Z rozhodnutí: II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.…
60 Ad 3/2025- 33 - text
6 60 Ad 3/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci
žalobce: V. N.
zastoupen advokátem JUDr. Ing. Miroslavem Noskem
sídlem Havlíčkova 690/11, 390 02 Tábor
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2025, čj. X
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2025, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 30. 9. 2024, čj. X, dle § 41 odst. 3 a § 56 odst. 1 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ode dne 24. 10. 2024 snížila výši invalidního důchodu žalobce z invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Vycházela přitom z posudku posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 9. 9. 2024, dle něhož byl žalobce podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění uznán ode dne 9. 9. 2024 invalidním pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 45 %.
2. Žalovaná k námitkám žalobce zpochybňujícím posouzení jeho zdravotního stavu uvedené rozhodnutí změnila, a to tak, že žalobci s účinností od 24. 2. 2025 odňala invalidní důchod. Vycházela přitom z posudku o invaliditě ze dne 7. 1. 2025, jímž lékař IPZS konstatoval, že žalobce nebyl k datu vydání námitkami napadeného rozhodnutí invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nejednalo se již o invaliditu třetího, druhého ani prvního stupně ve smyslu § 39 odst. 2 uvedeného zákona. Žalobcova pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 25 %.
II. Shrnutí žaloby
3. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 20. 3. 2025 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.
4. V rámci žaloby shrnul dosavadní průběh řízení s tím, že ve věci bylo nesprávně posouzeno snížení jeho pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
5. V prvé řadě namítá, že k jeho námitkám mu žalovaná nejenže nepřiznala invalidní důchod pro invaliditu třetího nebo druhého stupně, nýbrž na základě posudku o invaliditě ze dne 7. 1. 2025 mu invalidní důchod dokonce odňala, čímž bylo rozhodnuto v jeho neprospěch oproti rozhodnutí, proti kterému podával námitky. Změnit námitkami napadené rozhodnutí v neprospěch toho, kdo námitky podal, je dle jeho názoru v rozporu s principy institutu opravného prostředku. Takové rozhodnutí jen těžko nese a považuje jej za nespravedlivé.
6. Vedle toho zpochybňuje zjištěný skutkový stav. Poukazuje na skutečnost, že v posudku o invaliditě ze dne 9. 9. 2024 je za rozhodující příčinu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti považováno zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII oddílu A položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), v podobě osteoartrózy ve formě středně těžkého postižení, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Oproti tomu v posudku o invaliditě ze dne 7. 1. 2025 zdravotní postižení uvedené v kapitole XV oddílu B položce 8a přílohy k téže vyhlášce, v podobě endoprotéz na dolních končetinách, endoprotézy kyčelního, kolenního, hlezenního kloubu ve formě lehké poruchy, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 15 %.
7. V této souvislosti namítá, že posouzení provedené v posudku o invaliditě ze dne 9. 9. 2024 je přiléhavější. V případě, že je při hodnocení jeho postižení nutno postupovat dle kapitoly XV oddílu B položky 8 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je nutno použít položku 8b, neboť se jedná o středně těžkou poruchu. Žalobcova chůze je nestabilní, zakopává, chodí s francouzskou holí, jeho chůze je obtížná, chodí s oporou, jen o berlích na krátké vzdálenosti, jeho mobilita je špatná, chůze na kratší vzdálenosti, má obtíže s mobilitou.
8. Žalobce na podporu svých tvrzení jako důkazy označil rozhodnutí žalované, posudky posudkových lékařů ze správního řízení, lékařskou zprávu neurologické ambulance Nemocnice Tábor ze dne 29. 4. 2024, lékařské zprávy ortopedické ambulance Nemocnice Tábor ze dnů 24. 9. 2024, 1. 10. 2024, 11. 12. 2024 a další nespecifikované lékařské zprávy žalobce založené ve spisech žalované.
9. Závěrem navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2025 zrušil.
III. Shrnutí vyjádření žalované
10. Žalovaná nejprve obšírně shrnula relevantní právní úpravu a dosavadní průběh řízení s tím, že napadené rozhodnutí se opírá o posudek o invaliditě ze dne 7. 1. 2025. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII oddílu B položce 8a (žalovaná měla zřejmě na mysli v kapitole XV oddílu B položce 8a – pozn. krajského soudu) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 15 %. Vzhledem k dalším žalobcovým zdravotním postižením došlo k navýšení o 10 % dle § 3 odst. 1 uvedené vyhlášky, na celkových 25 %.
11. Dle přesvědčení žalované byl po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobce posudkem o invaliditě ze dne 7. 1. 2025 plně posouzen a zjištěn jeho zdravotní stav. Při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno ze zjištěných diagnóz. Posudek žalovaná považuje za objektivní.
12. Závěrem odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a s ohledem na námitky žalobce navrhla důkaz posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.
13. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.
IV. Průběh jednání
14. Účastníci řízení při jednání konaném dne 18. 8. 2025 setrvali na svých procesních stanoviscích i shora uvedené argumentaci.
15. Krajský soud při jednání provedl důkaz posudkem posudkové komise v Českých Budějovicích spolu s protokolem o jednání ze dne 23. 6. 2025 (založeno na čl. 16-23 soudního spisu), z něhož se podává, že žalobce byl jednání přítomen. Komise zasedala v řádném složení za přítomnosti specialisty z oboru ortopedie MUDr. B. (veškeré žalobní námitky směřují výhradně k postižení ortopedické povahy). Posudková komise vycházela z odborné dokumentace z předešlých jednání, zdravotní dokumentace praktického lékaře i lékařských zpráv doložených žalobcem v průběhu správního řízení a k vlastnímu jednání komise. Žalobce se při jednání posudkové komise podrobil též vyšetření (zde je v posudku uveden MUDr. D. místo MUDr. B., což lze však s ohledem na jinak shodné označení přísedícího lékaře v záhlaví posudku i protokolu o jednání považovat za chybu v psaní).
16. Posudková komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je u žalobce prodělané a úspěšně zaléčené onkologické onemocnění. To odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole II oddílu A položka 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je stanoveno rozmezí poklesu pracovní schopnosti 15-25 %. Posudková komise zvolila s ohledem na ostatní poruchy zdravotního stavu nejen horní hranici uvedeného rozmezí, tedy 25 %, ale i její nejvyšší možné navýšení o 10 procentních bodů dle § 3 odst. 1 uvedené vyhlášky na celkovou hodnotu 35 %. Zdravotní postižení není takového stupně a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Ostatní poruchy zdravotního stavu žalobce pracovní potenciál limitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí, pročež byly zohledněny navýšením procentních bodů. Funkční následky onkologické léčby nejsou na úrovni středně těžkého, těžkého nebo zvláště těžkého postižení, není indikováno hodnocení za použití kapitoly II oddílu A odstavce 1c, 1d nebo 1e.
17. Posudková komise shrnula, že žalobce byl v době vydání rozhodnutí žalované invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jednalo se o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona. Nešlo o invaliditu druhého či třetího stupně.
18. Nebylo zapotřebí provádět dokazování v žalobě označenými lékařskými zprávami, neboť ty měla k dispozici posudková komise, která z nich také ve svém posudku vycházela. Žalobce označil jako důkazy též shora uvedená rozhodnutí žalované, včetně ve správním řízení vypracovaných posudků o invaliditě žalobce, avšak listinami obsaženými ve správním spisu není zapotřebí provádět dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009,