6 As 161/2013 – Nejvyšší správní soud

60 Ad 15/2024- 113 - text  16 60 Ad 15/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: nezl. X, narozený dne bytem zastoupený advokátkou JUDr. Evou Machovou se sídlem Na Sadech 2033/21, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2024, sp. zn. SZ/MPSV-2020/90637-913, čj. MPSV-2024/203094-913, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2024, sp. zn. SZ/MPSV-2020/90637-913, čj. MPSV-2024/203094-913, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 415,40 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení a procesní vývoj věci 1. Žalobce má diagnostikovaný dětský autismus, lehkou mentální retardaci a některá další onemocnění. Podstatou věci je posouzení, zda a do jaké míry mají tato zdravotní postižení vliv na žalobcovo zvládání základních životních potřeb dle § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Od toho se odvíjí stupeň jeho závislosti na pomoci jiné osoby, jakož i výše příspěvku na péči. 2. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“) zahájil dne 7. 1. 2020 z moci úřední opětovné posouzení nároku žalobce na příspěvek na péči včetně jeho výše. 3. Dne 17. 1. 2020 provedl správní orgán prvního stupně sociální šetření v místě pobytu žalobce, jímž zjišťoval žalobcovu schopnost zvládat základní životní potřeby. 4. Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice provedla ve dnech 6. 2. 2020 a 18. 3. 2020 posouzení zdravotního stavu žalobce, v rámci nichž vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky, dalších nálezů odborných lékařů a ze sociálního šetření. Okresní správa sociálního zabezpečení dospěla k závěru, že se v případě žalobce jedná o osobu do 18 let věku, která se podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné osoby ve II. stupni (středně těžká závislost), přičemž není dlouhodobě schopen zvládat pět základních životních potřeb (orientace, komunikace, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobní aktivity) a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné osoby. 5. Rozhodnutím ze dne 9. 4. 2020, sp. zn. UP/42049/2017/SS, čj. 23499/2020/CBU, rozhodl správní orgán prvního stupně o poskytování příspěvku ve výši 6 600 Kč měsíčně od února 2020. 6. Odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. SZ/MPSV-2020/90637-913, čj. MPSV-2021/4093-913, zamítl a rozhodnutí potvrdil. 7. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2021 podal žalobce žalobu ke zdejšímu soudu. Ten následně rozsudkem ze dne 31. 5. 2021, čj. 60 Ad 3/202138, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 8. Dne 14. 7. 2021 provedl žalovaný opětovné sociální šetření v místě bydliště žalobce. Během tohoto šetření obdržel žalovaný lékařskou zprávu od I.N., klinické psychiatričky, ze dne 9. 7. 2021. 9. Dne 15. 9. 2021 obdržel žalovaný sdělení žalobce, resp. jeho zákonného zástupce, jímž matka žalobce omluvila sebe i žalobce z jednání posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Důvodem omluvy byl rehabilitační pobyt žalobce u Máchova jezera. V tomto podání matka žalobce zároveň vyjádřila souhlas s projednáním věci v nepřítomnosti žalobce. K uvedenému podání matka žalobce taktéž doložila lékařské zprávy B. ze dne 18. 12. 2020, ze dne 15. 10. 2020 a vyjádření k dovednostem žalobce z Autis Centra ze dne 12. 11. 2020. 10. Na základě posudku posudkové komise v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2021 žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 10. 2021 odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí ze dne 9. 4. 2020 potvrdil. 11. Krajský soud rozsudkem ze dne 7. 4. 2022, čj. 60 Ad 22/2021-34, žalobu zamítl. 12. Tento rozsudek však následně zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, čj. 6 Ads 100/2022-26. Klíčové pro posouzení věci jsou především následující závěry Nejvyššího správního soudu: „[16] Pokud se jedná o základní životní potřebu stravování, Nejvyšší správní soud uvádí, že v předchozím řízení nebylo náležitě objasněno, zda v situaci, kdy stěžovatel nepije ze sklenice, ale pouze z lahve (kterou není schopen sám odšroubovat), je vůbec schopen sám nápoj nalít, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji. Bez odstranění těchto pochybností ovšem neobstojí závěr posudkové komise žalovaného, že základní životní potřebu stravování