6 Ads 99/2011 – Nejvyšší správní soud

66 Ad 1/2024- 86 - text  12 66 Ad 1/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobkyně: M. D. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 10. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované 1. Rozhodnutím ze dne 14. 10. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 6. 2024, č. j. X, kterým byl podle § 56 odst. 1 písm. e) a podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), žalobkyni na základě její žádosti od 22. 4. 2024 zvýšen invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. 2. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně včasnou žalobu ke zdejšímu soudu. Žalobkyně namítá, že své námitky opírala o požadavek na zohlednění § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“ či „vyhláška“). Podle žalobkyně lékař námitkového řízení nedostatečně provedl skutková zjištění, neboť při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti zcela opominul ostatní diagnózy dle ošetřující lékařky, a sice F321 – generalizovaná úzkostná porucha a F438 – jiné reakce na těžký stres (viz zpráva odborného lékaře ze dne 18. 7. 2024). Žalobkyně namítá, že rozhodnutí bylo učiněno „od stolu“ pouze na základě podkladů, nicméně bez fyzického vyšetření žalobkyně a při opomenutí ostatních diagnóz. Žalobkyně předmětnou lékařskou zprávu přiložila k námitkovému řízení a tato zpráva byla vypracována na základě fyzického vyšetření žalobkyně. Žalobkyně trvá na tom, že žalovaná nesprávně vyhodnotila její zdravotní stav a jeho dopad na její pracovní schopnost. 3. Žalovaná argumentuje tím, že v předložené lékařské zprávě o dekompenzaci a těžkém funkčním postižení žalobkyně chybí jakýkoliv údaj o léčbě. Žalobkyně je toho názoru, že tuto skutečnost nelze dávat k její tíži. Žalobkyně si nechala zprávu vyhotovit od odborné lékařky a byla přesvědčena, že jsou tam zahrnuty všechny potřebné informace. Nedostatečnost obsahu lékařské zprávy nelze žalobkyni dle jejího názoru klást k tíži jakožto laikovi. 4. Žalobkyně nesouhlasí s obsahem posudku z námitkového řízení, z něhož je patrné zpochybňování snahy žalobkyně o pracovní zařazení a který nesprávně vyhodnocuje, že snaha žalobkyně se nutně musí promítnout v profesním dotazníku. Za absurdní považuje žalobkyně požadavek námitkového lékaře na provedení psychologického vyšetření ke zjištění zbytkového pracovního potenciálu. V této souvislosti žalobkyně poukazuje na známý absolutní nedostatek psychologů, půlroční objednací lhůty a na svůj věk téměř šedesáti let. Žalobkyně doplnila, že má absolutní trauma z psychologů od roku 2008, kdy musela na žádost soudu absolvovat psychologické a poté psychiatrické vyšetření v rámci žádosti o svěření dětí do péče. 5. Žalobkyně zpochybňuje i závěr námitkového lékaře o tom, že ruptura šlach nemá posudkově žádný význam. Doplňuje, že kdysi nedopatření „prošla sklem“ a tuto skutečnost zapsala do online dotazníku, přičemž zprávu nepřiložila, protože žádnou takovou nedisponuje. Žalobkyně zpochybňuje závěr námitkového lékaře, že dle nálezu odborného lékaře je nález na horních končetinách bez poruchy funkce. Takovou zprávu jednak žalobkyně vůbec nepřikládala a jednak je nepravděpodobné, že po ruptuře a sešití šlach bude zaručena jejich stejná funkčnost, a to zejména s ohledem na eventuální profesní potřebu při psaní na klávesnici. 6. Žalobkyně poukazuje na to, že nelze tvrdit, že by nedoložila lékařské nálezy tak, jak to činí žalovaná v napadeném rozhodnutí i námitkový lékař v posudku. Žalobkyně naopak připojila k námitkovému řízení několik lékařských zpráv a dalších důkazních materiálů vč. fotodokumentace, jež svědčí ve prospěch zohlednění § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity a pro navýšení procentní výměry invalidity o deset procentních bodů. 7. Žalobkyně odmítá argument žalované i námitkového lékaře, že může svůj pracovní potenciál využít v méně psychicky náročných profesích, příp. ve snížením pracovním úvazku. Žalobkyně namítá, že čím je práce méně kvalifikovaná, tím je hůře hodnocená. Žalobkyně však dokládala např. finanční úhrady v řádu vyšších desítek tisíc korun za stomatologická vyšetření, a to je za krátký časový úsek. Žalobkyně navíc nedisponuje záložním finančním kapitálem, neboť byla celé roky diskriminována, ponižována a odmítána při snaze najít si odpovídající profesní zařazení. Žalobkyně se usilovně snaží, nicméně má nyní již pro nalezení vhodného pracovního uplatnění omezené možnosti (psychický stav, věk, péče o svou matku s mnoha zdravotními problémy, psychická traumatu z Úřadu práce, specifická oblast jejího pracovního uplatnění, nemožnost neustálých rekvalifikací). 8. Žalobkyně poukazuje na to, že nenavýšení invalidity o deset procentních bodů je žalovaným dáváno do přímé souvislosti s tím, že dosáhla a doplnila si vzdělání a že má bohaté pracovní zkušenosti a znalosti, které jsou využitelné v méně psychicky náročných profesích, příp. ve sníženém pracovním úvazku. Z toho žalobkyně dovozuje, že je v podstatě trestána za to, že se od mládí neustále snažila o vyšší kvalifikaci (na úkor osobního času a nemalých finančních nákladů), že musela neustále měnit profese a učit se novým věcem. To vše činila, aby jako samoživitelka bez výživného hmotně zabezpečila své syny. Žalobkyně požaduje, aby žalovaná tyto „méně psychicky náročné profese“ konkretizovala a zhodnotila, zda jsou pro žalobkyni vůbec vhodné (psychický stav, prožitá traumata, osobní životní situace). Žalobkyně konstatuje že trpí vážnými depresemi, jejichž příčinou jsou prožitá traumata, které jí znemožňují plnohodnotné začlenění se do společnosti vč. pracovního zařazení. Vzhledem k jejímu věku nelze dle jejího názoru očekávat žádné zlepšení. 9. V průběhu námitkového řízení absolvovala žalobkyně gastroenterologické vyšetření kvůli významným zdravotním obtížím, které se promítají i do psychické oblasti. Výsledkem tohoto vyšetření je nutnost dodržování diety s výrazným omezením mnoha potravin; žalobkyně má doporučeno konzumovat bezlaktózové a bezlepkové potraviny. Taková dieta je výrazně finančně náročná oproti běžné stravě. Žalobkyně je dále objednána na vyšetření ortopedické kvůli bolestem kyčelních kloubů a kolene. 10. Žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, proto navrhla, aby bylo zrušeno a vráceno k dalšímu řízení. 11. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že navrhuje pro účely soudního řízení opatření posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“). II. Podstatný obsah správních spisů 12. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně podala dne 24. 4. 2024 žádost o změnu výše invalidního důchodu (o zvýšení invalidity z prvního stupně na třetí stupeň). Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 6. 6. 2024 byla žalobkyně shledána invalidní pro invaliditu druhého stupně pro zdravotní postižení podle kapitoly V., položky 4d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity“), s poklesem pracovní schopnosti o 60 %. 13. Na základě tohoto posudku bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobkyni od 22. 4. 2024 zvýšen invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky. 14. Dne 29. 9. 2024 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě, a to posudkovým lékařem Institutu II. stupně. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně byla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 60 %. Jde nadále o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamn