6 As 161/2013 – Nejvyšší správní soud

55 Ad 7/2024- 60 - text  6 55 Ad 7/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně: M. M. N. zastoupená Mgr. Martinou Klementovou, advokátkou se sídlem Veleslavínova 363/33, 301 00 Plzeň proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 4. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 4. 2024, č.j. X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 200 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně. Odůvodnění: I. Vymezení věci a stručný obsah žaloby 1. Žalobkyně si podala žádost o zvýšení starobního důchodu za výchovu dětí, její žádosti nebylo zcela vyhověno. Žalobkyni nebylo přiznáno výchovné na dvě děti, a to za D. P. (dříve L.), narozenou dne X a K. L., narozeného dne X, neboť tyto dvě nezletilé děti byly svěřeny na základě rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18. 7. 1989, č.j. 4 Nc 202/88-50 do výchovy jejich otce K. L., narozeného dne X, a jejich matce N. L. bylo stanoveno výživné. Žalobkyně má za to, že zajišťovala největší podíl péče o uvedené děti. Za K. L. se provdala v roce X a v době zletilosti uvedených dětí bylo jejich manželství rozvedeno. 2. Žádost žalobkyně byla prvostupňovým správním orgánem zamítnuta, neboť Česká správa sociálního zabezpečení shledala, že o tyto dvě děti pečoval od narození do zletilosti jejich otec K. L. Podmínka výchovy těchto dětí pro nárok na zvýšení za vychované dítě není tak splněna. Žalobkyně si podala proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 12. 2023, č.j. VYCH-VZ-19.12.2023-ČSSZ/X námitky, když o jejich námitkách bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že námitky žalobkyně byly zamítnuty a prvostupňové správní rozhodnutí bylo potvrzeno. 3. Žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí neobsahuje hlubší úvahy o tom, jak bylo dovozeno, že právě otec K. L. o děti v největším rozsahu pečoval. Dle žalobkyně shora citovaný rozsudek o svěření dětí do péče otce není dostatečným důkazem. Žalovaná toliko konstatovala skutečnost, kterou dovodila z citovaného rozsudku, což podle žalobkyně zakládá nesprávnost rozhodnutí žalovaného, v důsledku kterého nelze napadené rozhodnutí přezkoumat. O uvedené děti, od narození do jejich svěření do péče otce, se starala jejich babička ze strany otce, neboť jejich otec docházel do zaměstnání a biologická matka N. L. byla hospitalizována pro psychické onemocnění. Žalobkyně zajišťovala péči dětí ještě před tím, než uzavřela manželství s K. L. a rovněž tak po uzavření sňatku, neboť pečovala rovněž o ostatní nezletilé děti, za které jí bylo výchovné přiznáno. Proto považuje za zcela iracionální, že by žalobkyně o tyto děti nepečovala, respektive, že by pouze o tyto dvě nezletilé děti pečoval do doby jejich zletilosti jejich otec, když žalobkyni na nezletilé děti, které byly svěřeny do její pěstounské péče, bylo výchovné přiznáno. Podle žalobkyně otec uvedených dětí nemohl být osobou, která zajišťovala největší podíl péče, neboť byl zaměstnán a kromě toho působil jako osoba samostatně výdělečně činná. Z toho vyplývá, že žalobkyně v uvedeném období pečovala o děti v největším rozsahu. Žalobkyně má za to, že žalovaná nezjistila řádně skutkový stav, o kterém by nebyly důvodné pochybnosti, jestliže dospěla k závěru, že otec K. L. pečoval o děti v největším rozsahu, pouze na základě toho, že mu byly nezletilé děti rozsudkem svěřeny do jeho péče. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě poukázal na právní úpravu ohledně výchovného, a to na článek II., odstavec 1 zákona č. 323/2021 Sb. a odst. 3 a 4 téhož ustanovení. Žalobce uvedl, že žalobkyně podala žádost o zvýšení starobního důchodu za výchovu čtyř dětí. Rozhodnutím prvního stupně jí bylo přiznáno výchovné na dvě děti, a to A. H., narozenou dne X a P. L., narozeného dne X. Výchovné na děti jejího manžela K. L., D. P., narozenou dne X a K. L., narozeného dne X, žalobkyni přiznáno nebylo. Při posuzování žádosti žalovaná vycházela zejména z rozsudku Okresního soudu v Prachaticích, č.j. 4 Nc 202/88-50, kterým byly obě děti svěřeny do výchovy jejich otce K. L. Matce dětí N. L. bylo stanoveno výživné. Žalobkyně uzavřela s K. L. sňatek dne X. 5. Žalovaná nesporuje skutečnost, že žalobkyně se významnou měrou podílela na výchově dětí manžela. Nebylo však prokázáno, že od uzavření manželství s otcem dětí, do dosažení jejich zletilosti, oproti K. L., se rozsah její péče o děti, jakkoli vymykal obvyklému způsobu řádné společné péče rodičů o děti. