3 As 4/2010 – Nejvyšší správní soud

55 A 7/2025- 64 - text  9 55 A 7/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: M. H. státní příslušnost: bytem zastoupeného advokátem, JUDr. Janem Noskem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2025, č. j. OAM-15279-32/PP-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 9. 7. 2025 žalobu, jíž se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2025, č. j. OAM-15279-32/PP-2023, kterým byla žalobci zamítnuta žádost o prodloužení platnosti pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie podle ustanovení § 87p odst. 2 ve spojení s § 87f odst. 3 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a podle ustanovení § 87f odst. 4 téhož zákona byla žalobci stanovena lhůta k vycestování z území České republiky. Konkrétně tak má žalobce učinit ve lhůtě 35 dnů od právní moci napadeného rozhodnutí. 2. Žalobce v žalobě namítá, že aplikace důvodu pro zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87f odst. 3 písm. f) zákona o pobytu cizinců je obcházením zákona o pobytu cizinců. Žalobce nedosahuje intenzity důvodu pro ukončení přechodného pobytu podle § 87f odst. 3 písm. e) zákona o pobytu cizinců, když nebyl odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce přesahující 3 roky, ale jen k podmíněnému trestu v trvání toliko 28 měsíců, a ani nebyl opakovaně pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, jednalo se pouze o ojedinělé odsouzení. Nejsou, proto splněny podmínky § 87f odst. 3 písm. e) zákona o pobytu cizinců, žalovaný přesto jako jediný důvod pro negativní rozhodnutí uvedl skutečnost, že žalobce byl odsouzen za úmyslný trestný čin. Z důvodu uvedeného nesplnění podmínek § 87f odst. 3 písm. e) zákona o pobytu cizinců rozhodl žalovaný podle § 87f odst. 3 písm. f) zákona o pobytu cizinců, jelikož toto ustanovení je svou formulací ponecháno na širokém správním uvážení. 3. Žalobce spatřuje obcházení zákona v tom, že ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie z důvodu spáchání trestného činu je upraveno v samostatném ustanovení zákona [§ 87f odst. 3 písm. e) zákona o pobytu cizinců] a nespadá tak pod aplikované ustanovení § 87f odst. 3 písm. f) zákona o pobytu cizinců, které podle jazykového výkladu dle žalobce cílí na méně závažná jednání než důvod uvedený pod zmiňovaným písm. e), avšak jedná se o jednání vícerá, trvající a přítomná. To však není podle tvrzení žalobce jeho případ, neboť se kromě dvou od sebe odlišných přečinů, za které byl odsouzen jedním rozhodnutím, nedopustil jiných jednání, která by byla kvalifikována jako přestupek či trestný čin. Je proto podle žalobce tendenční, pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že se trestněprávní útoky opakovaly. Žalobce má naopak za to, že se jednalo o ojedinělý exces, který se nikdy neopakoval a od kterého uplynuly 2 roky. Žalobce rovněž poukazuje na skutečnost, že se ke svým činům doznal a litoval jich, což potvrdil i nezávislý soud, když lítost nad jednáním přiznal žalobci jako polehčující okolnost. Podmíněný trest je dostatečnou zárukou žalobcova dalšího řádného chování. 4. Další námitkou žalobce je nesoulad opatření přijatého z důvodu ochrany veřejného pořádku, tj. napadeného rozhodnutí, se zásadou přiměřenosti ve smyslu ustanovení § 174a zákona o pobytu cizinců. Přestože se v napadeném rozhodnutí uvádí, že se žalovaný tímto kritériem zabýval, vyhodnocuje ho nesprávně a tendenčně v neprospěch žalobce. Žalovaný nevyhodnotil správně intenzitu zásahu v podobě ukončení pobytu žalobce do jeho soukromého a rodinného života. 5. Žalobce uvádí, že se za dobu svého více než sedmiletého pobytu na území České republiky dobře usadil, stabilizoval a aklimatizoval, jeho jazyková úroveň češtiny je na pokročilé úrovni, má zde rodinu, která se sestává z přítelkyně D. M. a jejích dvou malých nezletilých dětí. S rodinou se pravidelně vídá každý den o svém volném čase, vypomáhá přítelkyni s péčí o její děti a přispívá na ně i finančně, skvěle vychází s její širší rodinou a má zde další sociální vazby, přátele a známé. Nemá žádné dluhy, nebere drogy a nepije alkohol, je aktivní v komunitě latinskoamerických tanců, má zaměstnání sjednané na dobu neurčitou a má zajištěné bydlení. Je za něj řádně odváděno sociální a zdravotní pojištění, nečerpá žádné sociální dávky. Se svým domovským státem, tj. s Tuniskou republikou, nemá téměř žádné vztahy, jen s umírající matkou, se kterou je v telefonickém kontaktu a zasílá jí finanční podporu. Negativní rozhodnutí ohledně žalobcova pobytu na území České republiky by tak pro něj znamenalo ohromnou komplikaci v rodinném a soukromém životě, neboť by musel odejít od své partnerky a jejích dětí a přišel by o své zaměstnání, tedy i o příjem z něj plynoucí. 6. Proto žalobce žádá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému, neboť nebyl naplněn důvod dle § 87f odst. 3 písm. f) zákona o pobytu cizinců a neprodloužení pobytu žalobce je v rozporu se zásadou přiměřenosti. II. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě shrnul dosavadní průběh řízení a zdůraznil, že žalobce až do okamžiku podání žaloby nevykazoval žádnou aktivitu směřující k ochraně či uplatnění svých práv, a to navzdory skutečnosti, že byl již v té době zastoupen advokátem. Žalobce na výzvu k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí ze dne 15. 5. 2025 nijak nereagoval, s podklady se nejenom neseznámil, ale ani se k celé věci nijak nevyjádřil. Všechny uvedené informace uvedl žalobce až v žalobě. 8. Podle žalovaného je s podivem, že v době, kdy začal vztah a sdílení společné domácnosti s přítelkyní D. M. a jejími dvěma dětmi, se dopouštěl tak závažné úmyslné trestné činnosti se sexuální motivací na ženách. Žalovaný poukazuje na žalobcovu bagatelizaci trestných činů, kterých se dopustil. Není pravdivé jeho tvrzení, že není ohrožením veřejného pořádku do budoucna, neboť dle výpisu z rejstříku přestupků byl rozhodnutím Úřadu městské části Prahy 1 ze dne 6. 3. 2025 shledán vinným z přestupku dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kdy jinému ublížil na zdraví a byl za to potrestán pokutou ve výši 3 000 Kč. Z toho žalovaný dovozuje, že žalobce se za 7 let pobytu na území České republiky neintegroval, neboť opakovaně závažně porušuje právní řád České republiky. 9. Žalobce je zdravý a v produktivním věku, výkon svého zaměstnání u stavební firmy může vykonávat stejně tak v zemi původu, kde může i podnikat a nadále se věnovat latinskoamerickým tancům. Žalovaný tak neshledal existenci žádné hrozící újmy, která by mu vznikla odchodem z území České republiky. Žalobce zde nemá žádnou rodinu, s přítelkyní a jejími dětmi může zůstat i nadále v kontaktu skrze moderní telekomunikační prostředky. Žalovanému není známo, a žalobce ostatně ani nic takového netvrdí, že by jeho osobní přítomnost byla nezbytná při školní docházce, či výchově dětí jeho přítelkyně, nebo z nějakých zdravotních či jiných důvodů. 10. Žalovaný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, která dokládají, že žalobce tíží důkazní břemeno. Podle judikatury NSS je na žalobci, aby prokázal, že jeho rodinné a socioekonomické vazby na území České republiky jsou natolik silné, že neumožnění mu dalšího pobytu by mu způsobilo závažnou újmu. Zároveň je na žalobci, aby tuto hrozící újmu podrobně definoval a prokázal dopad jejích případných následků. Přičemž z rozsudku NSS ze dne 6. 10. 2022, č. j. 3 Azs 211/2022-37, plyne, že „[d]oklady je pak nutné s ohledem na zásadu koncentrace řízení předložit již v řízení před prvostupňovým orgánem“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2020, č. j. 7 Azs 234/2020-32“). Nic takového žalobce podle žalovaného nedoložil, a ty informace, které o svém rodinném a soukromém životě poskytl, uvedl až v žalobě. 11. Žalovaný dále uvedl, že závažné narušení veřejného pořádku, ačkoliv není výslovně definováno zákonem, je v praxi vykládáno jako stav, kdy dochází k porušování zákonů České republiky, přičemž s odkazem na judikaturu NSS konstatoval, že „[j]ednání cizince však musí být dostatečně závažné, aktuální a musí směřovat proti základním zájmům ve společnosti“ (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2020, č. j. 3 Azs 33/2020-40). Žalovaný taktéž ohledně námitky uplynulé doby odkazuje na rozsáhlou judikaturu NSS, např