rozporovat, ve kterém zdaňovacím období mají být výnosy zdaněny, přičemž v odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru brojila pouze proti stanovenému penále. Žádnou námitku vůči hmotněprávní konstrukci doměření daně nevznesla. Zákonný způsob doměření daně nemůže být ospravedlnitelným důvodem ve smyslu § 259b odst. 2 daňového řádu. Žalobkyní tvrzené sporné doměření daně neexistuje, lze pouze připustit doměření daně zákonné a nezákonné. Daň z příjmů právnických osob byla správně zjištěna a stanovena, zákonné doměření daně po předchozím pochybení žalobkyně při plnění svých daňových povinností nelze v žádném případě vnímat jako ospravedlnitelný důvod prodlení. III. Právní posouzení soudem 11. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ustanovení § 75 odst. 1,2 soudního řádu správního) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 12. Podle ustanovení § 259b daňového řádu: „1) Daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně o prominutí úroku z prodlení nebo úroku z posečkání částky, pokud byla uhrazena daň, v důsledku, jehož neuhrazení úrok vznikl. 2) Správce daně může zcela nebo zčásti prominout úrok z prodlení nebo úrok z posečkané částky, pokud k prodlení s úhradou daně došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Přitom není vázán návrhem daňového subjektu. 3) Při posouzení rozsahu, ve kterém bude úrok prominut, správce daně zohlední skutečnost, zda ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládají tvrdost uplatněného úroku.“ 13. V bodu IV. 2 v pokynu GFŘ-D-58 Generální finanční ředitelství uvádí skutečnosti zakládající ospravedlnitelný důvod prodlení a stanoví jejich procentuální vyjádření. 14. Ospravedlnitelný důvod prodlení je třeba zkoumat ke každému jednotlivému prodlení s platbou daně, jehož se daňový subjekt dopustil. Každý úrok z pr