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně osobně pečovala o děti v největším rozsahu ve smyslu § 34a odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Při sledování podmínky péče v největším rozsahu proto lze tuto péči přisoudit otci dětí K. L. Žalovaná poukázala na důkazní břemeno s tím, že žalobkyně neprokázala, že by otec dětí nezajišťoval výchovu ve větším rozsahu. Žádné takové důkazy nepředložila. Napadené rozhodnutí považuje žalovaná za přezkoumatelné s tím, že nebylo její povinností reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvracet, s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2011, č.j. 3 Ads 47/2011-82. III. Právní názor soudu 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 odst. 1 s.ř.s). 7. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla zamítnuta žádost žalobkyně o zvýšení starobního důchodu za vychované děti pro nesplnění podmínek ustanovení II. zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1999 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů. Podstata tohoto zamítavého rozhodnutí spočívá v závěru prvoinstančního správního orgánu, se kterým se ztotožnil i žalovaný, že o děti v největším rozsahu pečoval jejich otec K. L., kterému byly svěřeny děti do výchovy na základě rozhodnutí soudu, nikoli žalobkyně, která není jejich matkou. 8. Žalobkyně má za to, že splnila podmínky pro přiznání výchovného stanovené zákonem č. 323/2021 Sb., přičemž tvrdila, že o děti se převážně starala ona, nikoli jejich otec K. L., což zpochybňovala zejména tím, že docházel do zaměstnání i podnikal. Nemohl se proto o děti plnohodnotně starat. Toto doložila čestným prohlášením K. L. ze dne 27. 7. 2024 vyjádření ke zprávě OSSZ. 9. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č.j. 55 Ad 7/2024-32 ze dne 27. 8. 2024 žalobu jako nedůvodnou zamítl, když vycházel z toho, že byly splněny zákonné podmínky pro přiznání zvýšení starobního důchodu žalobkyni za dvě vychované děti, nebylo jí ovšem přiznáno zvýšení za další dvě děti, a to D. P. a K. L., které byly rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18. 7. 1989, č.j. 4 Nc 202/88-50 svěřeny do výchovy jejich otce K. L., když biologickou matkou dětí byla N. L. Žalobkyně se za K. L. provdala v roce X, když jejich manželoství bylo rozvedeno až v době zletilosti obou dětí. Žalobkyně má zato, že zajišťovala největší podíl o tyto dvě děti. Žalovaná ovšem shledala, že o tyto dvě děti v největším rozsahu pečoval jejich otec. Krajský soud dospěl k závěru, že jestliže žalobkyně není biologickou matkou dětí, ani jí děti nebyly svěřeny do pěstounské péče, tudíž žalobkyně nespadá do okruhu osob, které by mohly mít na zvýšení starobního důchodu na výchovu dětí nárok. Děti byly svěřeny soudem do výchovy otce, který tedy je tou osobnou, která zajišťovala jejich výchovu, a proto soud se nezabýval tím, kdo osobně pečoval o děti v největším časovém rozsahu a žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Proti tomuto rozsudku krajského soudu si žalobkyně podala kasační stížnost, na základě které Nejvyšší správní soud rozsudkem č.j. 3 Ads 198/2024-41 rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud zejména poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které vyplývá, že výchova dítěte může být zohledněna i v případě, že se jedná o dítě manžela, jemuž bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu s tím, že tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Taková situace právě nastala v daném případě, neboť děti, na které žalobkyni nebyl přiznán nárok na zvýšení starobního důchodu, byly svěřeny do péče jejich otce rozsudkem o svěření do péče, když biologický otec dětí byl současně manželem žalobkyně. Tyto skutečnosti pak nejsou ani ve správním řízení sporné. Byla proto tak splněna nutná podmínky pro vznik tohoto nároku. 11. Dále Nejvyš