2 As 90/2008 — Nejvyšší správní soud

60 A 12/2024- 46 - text  8 60 A 12/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: P.J., narozený dne bytem zastoupen advokátem JUDr. Janem Noskem sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. OPZU-správ. 102382/2024/ pevac SO 2, čj. KUJCK 104385/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Magistrát města České Budějovice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 8. 8. 2024, čj. MAU/14922/2024 RN, zamítl žádost žalobce o vrácení řidičského oprávnění pro skupiny A2 a A po uplynutí trestu zákazu řízení motorových vozidel, jelikož nesplnil zákonem stanovené podmínky podle ustanovení § 102 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), když neprokázal svou odbornou způsobilost. 2. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím žalobcovo odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. II. Shrnutí žaloby 3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 1. 11. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. 4. Žalobce má za to, že žalovaný nesprávně vyhodnotil jeho námitku a následně nesprávně rozhodl v rozporu se zákonem. Smyslem ustanovení § 102 odst. 5 zákona o silničním provozu je podle žalobce přezkum osob, které více než rok neřídili motorové vozidlo, přičemž se podle důvodové zprávy k novele zákona o silničním provozu č. 271/2023 Sb. (sněmovní tisk č. 366/0, volební období 2021-2025) jedná o osoby „vyloučené z provozu“. Za takovou osobu se však žalobce nepovažuje, neboť v důsledku přiznání odkladného účinku správní žalobě usnesením krajského soudu ze dne 11. 4. 2022, čj. 55 A 4/2022-35, a následným přiznání odkladného účinku kasační stížnosti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2022, čj. 2 As 225/2022-25, vykonával žalobce trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel ohledně skupin A2 a A v obdobích od 19. 3. 2022 do 12. 4. 2022, od 5. 9. 2022 do 17. 10. 2022 a od 2. 1. 2024 doposud. Vzhledem k tomu, že od ledna roku 2024 do vydání napadeného rozhodnutí ze dne 29. 8. 2024 neuplynula v zákoně uvedená doba jednoho roku, žalobce „nezapomněl“, jak se motorová vozidla skupin A2 a A ovládají. Žalobce má proto za to, že k vrácení řidičského oprávnění není nutné, aby prokazoval svou odbornou způsobilost. 5. Skutečnost, že v předcházejícím řízení doložil svou odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel skupiny B, je dle žalobce zcela bez významu, neboť tak činil jen z důvodu naprosté jistoty, že nebude vyloučen ze silničního provozu alespoň pro vozidla skupiny B. To však neznamená, že by s požadavkem na doložení odborné způsobilosti souhlasil. Ustanovení § 102 odst. 5 zákona o silničním provozu není možné podle žalobce interpretovat pouze jazykovým výkladem, ale je nutné použít i výklad účelový a logický. 6. Žalobce v žalobě odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2009, čj. 2 As 90/2008-52, jehož druhá právní věta uvádí, že § 102 odst. 5 zákona o silničním provozu nemá sankční povahu, ale preventivně vylučuje ty řidiče, kteří více než rok neřídili, neboť mohou být ohrožením pro bezpečnost a plynulost provozu. To podle žalobce podporuje jeho tvrzení, že není nutné dokládat odbornou způsobilost, když neřídil jen několik měsíců. Odkaz na tento rozsudek v napadeném rozhodnutí je tak podle žalobce nepatřičný. 7. Žalobce rovněž zdůrazňuje, že mu nemůže jít k tíži využití zákonné možnosti podrobit správní rozhodnutí soudnímu přezkumu. Pouze v důsledku neúměrně dlouhé doby soudního přezkumu správních rozhodnutí ohledně jeho přestupku a uložení trestu zákazu řízení motorových vozidel byla roční lhůta uvedená v § 102 odst. 5 zákona o silničním provozu, která započala dnem právní moci rozhodnutí, jímž došlo k uložení trestu zákazu činnosti, formálně prodloužena na více než 2 roky (od 19. 3. 2022 do podání žádosti o vrácení řidičského oprávnění). Žalobce přitom k věci přistupoval s nejvyšším urychlením a nijak řízení neobstruoval. Žalobce dále uvádí, že kdyby soudního přezkumu nevyužil, tak by správní orgán prvního stupně prokázání odborné způsobilosti nepožadoval. Z toho žalobce dovozuje, že každý, kdo podrobí správní rozhodnutí o uložení trestu zákazu činnosti soudnímu přezkumu, by vždy musel dokládat odbornou způsobilost. 