stěžovatel zvládá sám, bez pomoci či dohledu jiné fyzické osoby, omezující se na pouhé obecné konstatování, že komise ‚…neshledává důvod ke změně hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby (…). Je schopen rozpoznat, co je k jídlu a pití, či nikoliv (tedy si vybrat), najíst se a napít ještě přijatelným způsobem s ohledem na rituály (složitější příprava jídla se u dětí této věkové kategorie nepředpokládá)‘. Posudková komise se tak vůbec nevypořádala s kritérii obsaženými v § 2a prováděcí vyhlášky (citovaném výše) ve vztahu ke zvládání životní potřeby stravování a dílčích aktivit dle písm. d) přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/201332). [17] Tentýž závěr platí také pro posouzení schopnosti stěžovatele zvládat základní životní potřebu oblékání a obouvání a k ní se vztahující se dílčí aktivity dle písm. e) přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky. Posudková komise žalovaného dospěla k závěru, že stěžovatel je‚(…) schopen oblékat si vhodný oděv a obouvat si vhodnou obuv na úrovni svého věku. Vhodností se rozumí oděv a obuv bez náročného zapínání, zavazování tkaniček apod. Samostatný výběr oblečení se u dětí jeho věku nepředpokládá‘. Ani v případě tohoto kritéria však není zřejmé, jak se posudková komise vypořádala s vyjádřením Autis Centra, o.p.s. a obsahem zprávy klinické psycholožky, dle kterých si stěžovatel bez pomoci nezvládne zapnout zip, knoflíky, navléci ponožky, obout se, rozpoznat přední a zadní část oblečení a rub a líc; a jakým způsobem v posudkových závěrech zohlednila a vypořádala se zjištěními učiněnými během sociálního šetření, že stěžovatel oblečení odmítá, a pokud by se měl oblékat sám, nebyl by schopen jednotlivé části oděvu vrstvit, přizpůsobit volbu oblečení dennímu režimu či ročnímu období, oblečení by si oblekl opačně či naruby. Za náležitě zjištěné tedy nelze považovat ani hodnocení týkající se stěžovatelovy schopnosti zvládat dílčí aktivity vztahující se k oblékání a obouvání, jakými jsou zejména rozeznání rubu a líce oblečení, schopnosti vrstvení oděvů, oblékání a obouvání, včetně manipulace s oblečením v denním režimu. [18] Pochybnosti o tom, zda byly úplně a přesvědčivě vyhodnoceny jednotlivé aktivity stanovené prováděcí vyhláškou, se týká rovněž schopnosti zvládat samostatně tělesnou hygienu ve smyslu písm. f) přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky. Z podkladů jsou v souvislosti s hodnocením tohoto kritéria patrné zejména problémy se umýt bez pomoci pečující osoby, strpět vodu na hlavě a neschopnost vymačkat zubní pastu na kartáček, které se týkají zvládání mytí jednotlivých částí těla a provádění ústní hygieny. Přesto i v tomto případě posudková komise žalovaného obecně uzavřela, že se tělesná hygiena posuzuje ‚s ohledem na věk, připomenutí a dohled je v tomto věku běžnou záležitostí. Posuzuje se ve vztahu k přirozenému sociálnímu prostředí, které je mu známé a činnosti jsou stereotypní‘.“ 13. Nejvyšší správní soud uzavřel, že posudek posudkové komise žalovaného, který byl doplněn v návaznosti na předchozí zrušující rozsudek krajského soudu, nadále nenaplňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Jelikož žalobce nebyl jednání posudkové komise přítomen, pak „[v]zhledem k nedostatku informací a podkladů ke zvládání jednotlivých dílčích aktivit sporných základních životních potřeb stěžovatelem, jakož i nejasnostem plynoucím z obsahu informací obsažených v doložených podkladech, nelze dospět k jednoznačnému závěru, že v souzené věci písemné podklady postačovaly pro vypracování jednoznačného, úplného a přesvědčivého posudku.“ 14. Z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu měl krajský soud přistoupit k doplnění posudku posudkové komise, popř. vypracování posudku srovnávacího u jiné posudkové komise. 15. Krajský soud rozsudkem ze dne 24. 7. 2023, čj. 60 Ad 22/2021-71, rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2021 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud při jednání provedl důkaz lékařskou zprávou z dětské psychiatrie ze dne 6. 6. 2023, zprávou z psychologického vyšetření žalobce ze dne 23. 6. 2023 a vyjádřením Autis Centra ze dne 4. 7. 2023. Lze ve stručnosti shrnout, že ze všech těchto listin vyplývá, že žalobce má potíže mimo jiné se zvládáním základních životních potřeb stravo