8. Žalobce má za to, že v současné době je lhůta, kdy je vyloučen z provozu na pozemních komunikacích ohledně skupin A2 a A prodlužována pouze v důsledku nesprávného postupu žalovaného a správního orgánu prvního stupně, kteří po něm požadují prokázání odborné způsobilosti. 9. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného i správního orgánu prvního stupně zrušil. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ve stručnosti uvedl, že se žalobní námitky neliší od námitek uplatněných v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Uvedené námitky tak již byly vypořádány v řízení o přestupku, žalovaný na svém rozhodnutí trvá, a proto ve vyjádření k žalobě pouze opakuje závěry učiněné v napadeném rozhodnutí. 11. K námitce, že žalobce neřídil pouze několik měsíců, žalovaný odkázal na platnost rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 17. 12. 2021, čj. SO/13967/2021, ohledně uložení trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel, které ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. OPZU-správ. 3131/2022/paho1 SO, čj. KUJCK 31530/2022, nabylo právní moci dne 19. 3. 2022. Jeho účinnost byla sice následně pozastavena odkladnými účinky krajského soudu a Nejvyššího správního soudu, nicméně jeho platnost byla zachována, a proto je nutné na něj hledět jako na zákonné a věcně správné. Na podporu tohoto tvrzení žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2017, čj. 7 Azs 46/2017-28, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 6. 2018, čj. 15 A 119/2016-44. 12. Žalovaný dále uvádí, že ze spisového materiálu je zřejmé, že ke zrušení rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 17. 12. 2021 nedošlo. V době žádosti o vrácení řidičského oprávnění tak uplynul více než rok od právní moci rozhodnutí, jímž došlo k uložení správního trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel. Žalobce byl proto ve smyslu § 102 odst. 5 zákona o silničním provozu povinen spolu s žádostí o vrácení řidičského oprávnění prokázat svou odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel. 13. Námitku žalobce ohledně úmyslu zákonodárce při použití pojmu „vyloučení z provozu“ považuje žalovaný za nepřiléhavou. Zákonodárce cílil na předchozí právní úpravu, která nedoléhala na případy, kdy byl řidiči zadržen řidičský průkaz v souvislosti s projednávaným skutkem dříve, než bylo vydáno správní rozhodnutí. Takoví řidiči byli zvýhodněni, neboť do trestu se jim započítala doba, po kterou jim byl řidičský průkaz zadržen před vydáním správního rozhodnutí. Řidiči tak nenaplnili předpoklad předmětné roční lhůty k nutnosti prokazování odborné způsobilosti. Zákon tak pouze reagoval na danou nerovnost. 14. Zákonodárce však v ustanovení § 102 odst. 5 zákona o silničním provozu jasně stanovuje povinnost prokázání odborné způsobilosti při žádosti o vrácení řidičského oprávnění, pokud ode dne právní moci rozsudku nebo rozhodnutí, jímž došlo k uložení správního trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, uplynul více než jeden rok. O době, kdy k vyloučení z provozu došlo, však zákon nepojednává. K tomu se žalovaný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2009, čj. 2 As 90/2008-52. 15. Žalovaný rovněž nesouhlasí s námitkou ohledně uplynutí lhůty v důsledku neúměrně dlouhé doby soudního přezkumu. Žalobci byla podle žalovaného jistě známa skutečnost, že při obvyklých délkách řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí o přestupku může dojít k překročení doby jednoho roku, a tedy i následné nutnosti prokázat odbornou způsobilost. Žalovaný zde zdůrazňuje, že žalobci nikdo nebrání v opětovném získání řidičského oprávnění pro skupiny A2 a A. Pouze jsou vyžadovány zákonné podmínky uvedené v § 102 odst. 5 zákona o silničním provozu. Žalobce již opětovně disponuje řidičským oprávněním pro skupinu B, neboť podmínky pro jeho vydání splnil. Navrácení i řidičského oprávnění pro skupiny A2 a A znemožňuje sám žalobce, když pro jeho vydání nesplňuje podmínky, tj. neprokázal svou odbornou způsobilost. 16. Žalovaný rovněž nesouhlasí s úvahou žalobce, že každý, kdo podrobí správní rozhodnutí soudnímu přezkumu, by vždy musel dokládat odbornou způsobilost. Jednak není každé žalobě přiznán odkladný účinek, a navíc by pak šlo n